Dnešní neděli, bychom mohli nazvat nedělí sv. Josefa. Celá naše pozornost se dnes upírá na něho. Jak vyřeší Mariino tajemství? Co nakonec udělá? „Josef (její manžel) byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít.“ Josef uvažuje nad jejím propuštěním „potajmu“. Nechtěl ublížit ani Marii a ani jejímu dítěti, ale cítil, že s ní nemůže manželsky žít, když se v jejím životě objevil někdo Jiný. „Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“
I když víme, že Ježíš přišel na tento svět jedinečným způsobem: „byl počat z Ducha Svatého a narodil se z Marie Panny“, Boží prozřetelnost mu určila život v úplné rodině. Setkával se v ní s něžností matky i s mužností otce. Víme, že Josefa nazýval otcem. Co nám tím chce Bůh sdělit? Chce nás poučit o tom, že úplná rodina, je pro dítě velice potřebná, že dítě má být formováno oběma rodiči. Otec i matka, mají nezastupitelný úkol, nejen při vzniku nového života, ale i pro správnou psychickou formaci dítěte. V čem spočívá úkol otce v psychické formaci dítěte? Otec je a má být předobrazem samotného Boha. Když říkáme dětem o tom, že Bůh je našim Otcem, každé si představí něco jiné, podle svého otce. Někdo si nedokáže představit, kdo to je Bůh, protože otce v životě neviděl. Jiný zase pocítí velkou radost, protože Bůh je jako jeho otec, kterého zakusil a poznal, jako dobrého a spravedlivého. A zase jiný může prožít v sobě vzpouru, neboť jeho otec byl alkoholik, surový a zlý člověk, nedokáže se pozdvihnout ve víře k tomu, aby důvěřoval Bohu Otci.
Postavení otce v rodině je velice důležité. Musí žít moudře, vždyť především na něm, závisí duchovní život jeho dětí. I když se nám zdá, že je to úkol matky, v skutečnosti je to naopak. Matka učí děti modlit se, ale otec učí děti věřit. Otec neformuje zbožnost dětí natolik slovem, jako svým zjevem a bytím. Zážitek otce v rodině, formuje náš duchovní život. Jaký je náš otec, taková bude naše představa Boha. Pokud je otec přehnaně tvrdý a přísný, dožije se toho, že jeho děti budou trpět skrupulemi a Boha se budou více obávat, než jej milovat. Je velice důležité, aby i otec projevil svoji něžnost vůči dětem. Některé výzkumy změněné sexuální orientace ukazují, že pokud chlapec v dětském věku nezažije něžnost ze strany otce, snaží se později naplnit tuto touhu ve vztahu k jinému muži, což je mu spíše na škodu a trápení, nežli k dobru.
Svatému Josefovi je řečena následující rada: „Neboj se k sobě vzít svou manželku Marii (Neboj se přijmout Marii, svoji manželku)“. I přesto, že Maria úplně patří Bohu, je zároveň nazývána manželkou Josefovou. Všimněme si toto zvláštní, mohli bychom říci, nebiologické a netělesné manželství s Pannou Marií. Jak ho pochopit a jaký má smysl? V jeho manželství jde vlastně o přijetí osoby Ježíše Krista, skrze zasvěcení se Panně Marii. Evangelium nám na příkladu sv. Josefa ukazuje, jak má postupovat člověk poznačený dědičným hříchem. Panna Maria dokázala přijmout Ježíše, neboť byla a je celá svatá. Pro hříšného člověka, to však vůbec není tak jednoduché. Velmi často sejde z cesty odevzdanosti a jeho hříšné sklony převládnou. Sv. Josef je vyzván, aby dříve, než přijme Ježíše, přijal Marii a to velmi blízkým a intimním způsobem.
Duchovní otcové říkají, o potřebě „přijetí Mariiny duše“. Mariina duše, tvoří jakýsi ochranný plášť, pro Ježíšovu bytost v nás. Říkají, že člověk má v tomto směru dvě možnosti. Může svoje hříšné, uzavřené a zraněné srdce otevírat sám, svojí sílou a námahou. Toto však jde velmi těžce. Když se cítí malý a slabý, může zkusit druhou možnost, kterou doporučuje sv. Ambrož, slovy: „Když chceš přijmout Krista do sebe, vyprošuj si nejdříve něco z té krásné Mariiny duše.“ Krása Mariiny duše spočívá v tom, že je bezmezně odevzdaná Bohu a jeho službě. Duch Svatý spěchá do duše, ve které objeví svoji Nevěstu, naplňuje ji a dává se jí v takové míře, v jaké tato duše jeho Nevěstu přijímá.
Můžeme tak následovat příklad sv. Josefa, skrze zasvěcení se P. Marii, ale správně pochopené a prožívané, vždyť manželství sv. Josefa, bylo jakýmsi vyjádřením tohoto zasvěcení. Pro zasvěcení, můžeme použít modlitbu, kterou jsme si zformulovali vlastními slovy. Nejde toliko o slova, jako spíše o vnitřní postoj odevzdanosti. Zasvěcení se Bohu skrze P. Marii, není jen odevzdáním srdce, ale otevřením všech oblastí našeho života, pro příchod a vedení Ducha Svatého. Podrobení všech oblastí našeho života Božímu Slovu v Mariině úkonu „Fiat“! Zasvětit se Marii, znamená, přenechat Duchu Svatému řízení našeho nitra, ale i celý prostor našeho každodenního života. V praxi to může znamenat postupné, velmi konkrétní kroky víry, naslouchání a spolupráce s Božím Duchem – ve škole Panny Marie.
Sv. Grignion říká: „Marie zplodila s Duchem Svatým to největší, co kdy bylo a bude – Bohočlověka, a porodí rovněž největší věci, které budou v posledních dobách. Vytvoření a vychování velkých svatých, kteří se objeví na konci časů, je vyhrazeno jí, neboť jen tato výborná a zázračná Panna, může ve spojení s Duchem Svatým, vykonat věci zázračné a mimořádné. Jedním z hlavních důvodů, proč Duch Svatý nedělá nyní zjevné zázraky v našich duších je, že v nich nenachází dostatečné sjednocení, se svojí Nevěstou!“
Nebojte se přijmout Marii. Bůh nám právě na ní ukazuje, jak nás miluje. Boží Láska je plodná. Bůh má sice od věčnosti Sám v Sobě Syna, své Slovo, ale v čase, hmotě a prostoru, vstoupila Boží láska skrze Pannu Marii. I tobě dnes říká Boží Slovo: „Neboj se přijmout Marii”. Vždyť když ji přijmeš, pochopíš, jak velmi Bůh miluje člověka, pochopíš radostnou zvěst, kterou Bůh předem přislíbil ve Svatém Písmu ústy Proroků o svém Synu, který podle těla, pocházel z rodu Davidova, podle Ducha Svatosti, byl ustanoven od vzkříšení z mrtvých, jako Syn Boží ve své moci, On, Ježíš Kristus, náš Pán. Amen.