Text Janova evangelia a také text listu Židům, nám chtějí odhalit něco z vnitřní podstaty Ježíše Krista, ale zároveň i podstaty vánočního tajemství a to, že Kristus je Pravý Bůh a Pravý člověk. Dozvídáme se také z nich, že Boží Syn se stal člověkem. Můžeme se zeptat: „Proč se Slovo stalo tělem?“ Spolu s Nicejsko-cařihradským krédem odpovídáme a vyznáváme: „On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe a mocí Ducha Svatého vzal si tělo z Marie Panny a stal se člověkem“. Smyslem Kristova sestoupení je naše Spása. Slovo se stalo tělem, aby nás spasilo tím, že nás smíří s Bohem: „Bůh nás miloval a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy“ (1 Jn 4,10).
Sv. Gregor Nazianský se takto zamýšlí nad smyslem Vtělení: „Jelikož naše přirozenost byla nemocná, bylo ji třeba uzdravit, byla padlá, bylo ji třeba pozvednout, byla mrtvá, bylo ji třeba vzkřísit. Ztratili jsme vlastnictví dobra, bylo třeba nám ho vrátit. Byli jsme zavřeni v temnotách, bylo třeba přenést nás na světlo, byli jsme zajatci, čekali jsme na zachránce, jak vězni jsme potřebovali pomoc, otroci – vysvoboditele. Zda tyto důvody neměly svou závažnost? Zda si nezasloužili pohnout Boha k tomu, že sestoupil až do naší lidské přirozenosti, aby ji navštívil, když se lidstvo nacházelo v takovém bídném a nešťastném stavu?“
Teda Slovo se stalo tělem, abychom takto poznali Boží lásku: „V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho.“ (1 Jan 4,9). „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16). Ve IV. eucharistické modlitbě slyšíme, že jsme ztratili Boží přátelství, ale Bůh nás nikdy nepřestal milovat. Přátelství existuje tam, kde je vzájemný souhlas a soulad dvou bytostí. Přátelství je jakási pohoda Lásky, ale Láska může existovat i tam, kde není přátelství, kde neexistuje pohoda. Například když matka miluje své dítě, přestože život s ním je komplikovaný. Bůh nás miluje, i když jsme na svých cestách ošklivě zbloudili. Jeho Láska však v tomto výrazu není pohodou ani pro něj ani pro nás. On nás miluje navzdory tomu, že kvůli nám trpí a přesto, že i nám se jeho přítomnost zdá bolavá pro nás. Velmi často nechápeme a odmítáme jeho Spasitelné zásahy do našeho života.
Druhým důvodem proč se Slovo stalo tělem je skutečnost, aby nám sloužilo za vzor svatosti: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě…“ (Mt 11,29) „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne!“ (Jan 14,6) A Bůh Otec na hoře Proměnění přikazuje: „toho poslouchejte!“ (Mk 9,7). On je skutečně vzorem blahoslavenství a normou Nového zákona: „Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás.“ (Jan 15,12). Tato láska zahrnuje i účinnou oběť sebe sama pro jeho následovníky.
Slovo se stalo tělem, aby nás učinilo účastnými na Boží přirozenosti (2 Pt 1,4): Sv. Irenej Lyonský učí: „neboť takový je důvod, pro který se Slovo stalo člověkem, Syn Boží – Synem člověka: proto, aby člověk, který vstoupí do společenství se Slovem a tak přijme Boží synovství, stal se synem Božím“ a shodně s ním sv. Atanáz: „Neboť On se stal člověkem, abychom se mi stali bohy.“ Ještě výraznější sv. Tomáš Akvinský.: „Jediný Boží Syn, který chtěl, abychom i my měli účast na Jeho božství, přijal naši přirozenost, aby On, když se stane člověkem, učinil z nás bohy.“
V souvislosti s příchodem Krista na svět často mluvíme o Vtělení. Na rozdíl od učení o reinkarnaci, tedy o převtělování duší, církev učí a mluví o inkarnaci Božího Syna, o Vtělení. Podle toho, jak to vyjádřil sv. Jan: „Slovo se stalo tělem…“ (Jan 1,14) církev nazývá Vtělením tu skutečnost, že Boží Syn přijal lidskou přirozenost, aby v ní uskutečnil naši spásu. V hymně, zachovaném sv. Pavlem, opěvuje církev tajemství Vtělení: „Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.“ (Flp 2,5–8).
List Židům mluví o stejném tajemství: „A tak (Kristus), když přicházel na svět, řekl: „Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. V celopalech a v obětech za hřích jsi neměl zálibu. Proto jsem řekl: Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.“ (Žid 10,5-7) Sv. Jan Evangelista píše, že „Ducha Božího poznáte takto: každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel (jako Mesiáš) v těle, je z Boha“ (1 Jan 4,2). Takové je radostné přesvědčení církve od jejího začátku, kdy opěvuje velké tajemství zbožnosti: „On se zjevil v těle” (1 Tim 3,16). Ke srovnání ČLP: „A je to skutečně hluboké náboženské tajemství: (Kristus,) který přišel v lidské přirozenosti,..“
Jedinečná a zároveň i zvláštní událost Vtělení Božího Syna neznamená, že Ježíš Kristus je zčásti Bůh a zčásti člověk, ani není výsledkem nějakého zmateného spletení božského a lidského. Ježíš Kristus je Pravý Bůh a Pravý člověk, neboť Pravý člověk je Bohočlověk. Jen takto může člověk naplnit své určení, být obrazem Božím. Tuto pravdu víry musela církev bránit a vyjasňovat v průběhu prvních staletí proti bludařům, kteří ji falšovali.
V konfrontaci s těmito bludy IV. ekumenický koncil v Chalcedoně vyznal v r. 2010. 451: „Následujíc svaté Otce jednomyslně učíme, že se má vyznávat jeden a tentýž Syn, náš Pán, Ježíš Kristus, tentýž dokonalý v božství jako v člověčenství, tentýž pravý Bůh a pravý člověk, složený z rozumné duše a těla, téže božské podstaty s Otcem a soupodstatný s námi co do člověčenství, podobný nám ve všem, kromě hříchu“ (zr. Hebr 4,15), zrozen z Otce před všemi věky podle svého božství a pokud jde o člověčenství, zrozen z Panny Marie, Matky Boží v těchto posledních dnech pro nás a pro naši spásu.“
Takto církev vyznává, že Ježíš je nerozlučně pravý Bůh i pravý člověk. Je skutečně Božím Synem, který se stal člověkem, naším bratrem, přičemž nepřestává být Bohem, naším Pánem: „Zůstal, čím byl, přijal na Sebe, co nebyl“, zpívá římská liturgie. Liturgie sv. Jana Zlatoústého prohlašuje a zpívá: „Ty jediný Syn a Boží Slovo, který jsi nesmrtelný, ráčil ses vtělit pro naši spásu ze svaté Matky Boží, vždy Panny, beze změny ses stal člověkem a byl jsi ukřižován, ty Kriste, Bože, který jsi svou smrtí zničil smrt, který jsi Jedním ze svaté Trojice, oslavený s Otcem a Duchem Svatým, smiluj se nad námi (spas nás)”.