Oslavujeme svátek Narození našeho Spasitele. Je to krásná vzpomínka na to, jak se Bůh stal člověkem. Stalo se to před dvěma tisíci lety. Ale právem se ptáme, jak tato událost souvisí s námi, s lidmi žijícími na začátku třetího tisíciletí. Je početí a narození Krista opravdu věcí minulosti?
Všichni, kdo jste se dobře duchovně připravili na Vánoce a vykonali jste si dobrou vánoční zpověď, přiznáte, že se s vámi cosi stalo. Prožíváte pokoj a radost. To, co se událo při Vánoční zpovědi a pokračovalo-li to dobrým předsevzetím, můžeme nazvat početím Krista z Ducha Svatého. Protože nejen Panna Maria je a má být matkou Kristovou, ale podle slov samotného Krista, je jeho matkou každý: „Kdo poslouchá Slovo Boží a zachovává je – kdo plní vůli Boží“.
Proč to říkám? Protože mnozí z vás stále zůstávají v tomto stavu duchovního početí, ale nepřinesou ho a neporodí na svět, ale hned po Vánocích ho potratí. Kristus nemůže v nich žít, protože jakmile skončí vánoční svátky, už se vědomě a dobrovolně volí jiný styl života – „život ponořený v hříchu“. Počíná Ježíše, ale neporodí ho ten, kdo slyší Slovo Boží, ale nepraktikuje ho, kdo nadále převádí jeden duchovní potrat za druhým. Dělá si předsevzetí, že se obrátí, ale pak na něj soustavně zapomíná a nechává ho neuskutečněné, kdo se chová vůči Božímu Slovu jako člověk, který se podívá na svou podobu v zrcadle a rychle zapomene jak vypadá. Dá se říct, že je to ten, kdo má víru, ale chybí mu skutky.
Chci Vám připomenout, že svět, ve kterém žijeme, stojí v opozici proti Bohu a Boží Slovo nás vyzývá, abychom nemilovali svět, abychom přemohli svět. Abychom se zachránili ze světa, který spěje do záhuby pro svoji narušenost. Ale zjišťuji, že mnozí jste se světem zadobře a plně přijímáte názory tohoto světa. Váš život je zcela pod vlivem různých módních časopisů a televizních pořadů, ale Slovo Boží se k vašemu srdci vůbec nedostane. Říkám teď možná trošku netradičně na Vánoce, ale hlásám vám slova pravdy.
Bratři, kdyby vám vaše ženy řekli, že budou s vámi žít jen jednou za rok, určitě byste protestovali a sami by jste pochopili, že to není láska. Myslím, že to je každému jasné. Pokud mám někoho rád, přeji si s ním být čím častěji. Proč tedy je tak těžko pochopit, že to tradičně přijímání ráz nebo dvakrát za rok, nemá nic společného s láskou k Bohu. „Bože dvakrát do roka se ti dám, ale vícekrát do mého života nevstupuj, můj život patří jinému – Satanovi.“ Ďábel se vysmívá Pánu Ježíši: „Já jsem je ani nestvořil, ani jsem je nevykoupil a přece jdou poslušně za mnou. Se mnou tráví více času než s tebou Kriste. Tebe patří teď na Vánoce ale uvidíš na Silvestra, už budou zase moji.”
Přijímání, není-li a nemá-li být aktem trvalého odevzdání, pak to vůbec není svaté, nýbrž je to znovu duchovní potrat, zrada Krista, Jidášův polibek. Přiblížit se k Ježíši, dokonce ho políbit jako přítele a vzápětí ho prodat za 30 stříbrných. Přijít na mši svatou a nehledat možnost svatého přijímání je jako dohodnuté rande, na kterém dívka oznámí svému chlapci, že už má jiného. To, co jsem řekl, se týká chyb, které děláte v duchovním životě. Život bez Krista je předurčen k tomu, aby se postupně dostal pod moc zlého ducha.
Pojďme však na to trošku pozitivněji. Uvažujme nyní o pozitivním případě pravého a úplného mateřství, které nás činí podobnými Panně Marii. Sv. František z Assisi přednesl slova, která dobře vystihují, o co tady vlastně jde: „Jsme Kristovými matkami, když ho nosíme v srdci a ve svém těle božskou láskou a čistým a upřímným svědomím. Rodíme ho svatými skutky, které mají zářit druhým jako příklad. Jak je svaté a jak milé, líbezné, pokorné, klidné a sladké, roztomilé a nade vše žádoucí, mít takového bratra a takového syna, našeho Pána Ježíše Krista!“
Sv. František tvrdí, že tehdy počínáme Krista, když ho milujeme upřímným srdcem a s správným svědomím a rodíme ho, když konáme svaté skutky, které ho zjevují světu. Je to ozvěna Ježíšových slov: „Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.
Sv. Bonaventura, duchovní syn sv. Františka, rozvedl tuto myšlenku ve spise pod názvem: „Pět svátků dítěte Ježíš“. V úvodu knihy hovoří o tom, že sv. otcové tvrdí, že duše, oddaná Bohu, může z milosti Ducha Svatého a mocí Nejvyššího duchovně počít požehnané Slovo a jednorozeného Syna Otcova, porodit ho, dát mu jméno, hledat ho a adorovat spolu s mudrci a nakonec ho představit Otci v chrámu.”
Z těchto tajemství Pánových nás nejvíce zajímají dvě – početí a narození. Podle sv. Bonaventuru počíná duše Ježíše, když je nespokojená se životem, jaký vede a pod vlivem svatých vnuknutí a zanícená svatým žárem se konečně rázně odtrhne od svých starých návyků a chyb a je jakoby duchovně oplodněna milostí Ducha Svatého a dá si předsevzetí, že začne nový život. Došlo ke Kristovu početí. Když byl požehnaný Boží Syn počat, narodí se v srdci, ale jen tehdy, pokud duše vše rozumně uvážila, vyžádala si vhodnou radu a vzývala Boha o pomoc a ihned uvede své svaté předsevzetí ve skutek a začne uskutečňovat to, co v ní už dávno zrálo, ale co stále odkládala z obavy, že se na to nehodí.
Ale jedno musíme zdůraznit: Toto předsevzetí začít nový život se musí ihned projevit něčím konkrétním, nějakou změnou, pokud možno i vnější a viditelnou, v našem životě a v našich zvycích. Není-li předsevzetí uvedeno ve skutek, byl sice Ježíš počat, ale nebyl zrozen. Jedná se znovu o jeden z mnoha duchovních potratů. Nikdy se nebude slavit „druhý svátek“ dítěte Ježíše, kterým jsou Vánoce. Je to jeden z tolika odkladů, kterými je možná protkán náš život a které jsou hlavním důvodem, proč je tak málo svatých.
Pokud se rozhodneš změnit svůj život a zařadit se mezi chudé a pokorné, kteří podobně jako P. Maria se snaží najít milost u Boha, nesmíš se starat o to, aby ses zalíbil lidem. Musíš se vyzbrojit odvahou, protože ji budeš potřebovat. Sv. Bonaventura říká, že přijdou za tebou tvoji dřívější přátelé a budou tě přesvědčovat, že to, co na sebe bereš je příliš tvrdé, že to nikdy nedokážeš, že si pokazíš zdraví, že riskuješ své dobré jméno a oblíbenost u lidí. Na všechna tato pokušení je třeba odpovědět s vírou jako sv. Augustin: „Mohli jiní, mohli jiné, proč i ty ne, Augustine!“
Zakončím tuto úvahu slovy sv. Augustina: „Matka ho nosila v lůně, my ho nosíme v srdci. Panna otěhotněla když se v ní vtělil Kristus, naše srdce ať otěhotní vírou v Krista. Ona porodila Spasitele, naše duše ať porodí spásu a chválu. Ať nezůstanou naše duše neplodné, ale ať se stanou plodnými pro Boha.