Při čtení dnešního evangelia může někomu napadnout: „Už dávno jsem nic tak nezáživné neslyšel.“ Neznáme nic nudnější než čtení dlouhých seznamů jmen, které nám nic neříkají.
Možná právě to, že nám tato jména nic neříkají, nás usvědčuje, že neznáme Písmo Sv., neboť v Ježíšově rodokmenu jsou obsaženy jakoby ve zkratce celé dějiny spásy od praotce Abrahama až po Josefa, adoptivního otce Ježíše.
V pravém slova smyslu dnešní čtení není Ježíšovým rodokmenem, ale spíše jakýmsi stručným přehledem předků s důrazem na některé z nich. Je zajímavé, že v tomto rodokmenu figurují i čtyři ženy, ačkoli ženy se obvykle v biblických rodokmenech neuvádějí.
Když se lépe podíváme na postavy v rodokmenu, tak se převážně jedná o hříšníky, někteří z nich jsou kajícníci. Podívejme se jen na stručnou historii žen, které se objevují v rodokmenu:
Tamar – nevěsta Judova, která se po smrti svého manžela z touhy po potomstvu dopustila krvesmilstva se svým tchánem, který ji však v její převlečení nepoznal.
Rachab, hospodská, možná i nevěstka, obyvatelka pohanského Jericha, která přijala vyzvědače Izraele a pomohla jim k záchraně. Byla ušetřena ona i celá její rodina. Pozdější splynula její rodina s vyvoleným národem.
Rút, prababička krále Davida, znovu jde o pohanku – Moábčanku, tentokrát jde však o krásný charakter. Nechce opustit svou ovdovělou tchyni a rozhodne se přestoupit na její víru a odejít spolu s ní do její země. Zachovaly se její slova: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.“ (Rút 1,16)
Bat-šeba, žena Urijáše, za její příběhem se skrývá cizoložství Davida a vražda jejího manžela.
Záměrně jsem zmínil jen ženské postavy. U těch mužských předků bychom objevili ještě drsnější věci.
Možná je v tom rodokmenu pár světlých výjimek. Ale převážně ten rodokmen působí na člověka jako triumf hříchu. Tento triumf vrcholí na kříži v násilné smrti Ježíše – Bohočlověka. Toto jsou dějiny, které tvoří člověk pod vlivem zlého ducha. To jsou dějiny bez možnosti pozitivní změny. Toto je obraz plodů jen čistě lidské snahy a života jen čistě z vlastních sil.
Sv. apoštol Petr ve svém listě vyjadřuje tuto skutečnost: „Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. Skrze něho věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, takže se vaše víra i naděje upíná k Bohu.“ (1 Pt 1,18-21)
Z tohoto prázdného způsobu života jsme vykoupeni Ježíšem Kristem. Jedině Bůh dokáže prolomit začarovaný kruh prázdného způsobu života, který nic pozitivního neplodí a nikde nevede.
On sám dává jinou hodnotu naším skutkům a vůbec všem událostem, které se stanou na tomto světě. I naše hříchy dokáže proměnit na dobro, když se k němu obracíme. V moci Ducha Svatého spojené s naším dobrým předsevzetím dává nám schopnost počít Krista, navzdory naší narušenosti.
Celé evangelium je důkazem toho, že všechno napomáhá k dobru těm, kteří Boha milují. I za své hříchy budeme ráz Pána chválit, když jsme i prostřednictvím nich pochopili prázdnotu svého života bez Boha a pokud jsme se nechali jimi doslova dohnat do Božího náruče, ve kterém hledáme Spásu.
Budeme jednou zpívat jako ve Velikonočním chvalozpěvu „O šťastná vina, pro kterou k nám přišel, takový vznešený Vykupitel!“
Na závěr rodokmenu slyšíme: „Jakub byl otec Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus.“ Toto je slavná koruna milosti, kterou nasazuje naší bídě Bůh.
Kdybychom se trochu víc zajímali o svůj vlastní rodokmen, zjistili bychom různé skutečnosti, světlé i temné. A toto všechno neseme v sobě. Dobré i špatné. I v našem rodokmenu bychom našli stopy Božího požehnání, ale také věci hodné kletby a zavržení.
Hříchy našich předků ovlivňují naši vlastní hříšnost a jejich zásluhy a ctnosti se objevují i v nás.
Je dobře předložit Bohu v modlitbě svůj rodokmen, aby prozářil svou milostí to temné, co jsme zdědili po předcích. Je dobré prosit o požehnání pro naše rodiče a prarodiče.
Pro Kristovo Vykoupení přijmout s úctou a vděčností i své předky. Takto přijmeme kořeny vlastní bytosti a přijmeme sílu našeho rodu a původu jako Boží požehnání a pokoj.