Dnešní evangelium nám ukazuje Ježíše jako Dobrého pastýře. Ve verši před evangeliem se takto nazve sám Ježíš: „Já jsem dobrý pastýř, praví Pán; znám své ovce a moje ovce znají mne.“ Možná se budeme ptát: „Potřebujeme pastýře?“ A když, tak proč? Svět, ve kterém žijeme, nazývá apoštol Petr „zvrácené pokolení“. Zvrácené pokolení je to, které odmítá poslušnost Bohu a jeho Vtělenému Slovu. Zvrácené pokolení žije a chce žít bez ohledu na Boha a jeho Zákon. Důsledky těchto zvrácenosti vidíme kolem sebe. Či se jedná o jednu nebo o druhou stranu vojenského sporu, na obou se koná zvrácenost. Křesťan nemůže souhlasit s žádnou zvráceností a zvrhlostí, či ji páchá spojenec nebo nepřítel. Sv. Petr i nás dnes vyzývá: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ „Obraťte se!“ Vyznejte se ze svých hříchů. Hledejte cestu ke smíření s Bohem. Nežijte v nenávisti vůči nikomu a nenoste v srdci nevraživost. Neschvalujte potrat. Odvraťte svá srdce od každé formy nenávisti a zla.
Když mluvíme o světě, jako o zvrácené skutečnosti, musíme rozlišovat to, co stvořil Bůh a to, co jsme do světa svými hříchy vpustili my sami. O tom, co stvořil Bůh, platí tyto pravdy Římského katechismu: Základní pravda, kterou Písmo sv. učí a slaví je: „Svět byl stvořen ke slávě Boží“. Bůh stvořil všechny věci, vysvětluje sv. Bonaventura, „ne aby rozmnožil vlastní slávu, ale aby ji ukázal a sdělil“. Vždyť Bůh nemá jiný důvod ke stvoření, než svou lásku a svou dobrotu. Sv. Tomáše Akvinský nás učí: „Byl to klíč lásky, který otevřel jeho ruku, aby vznikli tvorové.“
I I. Vat. Koncil nás takto poučuje: „Tento jediný Pravý Bůh, na počátku času, svrchovaně dobrovolným rozhodnutím, ve své dobrotě a svou všemohoucí silou, stvořil z ničeho zároveň jak duchovní tak tělesné tvory, ne kvůli tomu, aby zvětšil svou blaženost, ani ne proto, aby dosáhl svou dokonalost, ale proto, aby ji ukázal skrze dobrá, které udělil svým tvorem.“ Můžeme spolu s katechismem vyznat: Věříme, že Bůh stvořil svět podle své moudrosti. Svět není plodem žádné nutnosti, slepého osudu nebo náhody. Věříme, že svět pochází ze svobodné vůle Boha, který chtěl, aby se tvorové podíleli na jeho bytí, na jeho moudrosti a na jeho dobrotě: „Pane, stvořil si všechno, z tvé vůle to povstalo.“
Tyto pozitivní pravdy musíme mít na zřeteli, když chceme mluvit o světě negativně. To, co velmi často prožíváme ve světě my, je důsledek špatné volby člověka. Římský katechismus tuto hříšnou strukturu světa objasňuje takto: „Tak hřích dělá z lidí spoluviníky druhých a působí, že mezi nimi vládne žádostivost, násilí a nespravedlnost. Hříchy vedou ke vzniku společenských poměrů a institucí, které jsou v protikladu k Boží dobrotě. „Struktury hříchu“ jsou výrazem a důsledkem osobních hříchů. Přivádějí své oběti k tomu, aby samy páchali zlo.“
Ježíš v dnešním evangeliu hovoří o tom, že On je bránou, dveřmi k lidem. Jen tehdy se správným způsobem přibližuji k druhému člověku, když vcházím skrze Krista. V Kristově Duchu, ve shodě se Slovem Božím. Každý jiný způsob je zvrhlý a ubližuje člověku.
Právě v naší době, když nás, kteří máme ještě srdce, zachvacuje úzkost z toho, co přichází nebo může přijít na tento svět, musíme zaujmout postoj i k tomu, co nazýváme Zlo. Proč existuje Zlo? Pokud Bůh, všemohoucí Otec, Stvořitel uspořádaného a dobrého světa, se stará o všechny své tvory, proč existuje zlo? Na tuto otázku, tak naléhavou jako nezbytnou, tak bolestivou jako tajemnou, nemůže stačit žádná ukvapená odpověď. Křesťanská víra ve svém celku představuje odpověď na tuto otázku:
Dobrota stvoření, drama hříchu, shovívavá láska Boha, který vychází vstříc člověku svými smlouvami, vykupitelským vtělením svého Syna, darem Ducha, shromážděním církve, silou svátostí, povoláním k blaženému životu, který se dopředu předkládá souhlasu svobodných tvorů, ale o který se mohou také předem – a to je úděsná tajemství – připravit! V křesťanském poselství není jediný bod, který by z jistého hlediska nebyl odpovědí na problém zla.
Sv. Augustin říká: „Vždyť Všemohoucí Bůh,… protože je svrchovaně dobrý, by nikdy nepřipustil, aby v jeho dílech existovalo jakékoliv zlo, kdyby nebyl dostatečně mocný a dobrý, aby ze samotného zla vytěžil dobro.“ A tak časem je možné objevit, že Bůh ve své všemohoucí prozřetelnosti může vytěžit dobro z následků zla, a to i mravního, které způsobily jeho tvory. Z největšího mravního zla, které kdy bylo spácháno, z odmítnutí a zabití Božího Syna, což bylo způsobeno hříchem všech lidí, vytěžil Bůh přemíru své milosti: Největší dobro, oslavu Krista a naše vykoupení. Tím se ovšem zlo nestává dobrem.
Sv. Kateřina Sienská říká těm, kteří se pohoršují a bouří kvůli tomu, co na nich přichází: „Vše pochází z lásky, vše je zaměřeno na spásu člověka, Bůh nedělá nic, co by nevedlo k tomuto cíli.“ A sv. Tomáš Morus utěšuje svou dceru krátce před svou popravou: „Nemůže se stát nic, co Bůh nechce. Takže cokoliv on chce, i když se nám to zdá dost špatné, je ve skutečnosti pro nás to nejlepší.“ Snad alespoň trošku pochopíme tyto pravdy, když nebudeme svým srdcem viset na viditelných a narušených strukturách tohoto světa, který pomíjí pro svou narušenost.
Na závěr slova Juliany z Norwiche: „Naučila jsem se díky Boží milosti, že se musím držet pevné víry a ne s menší pevností věřit, že všechno skončí dobře…“ Ta dobrota se ale nedá vidět z naší strany a našimi očima, ale je to dobrota, kterou připravil Bůh a kterou přijímáme a vidíme vírou.