Abychom mohli správně pochopit slova, která nám v dnešním evangeliu adresuje Ježíš, musíme se podívat na kontext tohoto místa. 12. kapitola začíná pomazáním Ježíše v domě Lazara, kterého předtím vzkřísil z hrobu.
Maria, sestra Vzkříšeného, mu projevuje úctu takovým způsobem, na jaký nemá nárok žádný muž od své ženy a dokonce ani pan od své otrokyně. Maria vylévá velmi vzácnou a velmi drahou mast na Jeho nohy a dokonce mu je utírá svými vlasy. Toto gesto se dá pochopit jen jako projev úcty člověka vůči Bohu. Maria vírou začíná vidět, kdo je Ježíš. Evangelium říká, že i mnozí jiní Židé se pro velké znamení vzkříšení Lazara přidali k Ježíši. Odcházeli, nebo byli vyloučeni, z oficiální synagogy a uvěřili v Ježíše.
Potom 12. kapitola popisuje triumf Květné neděle. Píše se tu o řeckých poutnících, pravděpodobně konvertitech z pohanství na Judaismus, kteří se chtěli s Ježíšem setkat. A navzdory všem těmto skutečnostem se konstatuje ve vztahu k úřední náboženské vrchnosti: „Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho!“ A pak následují slova, které jsme četli:
„Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal. A kdo vidí mne, vidí Toho, který mě poslal.“ Nejde tu jen o víru v Ježíše, v jeho existenci, ale jde o viru v to, že Ježíš je očekávaným Mesiášem. Základem všeho je tato víra. Ježíš je definitivní Boží odpovědi na problém člověka.
Pán Ježíš říká: „Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal.“ Ježíš jako pravý člověk je znamením vyšší neviditelné skutečnosti samého Boha. Člověk Ježíš je Znamením Boha, viditelným Znamením neviditelné boží Milosti, tím, s čím se setkáváme v každé Svátosti. Ježíš, jako člověk, je Svátostí Boha. Proto vztah, který zaujímáme vůči němu, je vlastně naším vztahem vůči Bohu. Bůh nemá jiný charakter a jinou tvář jako tvář Ježíše Krista.
Syn Boží je takovým Zjevením Boha Otce, že o něm platí: „kdo vidí mne, vidí Toho, který mě poslal.“ Na jiném místě doslova řekne: „Kdo mne vidí, vidí Otce.“ Syn je Zjevením Otce. Syn Boží se stal pro nás člověkem, aby se nám Boží Absolutno přiblížilo a stalo srozumitelným, abychom ho i očima mohli vidět, abychom ho mohli ušima poslouchat, abychom se ho mohli rukama dotknout a vidět: „Jak dobrý je Pán!“ Ježíš dokonale naplnil poslání člověka: „být Božím obrazem“.
Často naříkáme nad Boží nepřítomností v tomto světě, ale tento svět je naší parketou. Bůh – Láska se chce zjevit skrze naše bytosti, ale mi mu to máme umožnit. Každý jeden z nás se může stát spasitelem pro své okolí a pro svou dobu, když žije Boží Slovo, když se vírou zavěsí na Boha, kterého nám zjevuje Ježíš, když koná jeho skutky. Všichni toužíme po tomto Zjeveni se Synu Božích, dokonce celý vesmír po něm touží a vzdychá, tak mu tedy dovolme, aby se v nás a skrze nás zjevil. Dobře se ponořme do Písma Svatého, když se chceme s Bohem setkat. Víra je ze slyšení Božího Slova.
„Já jsem přišel na svět jako světlo, aby žádný, kdo věří ve mne, nezůstal v temnotě. Mnoho lidi intenzivně prožívá tmu tohoto světa. Svět se nám může zdát velmi temným místem, dokud nepřijmeme Ježíše jako Světlo. Každému, kdo s vírou přijímá Ježíšovo Slovo, začíná v pravém slova smyslu svítat. Víra v Ježíše je tou skutečností, která způsobuje, že jeho Slovo se pro nás stává Světlem; že si podle něj zařídíme život. Ježíš nás vysvobozuje z moci tmy. Ježíš nám dává poznání Lásky.
Svět, ve kterém žijeme, byl stvořen z Lásky, a jen Láska je klíčem k řešeni všech problému. Dnešní časy stále více volají po Lásce a po Míru, ale co je skutečná Láska, zjevuje Ježíš celým svým bytím a životem.
„Kdo moje slova poslouchá, ale nezachovává, toho já nesoudím; vždyť jsem nepřišel, abych svět soudil, ale abych svět spasil.“ Boží Slovo je vyslovené proto, aby byl svět skrze něho spasen. Adam nebyl stvořen pro Boží soud, ale pro Spásu.
„Kdo mnou pohrdá a moje slova nepřijímá, má svého soudce. To slovo, které jsem hlásal, bude ho soudit v poslední den.“ Totéž slovo, skrze které mnozí přijdou ke spáse, bude obžalobou pro ti, kteří ho nepoužili na svou záchranu, kteří zavrhli Boží moudrost a Boží moc. Bůh bude odměnou pro ti, kteří milují a trestem pro ti, kteří nemilují.
„Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, ten mi dal příkaz, co mám říkat a co hlásat.“ Ježíš tak dokonale tlumočí Boží Slovo, že se nemusíme bát jakéhosi neznámého boha, který by nás mohl zaskočit v hodinu naší smrti s požadavky, které jsme vůbec nemohli tušit. Jsou lidé, kteří i dnes vyčítají Bohu, že mlčí, že nezasahuje. Ale Bůh nemlčí, Bůh mluví prostřednictvím svého Navěky Požehnaného Syna a zasahuje i dnes, prostřednictvím každého skutečně věřícího člověka. Jen tomu se muže zdát, že mlčí, kdo není ochoten přijmout toto Bohem zjevené slovo a proto nadále žije ve zmatcích a zmatky kolem sebe šíří.
„A já vím, že jeho příkaz je věčný život.“ Tato věta se podobá téměř vojenské terminologii. Jakoby Ježíš řekl: „Rozkaz zní: „Věčný život.“ Jaký úžasný příkaz a cíl. V těch dvou slovech je obsažen celý Boží plán s člověkem. Vůle Boží je Věčný život pro nás. Tedy Bůh chce, abychom měli Věčný život. Bůh nám chce dát Věčný život. Tento život je v Božím Synu. Tento život je ukryt v Těle a Krvi Božího syna a zároveň Syna člověka: „Kdo ji mé tělo a pije mou krev, má v sobě život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“
„Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi to pověděl Otec.“ Boží Syn Ježíš Kristus, Pravý Bůh a Pravý člověk je jedinečným vyjádřením Otce, je úžasným a dokonalým Zjevením Otce. Bůh se stal člověkem, aby se nám přiblížil, abychom ho mohli „pochopit“, abychom ho mohli následovat. On sám nás chce učit.