Dnešní neděli zvykneme podle čteného evangelia nazývat nedělí „Dobrého Pastýře“. Současně je to neděle, kdy se zvlášť modlíme za povolání. Co nám chce říct Ježíš skrze slova evangelia, které jsme četli? Ježíš říká: „Moje ovce slyší můj hlas,..“ Toto je nejhlavnější kritérium, podle kterého můžeme rozlišit, zda nějaký člověk patří do Kristova ovčince. Prvním kritériem je ochota naslouchat a poslouchat. Je to i první přikázání ze všech, protože hlavní přikázání začíná příkazem „šema“, což znamená „poslouchej!“ Lidé se podle toho rozlišují, zda jsou ochotny poslouchat nebo ne. Hlavním kritériem je ochota poslouchat Boží Slovo. Jde o to, zda je Boží Slovo řídící a utvářející normou mého života, nebo zda se řídím jen lidskou chytrostí. Dokonce můžeme i takto položit otázku: „Je Boží Slovo mým Životem, nebo mám kromě něj ještě i jiný svůj život?“ Pokud vírou přijímám Boží Slovo, stávám se účastníkem Boží moudrosti. Bez poslouchání Božího Slova neexistuje skutečné přijetí Krista. Neboť živou osobu nemohu přijmout jako věc. Osobu přijímám natolik, nakolik ji uznávám. Ježíše přijímám, když svůj život podřizuji jeho Slovu. Takto nás učí přijímat Ježíše i jeho matka. Duch Svatý oplodňuje duši tehdy, když se ona podřizuje Božímu Slovu, když vyslovuje své „fiat“. Takto se uskutečňuje naše osobní Spása.
Když my známe Ježíše jako Boží Slovo, tehdy se i On přiznává k nám: „.. já je znám a ony jdou za mnou …“ Na konci časů při posledním soudu Ježíš určité skupině lidí řekne: „Neznám vás!“ V evangeliu podle Lukáše čteme: „Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouci na dveře a volat „Pane, otevři nám!“, tu on vám odpoví: „Neznám vás, odkud jste!“ Pak budete říkat: „Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!“ On však vám odpoví: „Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví!“ (Lk 13,25-27) Poznání Ježíše nespočívá jen v tom, že víme, co učil, že dobře ovládáme Písmo Svaté. Pán Ježíš vysloveně říká: „.. a ony jdou za mnou.“ Je třeba dělat kroky víry. Kroky víry se dělají tak, že uskutečňujeme Boží Slovo proti vší chytrosti tohoto světa. Vždy, když uskutečňujeme Boží Slovo, proniká do nás Boží Duch.
„Já jim dávám věčný život.“ Život má jen tehdy smysl, když je věčný. Tehdy má totiž smysl vzdělávat se, budovat krásně vztahy. Milovat někoho znamená říct mu: „Chci, abys byl věčně!“ Takhle dokáže milovat jenom Bůh. Když milujeme Toho, který nás dříve miloval, i pro nás platí: „Nezahynou navěky (nikdy) a nikdo mi je nevyrve z rukou“. Podobně to vyjadřuje i svatý Pavel: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? … Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Řím 8,31-39)
I v dnešním prohlášení Pána Ježíše slyšíme totéž: „Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo.“ Nikdo není větší a mocnější než Bůh. Moc ďábla je jen relativní. Je mocný jen natolik, nakolik se mu lidé podřizují. Je mocný jen skrze lidi, kteří jsou ochotni plnit jeho zvrácenou vůli. Ale Boží Slovo zjevuje, že jeho moc je omezená. Není všemohoucí a ví i to, že přijde doba, kdy se bude muset zodpovídat za své špatné činy. I v zmatcích naší doby je třeba stále na toto myslet. Ježíš je první a poslední, Začátek a Konec, Alfa i Omega. Jemu je dána veškerá moc na nebi i na zemi. Bůh celé své stvoření pevně drží v rukou. Celý materiální svět leží v silovém poli Božího Vědomí, Boží pozornosti. Bůh má sečtené i vlasy na naši hlavě, i milióny buněk našeho těla. I to množství atomů celého kosmu.
„Já a Otec jedno jsme.“ Ježíš, vtělené Boží Slovo a Bůh Otec jsou v Duchu Svatém jedno. V Bohu neexistuje žádná forma rozdělení, že by Boží Syn chtěl jinak než Otec. Otec smýšlí stejně jako Syn. Kdo vidí Syna, vidí Otce. Božího Ducha nemůžeme jinak vidět jako skrze jeho Zjevení prostřednictvím člověka. V Ježíši se neviditelný Bůh stává viditelným a neexistuje žádný jiný Bůh, než Ten, který k nám mluví skrze Krista. Skutky, které koná Ježíš, jsou skutky, které mu Otec uložil vykonat. Bůh Otec je tak dobrý jako nám to zjevuje Ježíš. A tohoto Boha jsme my všichni povoláni následovat.
Modlitba svatého otce Benedikta XVI. za povolání: „Otče, dej, ať mezi křesťany povstanou četná a svatá kněžská povolání, která by udržovala živou víru a střežila převzácnou památku tvého Syna prostřednictvím kázání slova a udílením svátostí, jimiž, Otče, ustavičně obnovuješ své věřící. Daruj nám svaté služebníky tvého oltáře, kteří budou pozornými a zapálenými strážci Eucharistie, která je svátostí Kristova největšího daru pro vykoupení světa. Povolej služebníky tvého milosrdenství, kteří by prostřednictvím svátosti smíření rozdávali lidem radost z tvého odpuštění. Dej, Otče, ať církev s radostí přijímá četné inspirace Ducha tvého Syna, ať v učenlivosti vůči jeho ponaučením pečuje o povolání ke kněžství a k zasvěcenému životu. Pomáhej biskupům, kněžím, jáhnům, zasvěceným osobám i všem pokřtěným křesťanům, aby věrně naplňovali své poslání ve službě evangeliu. O to prosíme skrze Krista, našeho Pána. Amen. Maria, Královno apoštolů, oroduj za nás!