Dnes bych se chtěl dotknout jednoho vážného problému, ve kterém si musíme udělat jasno. Chtěl bych mluvit o pornografii. V Písmu Svatém v knize Genesis nacházíme více zajímavých narážek na tento problém. Hned po stvoření člověka Adama a jeho ženy Evy je výslovně řečeno: „Oba byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.“ V této větě nacházíme původní stav člověka před prvotním hříchem.
Člověk byl stvořen v nádheře dvou pohlaví. Záměrně jsem použil slovo nádhera, protože člověk a jeho tělo je dílem Božím a vůbec není vhodné označovat jej jako ošklivý obrázek. Ošklivé je snad tělo nemocné a stárnoucí, ale člověk ve svém mládí má obyčejně tělo hezké. Byli bychom pokrytci, kdybychom Pánu Bohu, našemu Stvořiteli nepřiznali: „Bože stvořil jsi krásné bytosti.“ Ošklivé je také, pokud někdo zobrazuje ať už ve filmu nebo ve fotografii hřích, zvrhlost, nebo ve filmu se dva lidé ještě vůbec neznají a už lezou spolu do postele, jen pro tělesnou přitažlivost. To opravdu není ani hezké ani moudré. Ale tělo člověka jako Božího stvoření je a může být čímsi velmi krásným. Možná je to trošku nezvyklé uvažování ze strany kněze a řeholníka, který svůj život zasvětil třemi sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Ale zkoumejme tento problém dál.
Druhé místo, kde se mluví o lidské nahotě je bezprostředně po jedení ze Stromu poznání dobrého a zlého. Píše se tam: „Oběma se otevřely oči, a poznaly, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a propásali se jimi.“ Uvědomují si zvířata problém své nahoty. Pravděpodobně absolutně ne, i když jsou evidentně nahé. Pro zvířata problém nahoty neexistuje. Kdy a jak vznikl tento problém u člověka? Tento problém souvisí s vnitřní čistotou. Člověk vnitřně čistý, například. malé dítě, necítí problém nahoty. Avšak člověk duševně a duchovně nečistý, cítí potřebu zakrýt.
Člověk, který se dopustil špatného skutku, zakrývá svou tvář, nepodívá se vám přímo do očí. Podobně člověk, který trpí nějakým komplexem. Člověk, který se dopustil hříchu, cítí potřebu skrýt se, před Bohem i před bližním. Když Bůh hledá člověka, Adam takto zdůvodňuje své počínání: „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ Bůh mu řekl: „Kdo ti řekl, že jsi nahý?“
Je to velmi zvláštní otázka a zároveň trefuje úplně do černého. Problém nahoty svědčí o problému prvotního hříchu. „Člověče, kdo ti řekl, že jsi nahý? Odkud to víš? Možná by se dala otázka formulovat i jinak. Proč si myslíš, že potřebuješ něco zakrývat? Po prvotním hříchu se něco závažného s člověkem stalo, cosi tak závažného, že změnilo to základní zážitek člověka jako sebe samého. Člověk se stal sám pro sebe problémem. Proč? Protože ve své duši ztratil zážitek Ducha svatého, štěstí z Boha. Člověk ztratil vnitřní krásu a blaženost a proto se začal vysloveně orientovat na krásu tele. A krása tele se pro něj stala vážným problémem. Člověk se už nedokázal dívat na druhého s láskou, ale jen se sobeckou žádostivostí. Krása člověka vzbuzuje touhu, která se však nemůže naplnit. A tak člověku zůstává jen bolest ze zážitku krásy, kterou nemůže mít.
Sv. Irenej zastával na rozdíl od tradičního judaismu názor, že Adam byl stvořen jako malé dítě. Jíst ze stromu měl zakázáno proto, že měl nejprve vyrůst. Adam byl netrpělivý; ve snaze urychlit svou dospělost předčasným uchvácením zakázaného ovoce proces svého skutečného zrání zmařil… Pád, podle Ireneje, je v podstatě nezvládnutá krize puberty. Výsledek je, že člověk může nyní řádně růst pouze zbavováním se své falešné dospělosti. Kvůli tomu „přišel Boží Syn mezi nás jako dítě“ – abychom se mohli nechat vést zpět do dětství a znovu růst, tentokrát už správně, dokud nedosáhneme zralosti a plné velikosti samotného Krista (srov. Ef 4,13).
Ještě stojí za zmínku poslední místo, které se dotýká problému nahoty člověka: „Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je“. Můžeme říci, že šaty jsou projevem Boží lítosti vůči člověku.
Když si prohlédnete pornografický časopis nebo film, co ve vás zůstane? Máte-li s tímto problémem starost, zkuste si rozumně sami odpovědět. Co to ve vás vyvolává? Žádost! A každá nesplněná touha je bolestí. Zkus si sám sobě položit otázku! Proč se týrám, proč se ženu do deprese. Sv. Pavel by nám poradil: „Neupírejme pozornost na to, co je viditelné, ale na to, co je neviditelné, neboť viditelné je jen do času, ale neviditelné je navěky.“
Přesto musím žasnout nad tím, jak nás Bůh velmi dobře zná a jak dokonale zná naše potřeby. Bůh nám na naši touhu po nahotě a po těle odpovídá dvojí. Dokonalou pornografií je Kristovo Ukřižované tělo. Ukazuje velmi otevřeně, velikost Boží lásky i velikost bídy člověka. Co udělalo a dělá naše bezměrné sobectví s Kristem Bohočlověkem. Druhou formou Boží pornografie je eucharistie. Kristovo tělo obětované za nás, slavně vzkříšené. V jeho těle můžeme současně obejmout Boha i člověka zároveň.