„Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný za apoštola, určený k hlásání radostné zvěsti. Bůh ji už předem slíbil ústy svých proroků ve svatém Písmě o svém Synu.“ Apoštolát není něčím, co můžeme zvládnout, jako nějakou techniku. Apoštolát je věcí povolání. První podmínkou je, aby člověk měl radostné svědectví o Božím Synu, „stát se služebníkem Ježíše Krista“. Jinak řečeno, přijmout Ježíše, jako svého Pána a Spasitele, podřídit mu celý svůj život. Plodem takto prožité poslušnosti (naši vůli) a Ducha Svatého, je Boží Syn v nás.
Spása je v Duchu Svatém. Duch Svatý znovu obnovuje narušené vztahy přátelství a společenství s Bohem. Když je Bůh v nás, zažíváme zkušenost podobnou zkušenosti P. Marie: „Můj Duch jásá v Bohu mém Spasiteli!“ a tehdy, z lidské strany, splňujeme první předpoklad pro apoštolát. Apoštol je služebník Spásy. Každý, kdo má pracovat na šíření Spásy, musí sám v sobě tuto skutečnost prožívat. Z toho se pak rodí povolání být apoštolem. Apoštolem nemůže být ten, kdo v sobě neprožívá radost ze společenství s Bohem. On může nanejvýš agitovat, ale nepřesvědčí.
Apoštol musí rovněž znát dobře Písmo Svaté, vždyť, „kdo nezná Písmo, nezná Krista“ (Sv. Jeronym). Kristus je přislíben už v starozákonních prorocích. Jeho příchod je dopředu předpovězeny. Už proroci přislibují, že Bůh sám, bude uprostřed nás přebývat, že mesiáš bude „Emanuel“ = „Bůh s námi“, syn panny a současně Otec Věčnosti, Podivuhodný Rádce, Kníže Pokoje. Podstata radostné zvěsti je v tom, že člověk může v Kristu dosáhnout Boha, že Bůh se stal člověkem, protože tak velmi miluje člověka.
„Ten pochází jako člověk z rodu Davidova, duchem svatosti se prokázal jako mocný Boží Syn tím, že vstal z mrtvých: Ježíš Kristus, náš Pán.“ A to je druhý důvod naší radosti: Ježíš i jako pravý člověk, který pochází z rodu Davidova, tedy jeden z nás lidí, byl vtažen do Tajemství Nejsvětější Trojice. Kristus, jako druhá Božská osoba, si navěky nechává naše tělo a takto, i jako člověk, je od vzkříšení z mrtvých, ustanoven, jako Syn Boží, ve své moci. Bůh se stal člověkem a člověk se stal Bohem. V Ježíši byla překlenuta propast, mezi člověkem a Bohem. Ježíš je první člověk, který dokonale naplnil Boží očekávání a záměr Otce, o kterém se dozvídáme už v knize Genesis. Člověk byl totiž stvořen k tomu, aby se stal obrazem Boha, Božím zjevením.
„Od něho (skrze něho) jsme dostali milost i apoštolské poslání, abychom na oslavu jeho jména přivedli k ochotnému přijetí víry všecky národy (poslušně uvěřili všechny národy). K nim patříte i vy, protože si vás Ježíš Kristus povolal.“ Pavel přijal své apoštolské poslání od Krista, při svém obrácení před Damaškem. Pouze takto, můžeme vysvětlit hloubku jeho teologie. Pavlova teologie, je ovocem nahlížení. On se setkal s oslaveným Kristem. Jemu se jako poslednímu zjevil Kristus. Poslednímu ze všech apoštolů. Jen tehdy pochopíme hloubku Pavlových listů, když si uvědomíme, že jeho píšící ruku, vedlo vřelé srdce, proměněné poznáním Krista.
Sv. Pavel je apoštolem milosti. Všechno je milost. Bůh nám všechno dává, jako milost. Před Bohem se nespasíme svými zásluhami. Evangelium učí, že se člověk sám od sebe a ze sebe spasit nemůže, ale pro Boha je všechno možné a On chce spasit všechny lidi. „K nim patříte i vy, protože si vás Ježíš Kristus povolal.“ Ono „i vy“ z listu sv. Pavla, platí i pro nás všechny. Také pro nás platí, že nás všechny, Kristus povolává ke Spáse, která se začíná vírou v něho.
„Všem v Římě, které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.“ My všichni, kteří se otvíráme Kristu a přijímáme ho navzdory své ubohosti, jsme Bohem milovaní a povolaní ke svatosti. Všechno se děje skrze Kristovu milost. Skrze Kristovu milost, se obnovuje pokoj mezi Bohem a člověkem. V Kristu, jako hlavě a vzoru všech ostatních, je už nyní člověk s Bohem a Bůh s člověkem, podivuhodně sjednocený a v tom je Spása. Amen.