Po přečtení dnešního evangelia se nám může zdát, že Pán Ježíš zde propaguje bezstarostný život primitivních lidí žijících v džungli, kteří se živí sběrem plodin a šatí kožešinou ulovených zvířat. Takhle to určitě Pán Ježíš nemyslel.
Neříká nám: „O nic se nestarejte“ On říká: „Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat.“ a v tom je podstatný rozdíl. Nestarat se o nic, je proti příkazu, který člověk dostal již při svém stvoření, když mu bylo řečeno, že má obdělávat a střežit ráj, že si má podmanit zemi.
Jsou věci na této zemi, které můžeme a máme udělat my sami. Pokud na jaře někdo nezaseje obilí, nemůže očekávat úrodu v létě. Pán Ježíš nás nezbavuje starosti a odpovědnosti za náš svět, ale zbavuje nás ustaranosti. Ustaranost je péče, která vůbec nepočítá s Bohem a s jeho ochotou pomoci.
Naše nevěřící ustaranost se projevuje i v tom, že se rodiny bojí přijmout dítě a hledají možné i nemožné kompromisy. Jako dítě jsem často obdivoval mé rodiče, kteří přestože nás bylo jedenáct, stále měli tuto důvěru v Boha, který se postará. A Pán Bůh nás nikdy nezklamal.
Ustaranost dělá ze života cosi těžké a mučivé, protože jsou určité věci, které člověk při největší snaze a práci nemůže ovlivnit. Zde je místo, kde mohu a mám své starosti odevzdat Bohu, předat mu právě svou roztržitost při modlitbě, protože obvykle ona v sobě nese všechno to, co nás moří a na co nemůžeme.
Ale i věřící člověk má jednu velkou starost, ke které naši pozornost obrací přímo Slovo Boží: „Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.“ Království Boží se objevuje tam, kde se člověk podrobuje Bohu a jeho Slovu. Když se člověk rozhodne uposlechnout Boha, Bůh sám přebírá starost o jeho život.
Pán Ježíš nás neosvobozuje od starostí o viditelný svět proto, abychom svou ustaranost přenesli na duchovní svět. Hledat Boží Království neznamená, že budeme s úzkostí sledovat svůj morální růst, že budeme budovat svůj charakter a svou osobnost. Pán Ježíš nám dopředu říká, že bez něho nic nedokážeme.
Boží království je Království Boha v nás. To znamená, že já už nevládnu a veškerou moc nad sebou jsem odevzdal Bohu. Nic si nemám přivlastňovat, ale mám nechat Boha působit ve všem.
„Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení.“
Ďábel má velkou snahu upřít naši pozornost na ty oblasti, kde nemůžeme jednat a to se týká naší minulosti a naší budoucnosti. Je třeba se uvědomit, že nám patří jen přítomný okamžik a ten je třeba naplnit vrchovatě láskou. Ďábel nás často vrhá do minulosti a ukazuje nám naše minulé hříchy, které litujeme a které jsme již zavrhli. Pána Ježíše zajímá okamžitý stav a ne to, co bylo.
Rovněž je třeba se bránit životu ve snech a iluzích týkajících se budoucnosti. Abychom svou přítomnost neztratili pro pláč nad minulostí nebo pro snění o budoucnosti. Bůh se představuje jako věčná přítomnost: „Já jsem!“ On je stálá přítomnost.