Dnešní evangelium je pokračováním Ježíšova sporu o uzdravování v sobotu. Pán Ježíš objasňuje jedno nedorozumění, které vyplývá ze špatného pochopení zprávy o stvoření světa z knihy Genesis. V první knize Mojžíšově čteme o Božím odpočinku v sedmý den stvoření. Boží zjevení na jiných místech ale říká, že Bůh nepodléhá únavě a tedy nepotřebuje odpočinek. „Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze.“ (Iz 40,28) Zpráva o Božím odpočinku má v sobě jiné poselství. To my, lidé potřebujeme odpočívat a jeden den zasvětit Bohu. Ani práce se nesmí stát pro nás modlou. Jsme stvoření pro Lásku.
„Můj Otec je až dosud činný (pracuje bez přestání), i já jsem činný (proto i já pracuji).“ Bůh pracuje, protože svět ještě stále nedosáhl svou dokonalost. Bůh pracuje všude a na každém místě, v každé živé buňce, v každém atomu hmoty. Pracuje a nevytváří odpad, neboť vše je zakomponováno do Jeho práce. Boží moudrost objevujeme v celé přírodě. Lidská práce je účastí na Boží práci. Pracuje Bůh Otec a pracuje i Boží Syn. Ježíš se narodil v rodině tesaře a určitě si nějakou dobu takto vydělával na své živobytí. Bůh pracuje i v duchovním světe. Boží práci je i ten stály nepokoj, který se v ozývá ve svědomí člověka a který zažíváme, dokud nedospějeme k Bohu. On nás nutí, abychom hledali dokonalý život a blaženost.
Současníci Pána Ježíše velmi dobře chápali jeho výroky, kterými se Ježíš dělal rovný Bohu. Boha nazýval vlastním Otcem. Ježíš to vyslovoval tak srozumitelně, že nebylo možné o tom pochybovat. Ján říká: „To byl další důvod, proč se ho Židé snažili zabít; nejen, že rušil sobotu, ale také, že nazýval Boha svým vlastním otcem, a stavěl se tak Bohu naroveň“. Ježíš je pravý Bůh ale současně pravý člověk. Člověk je určen k tomu, aby se stal Božím obrazem. Bůh se zjevuje jako Dokonalý člověk. My ostatní se stáváme Božími dětmi skrze přijetí tohoto jediného Syna. Nemáme Boží synovství ze své přirozenosti, ale z milosti, skrze Něho a v Něm.
„Ježíš jim na to řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám ze sebe konat nic, nýbrž jen to, co vidí, že koná Otec: co totiž koná On, koná stejně i Syn. Vždyť Otec Syna miluje a ukazuje mu všechno, co sám koná. A ukáže mu ještě větší skutky než tyto, takže budete žasnout.“ Ježíš se odvolává na svůj vzor. Jako dokonalý Syn se snaží ve všem napodobovat a následovat Otce. Otec je Vzorem Syna, Učitelem Syna. Ukazuje mu všechno, protože ho miluje. Také z těchto slov můžeme pochopit, Úžasný Vztah mezi Otcem a Synem v Nejsvětější Trojici. Je to Božský a plně Osobní Vztah a tímto Vztahem je Duch Svatý. Syn je skutečný syn, zahrnován něžností, zasvěcován do Otcova tajemství. Bůh Otec vyvolává Synův Úžas. Syn nazírá na Otce a to je jeho Blaženost.
Otcové říkali: „Ježíš je z Boha a z Marie“. Ježíš je Božím Synem, ale současně Synem člověka, a proto se musí učit. Jako člověk je něčím novým v Tajemství Nejsvětější Trojici. Je tedy současně i čímsi zcela jiným a novým, jak to platí o každém lidském dítěti. On je Prvotinou i završením Stvoření, neboť v něm se naplňuje smysl všeho. V Kristu se člověk skutečně stává tím, čím má být: „Božím obrazem, Božím Zjevením.“ Ježíšovy skutky zjevují dobrotu Boha Otce. Často se obáváme setkání z neznámým Bohem, ale po smrti na nás nečeká jiný Bůh než Ten, který se zjevil v osobě Pána Ježíše. To, co Ježíš byl, učil a konal zde na zemi, totéž je, chce a koná i Otec na nebesích. V Ježíši se Bůh zjevuje lidským způsobem.
„Jako totiž Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.“ „Jako Otec křísí mrtvé a je oživuje, tak i Syn oživuje, koho chce.“ Bůh je na straně života. Bůh má Život sám v sobě a vše, co stvořil, stvořil pro Život. My nemáme život sami ze sebe, žijeme z Boží milosti. Život je nám daný. Není z nás. To platí o tělesném ale také o duchovním životě. Bůh má moc nejen stvořit úžasně složitý mechanizmus života, ale jej aj znovu opravit ve Vzkříšení. Ježíš nám zvěstuje, že Otec křísí mrtvé a oživuje. Ježíš, stejně jako Otec, má moc křísit mrtvé. On je nejen Život ale i Vzkříšení. Dejme se oživit Ježíšem skrze eucharistii.
„Otec totiž nikoho nesoudí, ale všechen soud odevzdal Synovi, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal.“ Mnozí „uctívají“ boha jako neznámého a neosobního. Boha, kterému je úplně jedno jak žijeme a smýšlíme. Ale Bůh, který se nám zjevuje v Ježíši, je Osoba, která má svůj charakter. Bůh má svůj charakter a vůli. Syn je zjevením Otce. Kdo ctí Syna, ctí i Otce, kdo nectí Syna, nectí ani Otce, ale vymýšlí si Boha podle vlastních představ. V Ježíši jsme pozváni ctít jedním úkonem Trojjediného Boha i člověka. Bůh se zjevuje jako dokonalý člověk. Spasit nás může jedině správný vztah, láska k Pravému Bohu, který se zjevuje jako člověk. Boží povahu můžeme poznat ze studia Božího Slova. Kdo miluje Boží Slovo, miluje i Boha, který se skrze něho vyslovuje a zjevuje.
Pán Ježíš nám dává úžasný příslib: „Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel už ze smrti do života.“ Když slyšíš Boží Slovo, když ho následuješ a věříš Otci, který Ježíše poslal, nepůjdeš před soud, ale skrze přijetí Ježíše si už prošel ze smrti do života. Kdo se snaží o následování Slova, nebude souzen. Neboť, když se odsoudíme sami, Bůh nás neodsoudí. Bůh nás nestvořil pro soud, ale pro spásu. Kdo přijímá Spásu skrze Krista, nebude souzen. Kdo má Boha, nemá hřích.
„Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo konali dobro, budou vzkříšení k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšení k odsouzení.“ Mnozí mají zkušenost s klinickou smrtí a mohou potvrdit, že život smrtí nekončí. Slyšeli jsme, že ti co dělali dobro, budou vzkříšeni pro život, tedy nebudou souzeni. Ti, co páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení. Zlo musí být souzeno a odsouzeno. Je to přesně i podle našeho vkusu. Kdo z nás by chtěl bývat pod jednou střechou se zločincem, který se nechce změnit. Bůh otevře svou náruč i lotru, který ale děla pokání. Bůh dokázal, že je Láska, když z největšího zločinu v lidských dějinách, kterým je Ukřižování Božího Syna, udělal Spásu. Zde se zjevuje nesmírná dobrota Boha. Bůh ve své nesmírné dobrotě dává tomu všemu jiný smysl. Když se někdo nechytne této šance a neuvěří v dobrotu Boha, skončí na smetišti věčnosti. S takovým materiálem se pracovat nedá. Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen.