Dnešní evangelium nám zprostředkovává rozhovor Pána s Nikodémem, který byl sice členem Velerady, ale tajně sympatizoval s Ježíšem. Tento dialog bychom mohli nazvat „evangelizační rozhovor“. Pán Ježíš se odvolává na příběh ze čtvrté knihy Mojžíšovy. „Jak Mojžíš vyzdvihl hada na poušti, tak musí být vyzdvižen i Syn člověka, aby každý, kdo věří v něho, měl život věčný.“
Příběh s měděným hadem se odehrál v době putování Židů do zaslíbené země. Mojžíš vedl lid pouští. Kvůli těžkostem, začali lidé reptat. Nebyli spokojeni s touto cestou. Cesta z otroctví do zaslíbené země vede vždy přes poušť. Na poušti musíme odumřít předchozímu způsobu života, abychom mohli vstoupit do svobody. Lid reptal proti Boží výchově. Reptání je opakem vděčnosti, je důsledkem nedostatku víry a je kritikou Božího jednání. Reptání proti Boží výchově způsobuje, že svůj život a všechno to nač v něm narážíme, považujeme za Boží trest a ne za spasitelný lék. Boží Slovo nám ukazuje, že reptání přivolalo Boží trest. Bůh je vydal do moci jedovatých hadů. Uštknutí okamžitě hynuli. Židé vstoupili do sebe a vyznali svůj hřích: „Zhřešili jsme, neboť jsme reptali proti Pánovi a proti tobě. Pros Pána, aby nás osvobodil od hadů.“
„Mojžíš se modlil za lid a Pán mu řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ Mojžíš dostal zvláštní příkaz a příslib. Bůh mu přikázal, aby zhotovil měděného hada a zavěsil ho na kůl ve tvaru kříže (v tvaru písmena T). A zároveň dal Bůh příslib, že každý uštknutý, který na tohoto hada pohlédne s vírou, bude zachráněn. Když čteme tento příběh malým dětem, jsou nadšené. Řeknou: „Jak jednoduché!” Avšak dospělý člověk má složitější rozum a ten mu brání přijmout jednoduchost Božího konání. Má znalosti a ty ho učí, že v takovýchto případech je třeba ránu vysát, anebo dokonce vyřezat, popřípadě vypálit, podvázat a píchnout sérum. Ale něco takové, aby důvěrný pohled na kříž s měděným hadem mohl působit ozdravně, není vědecky dokazatelné.
Nikdo nemůže vědecky zdůvodnit skutečnost, že pohled na měděného hada, může způsobit uzdravení. V tomto případě se nedá opřít o žádnou minulou a možná ani budoucí zkušenost a ani o žádný přírodní zákon. Neexistuje vědecký důvod skutečnosti, že upřený pohled na měděného hada zavěšeného na tyč ve tvaru kříže, působí uzdravujíce. Z hlediska moderní vědy, jde o úplné šarlatánství. Kdyby si dnes, na základě biblického svědectví chtěl někdo na tomto principu zřídit kliniku, asi by byl zklamaný. Musel by konstatovat, že to vůbec nefunguje. A tedy i přes tuto spásnou nabídku, mnozí vzdělaní hynuli dále.
Člověk, obdařený „rozumem“, kritizoval Boží vedení a výchovu. Rozum člověka se provinil proti Bohu. Proto je právě rozum člověka v tomto případě potrestán. Ve vztahu k tomuto spásnému znamení, musí člověk obětovat svůj rozum, své logické myšlení. Bůh nepodléhá lidské logice a nekoná logicky. Bůh má svoji vlastní „Nadlogiku“. Člověk je vyzván, aby tuto, pro náš lidský rozum nepochopitelnou moudrost, přijal vírou.
O těch, kteří se zachránili, mluví kniha Moudrosti: „Neuzdravili je léčivé byliny, ani obklady, ale víra ve Tvé Slovo, Bože, které všechno hojí.“ Zkušenost Židů, následujících Mojžíše ukazuje, že tehdy a jedině tehdy, to fungovalo. Proč? Proto, neboť tu Bůh svým slovem ustanovil nový vztah mezi tímto spásným znamením a věřícím člověkem. Tuto novou zákonitost nelze odhalit smysly, ani vědecky zdůvodnit, dokonce bez víry ani pochopit. Je založena na Božím Slově, které bylo vysloveno pro tento zvláštní případ. V Písmu svatém najdeme mnoho jiných spásných znamení, pro které musíme použít ten samý princip.
Když se zamyslíme nad Božím počínáním, zjistíme, že Bůh učí vyvolený národ, aby se s vírou díval na to, z čeho měl smrtelný strach. Na kříži je zavěšena podoba hada. Pán Bůh často, ani po našich opakovaných prosbách, nezmění okolnosti našeho života, které se nám zdají být pro nás nesnesitelné, ale v těchto okolnostech chce změnit naše nitro. Jde o to, abychom se na okolnosti svého života, učili dívat s vírou. Když se dívám na Krista na kříži, nemohu pochopit rozumem vztah mezi mojí spásou a Kristovou smrtí na kříži. Ale Boží Slovo mě vyzývá, abych se učil s vírou dívat na Kristův kříž. Na kříži se mi ukazují také dvě skutečnosti, z kterých mám jako věřící člověk strach: je to hřích a je to smrt. Boží moc dokáže zvítězit nad oběma. I když to nechápeme, ono to přece funguje. To si můžeme ověřit při každé, dobře vykonané zpovědi, anebo při každém dobrém svatém přijímání. Vždy, když nás had tohoto světa uštkne a zasadí nám smrtelnou ránu hříchu, znovu a znovu přistupujme k tomuto Spásnému znamení ve Svátostech Církve, abychom mohli být uzdraveni Boží mocí a Božím způsobem.
Na závěr, živý příklad sv. Františka: „Sv. František z celého srdce a se zápalem uctíval svátost Pánova Těla. Velice obdivoval ponižující se blahosklonnost a milostivou lásku. Toužil denně být přítomen na mši svaté. Často přijímal Tělo Páně s takovou oddaností a zbožností, že i druhé strhoval k oddanosti. Tento přesvatý děj sledoval s velkou úctou a úplně se dával jako oběť. A když obětovaného Beránka přijímal, obětoval svého ducha s takovým ohněm, který vždy hořel na oltáři jeho srdce. Proto také velmi miloval Francii, vždyť byla milovníkem Pánova Těla a z úcty k Nejsvětější Svátosti si tam proto také přál zemřít. Jednou chtěl vyslat bratry s drahocennými nádobami do světa, aby všude tam, kde by viděli, že se cena našeho Vykoupení uchovává nedůstojně, uložili Eucharistii na důstojné místo.“