Čtení ze svatého evangelia podle sv. Marka, které jsme slyšeli, nám zobrazuje dva typy lidí. Obě skupiny chtějí určitým způsobem řešit prázdnotu lidského života, v níž se člověk po vyhnání z ráje ocitl. Existují v podstatě dva způsoby řešení prázdnoty života: Pokání nebo zábava. Skupina kolem krále Heroda chápe život jen jako příležitost zabavit se a bezohledně si užít za každou cenu, bez ohledu na Boží zákon. Jan Křtitel je představitelem lidí, kteří v kajícnosti hledají ztracené přátelství s Bohem. I trend naší moderní doby je zavádějící v tom, že nám chce namluvit, že smyslem našeho života je především užít si a pobavit se. V podstatě pro člověka existuje jen jedna skutečná zábava a opravdový zážitek: Najít Boha v kajícnosti srdce.
V evangeliu jsme slyšeli tuto myšlenku: „Král se zarmoutil, ale pro přísahu a kvůli hostům ji nechtěl odmítnout.“ Kdybychom tuto větu vytrhli z její textové souvislosti, hodila by se nám do pohádky o dobrém a poctivém králi, který chce za každou cenu dodržet své slovo. Nicméně víme, co se skrývá za touto zdánlivou čestností a snahou dodržet své slovo. Herodes byl otrokem lidské mínění. Všichni se rodíme s instinktem stádovitosti, snahou nijak nevybočovat z řady, nedělat něco, čím bychom se odlišili a tak upoutaly na sebe pozornost, možná i kritiku. Pán Ježíš na adresu farizeů a platí to i Herodesovi, řekl: „Slávu od lidí milovali víc než slávu, kterou dává Bůh.“
Byl král vůbec povinen dodržet toto slovo. Určitě ne, protože neměl nijak právo sahat na Janův život. V jakém strašném omylu žije člověk, který si osobuje práva, které má jen Bůh. Člověk nemá práva sahat na život jiného nevinného člověka, protože život je Boží dar. Jedině tehdy to může a má udělat, když je jeho život nebo životy lidí, kteří jsou na něj odkázáni, ohrožen. Pán Bůh se v Gibeónu zjevil Šalomounovi ve snu a řekl mu: „Požádej, co chceš a dám ti.“ Bůh ví, že Šalomoun bude prosit moudře. Pán Ježíš vyslyšení z Boží strany podmiňuje tím: „Pokud mé slovo bude ve vás, prostě, co jen chcete a dostanete to od mého Otce.“ Bůh nás vyslyší jen tehdy, když prosíme ve shodě s jeho vůlí, která se zjevuje v Písmu. I my podobně můžeme bližního vyslyšet jen tehdy, když nechce nic proti Bohu. Jedině takový slib nás může ve svědomí vázat. Jiné sliby ani nedávejme.
Sv. Béda Ctihodný se takto zamýšlí nad Janem Křtitelem: „Pánův blahoslavený předchůdce v narození, hlásání a smrti osvědčil ve svém zápase sílu, hodnou pohledu nebe, neboť jak říká Písmo: „A přestože v očích lidí vytrpěl muka, jeho naděje je plná nesmrtelnosti.“ Právem opět slavíme jeho narozeniny, protože nám tento den udělal svým vlastním mučednictvím slavným a ozdobil ho růžovým žárem své krve. Právem uctíváme jeho památku s duchovní radostí, vždyť on uzavřel svědectví, které vydal pro Pána, pečetí mučednictví…
A není pochyb, že sv. Jan snášel žalář a okovy pro svědectví o našem Vykupiteli, jehož předcházel, a za něj položil i život. Pronásledovatel mu sice neřekl, aby zapřel Krista, ale aby zamlčel pravdu; a přece zemřel za Krista. Vždyť sám Kristus říká: „Já jsem Pravda.“ A tak opravdu vylil krev za Krista, neboť ji vylil za pravdu. A jak narozením, hlásáním a křtem vydával svědectví tomu, který se po něm narodí, bude hlásat a bude pokřtěn, tak i svým utrpením naznačil, že bude trpět i Kristus.
Takový veliký muž tedy dokončil po dlouhých útrapách v okovech pozemský život prolitím krve. Toho, který zvěstoval svobodu nadpozemského míru, bezbožní vrhají do okovů. Zavírají do tmy žaláře toho, který přišel vydat svědectví o světle, a samo Světlo – Kristus ho právem nazval lampou, která hoří a svítí. Svou vlastní krví byl pokřtěn ten, který směl pokřtít Vykupitele světa, slyšet Otcův hlas nad ním a vidět, jak na něj sestupuje milost Ducha svatého. Ale pro lidi, jako byl Jan, to nebylo těžké, spíše lehké a žádoucí snášet časné muka za pravdu, protože věděli, že odměnou za ně bude věčná radost. Žádali si smrt, která je i tak z přirozené nezbytnosti, neodvratně čekala, aby jí vyznali Kristovo jméno a získali palmu věčného života.
Proto správně říká apoštol: „Vždyť vy jste od Krista dostali milost nejen v něj věřit, ale také trpět pro něj.“ Říká tedy, že je to Kristův dar, když vyvolení trpí pro něj, neboť jinde říká: „Utrpení tohoto času nejsou hodny srovnání s budoucí slávou, která se zjeví na nás.“