Písmo Svaté nám říká: „Když nadešel čas očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli (Ježíše) do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně.“ Zkusme z této myšlenky vyvodit několik závěrů pro svůj osobní i rodinný život
a. „Přinesli (Ježíše) do Jeruzaléma (do chrámu)“.
Chrám podle židovských představ symbolizoval rajskou zahradu. Místo, kde měl člověk společenství s Bohem. Přinést někoho do chrámu, znamenalo, uvést ho do společenství s Bohem. Představit mu Boha Otce, Stvořitele a Pána. Každý otec i matka dluží svým dětem toto svědectví. Toto svědectví může být formulováno podobnými slovy, nebo v tomtéž smyslu, jak ho formuluje matce synů Makabejských: „Nevím, jak jste se objevili v mém lůně, nebyla jsem to já, kdo vám daroval ducha a život, nebyla jsem to já, kdo uspořádal údy každého z vás. Proto Stvořitel vesmíru, který utváří a dává vzniknout člověku a zná původ všeho, vám ve svém milosrdenství znovu dá ducha a život, když teď z lásky k jeho zákonům nebudete hledět na sebe.“ (2 Mak 7,22-23)
Nebo si člověk může sám toto svědectví vydat a pomodlit se Žalm 139, který říká: „Tys přece stvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, úžasná jsou tvoje díla. Dokonale znáš mou duši, má podstata ti nezůstala utajena, když jsem byl tvořen v skrytu, spřádán v hlubinách země. Tvé oči viděly mé skutky a v tvé knize jsou zapsány všechny; dny byly stanoveny dříve, než jediný z nich nastal.“
Každý otec a matka dluží dětem svědectví o Boží lásce, která nám darovala vše, co potřebujeme k existenci. Nejen svět kolem nás, ale nás samé stvořil. Jedině On ví, kdo se počne v životě matky. V knize proroka Jeremiáše slyšíme takovou myšlenku: „Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě.“ Jedině Bůh od úplného začátku tvoří dítě v životě matky. Je třeba, aby oba rodiče, otec i matka, vydali toto svědectví svým dětem o jejich zázračném původu. O úžasnosti Boha, který je stvořil. Je to velmi důležité, protože jen svědectví dvou vyznívá přesvědčivě.
b. „aby ho představili Pánu“
Co to znamená? To znamená uznat Boží svrchovanost nad svým dítětem. Bůh tento život stvořil vaším prostřednictvím, ale je třeba za tento přijatý dar přijít poděkovat.
„Představit ho Pánu“ znamená, mluvit Bohu o svém dítěti, čili modlit se za něj. A také uvést dítě do života modlitby. Do tajemství osobní modlitby. Víra je důvěrný vztah ke Kristu. To je základní dar Ducha Svatého. I mezi námi jsou mnozí, kteří nikdy neměli důvěrný vztah k Bohu. Kteří nikdy neřekli Bohu: „Bože, ty jsi můj. Bůh, už od úsvitu tě hledám, za tebou touží moje duše za tebou touží mé tělo.“ Nikdy osobně Boha neznali. Celý život užívají ve styku s Bohem modlitební knížku, ale nikdy se osobně a ze srdce Pánu Bohu nepřimluvili. Nikdy se Bohu nepředstavili, nikdy Bohu neřekli: „Bože Otče, jsem Tvůj syn a mám takové a takové starosti a problémy.“ Osobně se s Bohem neznají, byť možná už léta přijímají svátost Kristovy Lásky, Tělo Kristovo. Nikdy je nikdo Pánu nepředstavil. Možná jsou to dnes již staří lidé a nikdy nebyli vovedeni do tajemství osobní modlitby, osobního vztahu k Bohu.
c. „jak je psáno v Zákoně Páně.“
Rodiče, kteří neuznávají Pánův zákon, nejsou skutečnými rodiči, protože hříchem ničí štěstí a život svého dítěte. Kolikrát slyšíme nářky ze strany rodičů: „Však jsme mu všechno dali.“ Ale toto přece není poslání rodičů. Ani nesmírně dobrotivý Bůh nám nedává všechno o co prosíme, nýbrž jen to, co je prospěšné pro nás. Poslání rodičů je také v tom, vědět říct ne. Nemůže tříleté dítě komandovat celou rodinu, jak si dupne tak budou skákat táta, máma, dědeček, babička. Rodiče mají povinnost svým životem ukázat poslušnost Božímu zákonu, který nám byl dán jako návod ke šťastnému životu. Prorok Izaiáš nás ve jménu Božím napomíná: „Kdyby sis všímal má přikázání, tvůj pokoj by byl jako řeka.”
d. „Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!“
Proč je zapotřebí toto zasvěcení a nejen u prvorozených, ale u všech dětí. Protože to vyplývá ze složité situace, do které se narodí každé dítě. Od Boha dostává dar osoby, je to úžasný Boží dar jeho lásky. Bůh se zavázal, že vždy, když dva lidé vytvoří podmínky pro vznik nového života, On dá dar osoby. Toto Boží Slovo, tak jako každé Boží Slovo, je nezrušitelné. Bůh nikdy neodvolává své Slovo. A platí to i tehdy, když přichází na svět dítě nemanželské nebo předmanželské, nebo dokonce dítě, které přichází na svět jako plod znásilnění.
Každá nová bytost je posvátná. Bůh každému dává dar osobního ducha. Od rodičů však dítě dědí tělo, ve kterém přebývá hřích a smrt. Narodí se do světa, který již není Božím Královstvím, narodí se do světa, kde vládne hřích a smrt. Chceme-li, aby toto dítě bylo šťastné, alespoň nakolik je to možné na naší zemi, je třeba učinit tento úkon zasvěcení Pánu. Ve křtu se přihlašujeme ke svému Vykupiteli. V moci Kristovy smrti na kříži, je toto dítě vysvobozováno z moci Satana a předává se Bohu jako jeho vlastnictví.
V tomto zápase se Zlem si však člověk sám nemůže pomoci, proto nám Bůh přichází na pomoc. Ježíš Bohočlověk nám zjevuje, že Bůh a člověk mohou existovat spolu v jedné bytosti. Že Bůh nadále má zájem o člověka, že velikost člověka je v Bohu. Protože Bůh je Lásce, a my jsme jen tehdy skutečnými lidmi, skutečnými obrazy Boha, když je v nás Láska Boží. Sv. Jan říká: „Těm, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi“.