„Zatímco (po uzdravení chromého) Petr a Jan mluvili k lidu, přišli na ně kněží, velitel chrámové stráže a saduceové. Nelibě nesli, že učí lid a hlásají, že v Ježíšovi je vzkříšení z mrtvých. “ Z biblické archeologie víme, že právě Saduceové nevěřili ve vzkříšení mrtvých. Právě oni vytýkali apoštolům dvě věci: to že učí lid a ohlašují, že v Ježíši je zmrtvýchvstání. Křesťanství to není jen nová nauka, ale nové bytí. Mohli bychom jej charakterizovat jako „bytí v Ježíši“. Nejde jen o víru, ale jde o nové bytí.
Stejnou pravdu nám vykládá sám Ježíš, když sebe samého přirovnává k révě: „Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže přinášet ovoce sama od sebe, pokud nezůstane na révě, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně. Já jsem vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, přináší mnoho ovoce; neboť beze mě nemůžete nic udělat.“ (Jan 15,5-6)
A v Ježíši je zmrtvýchvstání. Jakým způsobem se můžu až takto ztotožnit s Ježíšem. Stručně bychom mohli říci skrze Slovo a Svátost. Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Pokud nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě Život. Kdo je mé tělo a pije mou krev, má Věčný Život a já ho vzkřísím poslední den. Nebo mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ (Jan 6,53-56)
Víme, co následovalo po svědectví apoštolů, zajetí a výslech: „Čí mocí anebo čím jménem jste to udělali?“ Tu jim Petr, naplněn Duchem Svatým, odpověděl: „Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven,“ Je to zvláštní vyšetřování. Vyšetřování kvůli dobrému skutku. Svět vyšetřuje zločiny, neboť ty jsou důkazem zločinnosti člověka. Dobrý skutek a zvláště když je takového rázu jako uzdravení od narození ochrnutého člověka ukazuje na Boha.
„ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý. On je ten ‘kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní’. Těžko se poslouchá takto vyjádřená pravda: „Vy jste ukřižovali ale Bůh ho vzkřísil.“ „V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy. On je kámen, který jste vy, stavitelé, odhodili, ale on se stal kamenem úhelným.“ Stál se svorníkem, který drží celou stavbu po kupce. Ježíše ze stavby duchovního chrámu, nemůžeme vyhodit, neboť spolu s ním chrám stojí i padá. „Neexistuje žádné jiné jméno, ve kterém bychom mohli najít Spásu. Nehledejme jinde, ale hledejme hlouběji. Toto poselství dlužíme celému světu.
Sv. Bernardin Sienský vyslovil o jménu Ježíš tyto myšlenky:
„Ježíš – je to přesvaté jméno, po kterém naši dávní otcové tak velmi toužili, v úzkostech a soužení často ho vyslovovali, v slzách po něm vzdychali, žádali si ho a toužebně očekávali. A když nadešel čas milosti, milosrdně se jim ho dostalo. S tímto jménem ať se prosím nespojuje představa nějaké chtivosti po vládě nebo pomstě, nýbrž ať nám z nebe zní pouze spravedlnost. Vyslov to jméno, které nám bude mluvit o milosrdenství; jméno Ježíš ať se nese k našim uším, neboť jen tehdy nám tvůj hlas bude znít sladce a tvoje tvář půvabně zazáří. Zkrátka, jméno Ježíš je pevným základem víry, které utváří Božích synů….
Víra katolického náboženství totiž spočívá na poznání Ježíše Krista a jeho světla. On je světlo pro duši, je branou do života a zárukou života ve věčné blaženosti. Tuto víru pokud někdo ještě nenašel, nebo ji od sebe odhodil, ten se podobá člověku, co kráčí v tmavé noci bez světla, nebo se zavřenýma očima se ozlomkrky řítí přes nebezpečné překážky. A může se chlubit jakýmikoli schopnostmi svého umu, přece jen kráčí za slepým vůdcem, chce-li se při poznávání nebeských tajemství opírat pouze o svůj lidský rozum….“