3. Velikonoční úterý – (Sk 7,51–8,1)
V dnešním čtení ze Skutků apoštolských vidíme tři mohutné účinky Ducha svatého:
1. Horlivost a rozhodnost v Boží službě. Vidíme, že Štěpán se zcela staví na stranu Boží proti svým rodákům, dokonce sám proti svému tělu, neboť toto své vyznání zaplatí tělesným životem.
2. Duch Svatý způsobuje nazírání. Plný Ducha Svatého, s očima upřenýma na nebe, viděl slávu Boha a Ježíše stát po pravici Boha. Už starozákonní žalmista říká: „Jen ve tvém Světle, můžu vidět Světlo”. Boží věci nejsme schopni vnímat bez pomoci Ducha Svatého.
3. A z tohoto poznání Boží Slávy dostává jako třetí účinek Ducha Svatého sílu k trpělivosti a sílu ze srdce odpustit svým nepřátelům.
V Evangeliu zase můžeme vidět, že tělesní lidé stále touží po viditelném znamení. Apoštol Pavel ještě po mnoha letech charakterizuje situaci takto: „Řekové hledají moudrost, židé zase znamení, ale my hlásáme Krista ukřižovaného”. Odpověď na jejich touhu po znamení je taková. Ježíš sám je Božím znamením. Komu nestačí Ježíš se vším tím, co učil, činil a stále činí, tomu nepomůže žádné jiné znamení.
Jen v Duchu Svatém může být správně rozluštěné znamení „Ježíš“. Jen v Duchu Svatém můžeme skutečně nahlížet na to, že Ježíš je Chléb Života. Nejen Ježíš v Eucharistii je Chlebem Života, ale on sám už předtím než ustanovil Eucharistii, už tehdy byl a je Chlebem Života. Pozemský chléb jen nejlépe vystihuje jeho duchovní podstatu – dávat život.
Jen tolik jsem chtěl dodat k dnešním čtením a nyní můžeme pokračovat v katechezi o odpuštění hříchů.
Včera jsme už o tom mluvili. Co tedy máme udělat nebo přijmout jako předmět víry?
Předmětem víry je skutečnost a ten fakt, že od chvíle spasitelné smrti Kristovy na kříži je odpuštění hříchů skutečností, která existuje nezávisle na nás. Proto je i odpuštění hříchů svátostí. Neboť právě svátosti jsou znakem, tím znamením ve smyslu evangelia, skutečnosti tak nepochybné a neodvratné, že může být v každé chvíli pomocí znaku zpřítomněna a jakoby aktualizována, přizpůsobena konkrétnímu člověku.
Samozřejmě i člověk musí splnit vymezené podmínky. Na kříži se uskutečnila Spása a svátosti zpřítomňují tuto Spásu pro konkrétního člověka do různých situací jeho života. Bůh chce, aby člověk přijal svobodně svou Spásu.
Často se setkáváme s magickým pochopením svátosti: totiž, že se připisuje jim samým, myslím vnějším znakům odtrženým od osoby Krista a jeho vykupitelského díla, jakási moc, jako by Spása byla utvářena jen tímto vnějším znamením. Například: trvá se na křtu bez víry, nebo na sňatku v kostele, neboť je to tak krásnější a slavnostnější. Zatím vnější znaky svátosti samy o sobě nemají takovou moc, protože mocí je Kristus a jeho dílo spásy.
Pro lepší pochopení podstaty svátosti si můžeme posloužit takovým podobenstvím. K využívání elektrické energie je nutná zásuvka a zástrčka. Samozřejmě, zásuvka sama od sebe nám nedodává elektrickou energii; musí být připojena ke zdroji této energie, který se nachází v elektrárně. Energie pochází ze zdroje, ne ze zásuvky, ale chceme-li, aby se dostala do žárovky, musíme zastrčit zástrčku do zásuvky, aby mohlo nastat spojení.
A právě svátosti jsou místem spojení člověka se zdrojem moci, místem jeho začlenění do Kristova díla Spásy, ze kterého jedině pochází ovoce svátosti.
Nemohu tedy pochybovat o tom, že Bůh mi skrze Krista odpouští hříchy. Pokud pochybuji, tak popírám Boží dílo a jeho přísliby. Příslib odpuštění hříchů je na mnoha místech Písma svatého:
„Když tvrdíme, že nemáme hříchu, sami sebe lžeme, a není v nás pravdy. Ale pokud vyznáváme své hříchy, On je věrný a spravedlivý, a odpustí nám hříchy i očistí nás od každé nepravosti.” (1 Jan 1,8–9). nebo: „Ale chodíme-li ve světle, jakož i On sám je ve Světle, máme společenství mezi sebou a Krev Ježíše Krista, jeho Syna, očišťuje nás od hříchu” (1 Jan 1,7).
Možná nám přijde na rozum otázka: „Na základě čeho mi Bůh odpouští hříchy?”
Písmo Svaté i učitelský úřad církve tvrdí, že odpuštění hříchů je výhradně dílem Lásky, Božího milosrdenství, je ovocem Kristovy vykupitelské smrti. Nikdo, žádný člověk, žádné lidské dílo, žádné skutky kajícnosti, žádné umrtvování, žádné půsty nemohou vysloužit u Boha odpuštění hříchů. Odpuštění hříchů je nám dáno zdarma, je to milost Boží.
Nikdo nemůže říci: „Zhřešil jsem, ale sám to nějak napravím, nepotřebuji žádnou milost Boží, nechci milosrdenství. Začnu život tak tvrdého pokání, že mi Bůh musí odpustit hříchy.“ Je to naprosto pomýlený přístup. Nikdo si nemůže sám vysloužit Spásu. Písmo svaté to často dosvědčuje.