Dnešní neděle bývá označována také jako neděle „Dobrého pastýře“ nebo neděle modliteb za duchovní povolání. Co nám chce říct Ježíš skrze dnešní čtení z evangelia sv. Jana? „Moje ovce slyší můj hlas;…“ Toto je první kritérium, podle kterého mohu zjistit, zda patřím ke Kristovým ovečkám. Tedy první kritérium je ochota poslouchat Boží Slovo. Je Boží Slovo normou pro můj život, nebo si žiji jen podle své lidské chytrosti a jen čistě ze svých vlastních sil a pro sebe? Sám Bůh nám nabízí svou moudrost a své synovství v přijetí Božího Slova. Bez poslechu a přijímání Božího Slova neexistuje skutečné přijetí Krista. Ježíše přijímám tehdy, když svůj život podrobuji jeho Slovu. Tímto způsobem počíná Krista i Panna Maria. Svou vůli podrobuje vůli Boží zjevené v Božím Slově.
Sv. papež Jan Pavel II v jednom svém listu, který je celý věnován problematice povolání, klade zvláštní důraz na roli Ducha Svatého při vzniku a rozvoji povolání. Cituji: „Slavení tohoto dne modliteb je vítanou příležitostí k ohlašování dobré zvěsti, že Boží Duch Svatý vpisuje do srdce každého pokřtěného plán lásky a milosti. Tento plán otevírá cestu ke svobodě Božích dětí a dává schopnost osobně a nezastupitelným způsobem přispívat k pokroku lidstva na cestě spravedlnosti a pravdy. Duch pomáhá nejen postavit se otevřeně k velkým otázkám vlastního srdce, jako ku pr.: Odkud jsem, kam jdu, kdo jsem, co je cílem mého života, jak smysluplně využiji svůj čas.
Duch je zároveň ten, kdo otevírá cestu k odvážným odpovědím. Objev, že každý muž a každá žena má vlastní místo v Božím srdci a v historii lidstva, představuje výchozí bod pro novou kulturu povolání. „Duch i nevěsta volají: Přijď!“ Tato slova Apokalypsy nás vedou k úvaze nad plodným vztahem mezi Duchem Svatým a církví, z něhož vyvěrají různá povolání a připomínají té „Letnice“, kterými se každé křesťanské společenství vytváří, formuje a uschopňuje k ohlašování evangelia. Duch Svatý a jeho mystická nevěsta Církev opakují mužům a ženám našich dnů své „Pojď!“
Pojď vstříc Slovu, které se stalo tělem a které ti chce dát účast na svém vlastním životě! Pojď přijmi Boží volání a překonej svou nerozhodnost a otálení! Pojď a objev historii lásky, kterou Bůh zamýšlí s lidstvem: Chce ji uskutečnit i s tebou. Pojď a vychutnej radost z přijetí a darovaného odpuštění. Zeď rozdělení mezi Bohem a člověkem a mezi lidmi samotnými je svalená. Veškerá vina je odpuštěna, hostina života je připravena pro všechny. Blahoslavení, kteří přitažení mocí Slova a proniknutí svátostmi vyslovují své: „Jsem připraven!“ Vydávají se na cestu, na které důsledně patří Bohu, mocní v naději, která nelže, „neboť Boží láska je rozlita v našich srdcích skrze Ducha Svatého, kterého jsme dostali“ (Řím 5,5)
V novém životě, který vyvěrá ze křtu a rozvíjí se skrze Slovo a svátosti, nacházejí dary milosti, úřady služby a různé formy Bohu zasvěceného života svou potravu. Vznik nových povolání v Duchu je možný, když křesťanské společenství žije v postoji dokonalé věrnosti svému Pánu. To předpokládá prostředí intenzivní víry a modlitby, velkodušné svědectví společenství a cenění si mnohočetných darů Ducha, misionářskou horlivost, která přemáhá lehkomyslný a klamný egoismus a tak podněcuje k úplné oddanosti pro Boží království. Nelze si připomenout s vděčností vůči Duchu Svatému hojnost historických forem bohu – zasvěceného života, které on sám podnítil a které stále existují ve struktuře církve. Připadají nám jako strom, obdařený množstvím četných větví, který má své kořeny v evangeliu a v každé době přináší církvi bohatou úrodu.
Bohu zasvěcený život spočívá v srdci církve jako prvek, který je pro její poslání rozhodující, neboť vyjadřuje nejvnitřnější podstatu křesťanského povolání a úsilí celé církve, která jako nevěsta si žádá v lásce se spojit se svým ženichem. Toto povolání je třeba v každé době, ale dnes ještě více ve světě poznačeném velkými protiklady a zachváceném pokušením vytlačit Boha ze základních životních rozhodnutí. Člověku přicházejí na rozum slova evangelia: „Žeň je velká, ale dělníků málo. Proto prostě Pána žně, aby poslal dělníky do své žně!”
Mým přáním je, aby tato výroční oslava světového dne modliteb za duchovní povolání roznítila v srdcích věřících ještě intenzivnější modlitby za nová povolání ke kněžství a zasvěcenému životu a znovu vzbudila zodpovědnost všech, ale zvláště rodičů a katechetů, ve službě povoláním.
Na závěr svého listu se sv. Otec modlí tuto modlitbu: „Duch věčné lásky, který vycházíš z Otce i Syna, děkujeme Ti za všechna povolání apoštolů a svatých, kteří učinili církev plodnou. Prosíme Tě, pokračuj i dnes ve svém díle. Vzpomeň si, jak jsi kdysi na svátek Letníc, sestoupil na apoštoly, kteří setrvávali na modlitbách s Marií, Ježíšovou Matkou, a zhlédni na svou církev, která dnes mimořádně potřebuje svaté kněze, věrné a plnohodnotné svědky Tvé milosti, která potřebuje řeholníky a řeholnice, zviditelňující radost těch, kdo žijí jen pro Otce, ty, kdo přijímají za své poslání oddanost Kristu, a ty, co v lásce budují nový svět.
Duchu Svatý, nevyčerpatelný zdroj radosti a míru, ty jsi to, kdo otevírá srdce a smysly božskému volání: Ty jsi to, kdo dává působit každému impulsu k dobrému, k pravdě a lásce. Tvé nevýslovně vzdechy vystupují ze srdce církve vzhůru k Otci, církvi, která za evangelium trpí a bojuje. Otevři srdce a smysly mladíků a dívek, aby nový rozkvět svatých povolání dosvědčil věrnost Tvé lásky, a aby všichni mohli poznat Krista, pravé Světlo, které přišlo na svět, aby každému člověku darovalo naději na věčný život. Amen.