Abychom dokázali správně pochopit první čtení z proroka Izaiáše, musíme zkoumat, co předcházelo tomuto zvláštnímu Božímu přislíbení. V 7. kapitole proroka Izaiáše, ve které se nachází přislíbení Panenské Matky, se nejdříve popisuje obléhání Jeruzaléma, dvěma nepřátelskými králi, ze kterých má Jeruzalémský král Achaz, skutečný strach. V situacích, při kterých se jedná o život a existenci celého národa, si člověk sám nedokáže pomoci, i když je král. Jedině Bůh může pomoci. Avšak král Achaz, má problém a vážnou pochybnost. Stojí Bůh o mně a má mě rád? Zajímá se o můj život a o mé problémy?
Do toho strachu a obav krále Achaze, zaznívá zvláštní Boží nabídka: „Vyžádej si znamení od Hospodina (Pána), svého Boha, ať hluboko v podsvětí či nahoře na výšinách (výsostech)!“ Prorok, ve jménu Božím, nabízí znamení, které má posílit víru Achaze, nabízí znamení Božího zájmu. Neříká pouhé: „vyžádej si znamení od Boha!“ ani neříká: „vyžádej si znamení od mého Boha!“, ale: „vyžádej si znamení od svého Boha!“ Tím chce naznačit, že člověk si nevystačí s jakousi všeobecnou vírou v Boha. Nepostačí nám bůh, který nemá k nám žádný osobní vztah a ke kterému ani my nemáme důvěru. V takovýchto situacích, se nedá dokonce těžit ani z prorokova vztahu k Bohu, ale Bůh musí být pro mě mým osobním Bohem, Bohem mého života. Musí to být Bůh, ke kterému se modlím, jako osoba k Osobě.
Možná je v tom naznačena i jemná výčitka. I když chodíme do téhož chrámu a jsme údy té samé církve, posloucháme stejné Boží Slovo, přece bůh našich představ, nemusí být stejný. Krizová situace, jakou ukazuje dnešní čtení z proroka Izaiáše, prověří naši představu boha, zda je náš Bůh skutečně živý a mocný, anebo se zřítí pod velikostí problému. Jedno přísloví říká: „Malý bůh, velké problémy!“ Dokud nepoznám Boha, jako svého osobního Boha, jako Boha se kterým sdílím svůj život, jako Boha, který kráčí se mnou a nese mé starosti, pak ani nevím, co je to zbožnost a víra. Co z toho, že někde ve vesmíru existuje nějaký bůh, když není současně mým Bohem, který mě osobně zná a miluje.
Bůh sám, prostřednictvím proroka Izaiáše, vyzývá krále, aby si žádal znamení, aby nepochyboval o Boží lásce a solidaritě s člověkem. Aby nepochyboval, že Bůh je stejně tak jeho Bohem, jako byl a stále je Bohem Abraháma, Izáka a Jakuba. Nabízené znamení má posloužit, aby člověk uvěřil v Boží lásku, osobní Boží lásku k sobě. Člověk se bojí tohoto znamení Lásky, neboť poznání Lásky zavazuje. Bůh nechce ani tvé peníze, ani tvůj majetek, ani tvé zlato, to vše potřebuje Církev, k budování svých struktur, na misie, na stavby chrámů a pod.. Bůh nežádá toto, ale chce tebe. Bůh chce, abys mu na poznanou lásku, odpověděl láskou, aby ses mu svobodně oddal. Často se podobáme rodičům, kteří se pokouší své plačící dítě utišit hračkou, jen aby se mu nemuseli věnovat osobně, ale Boha nelze oklamat náhražkou naší pozornosti a lásky.
Achaz se bojí žádat znamení Lásky, neboť to zavazuje: „Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina.“ Navenek se nám tato odpověď může zdát správná. Vždyť i Pán Ježíš vytýká farizeům, že stále žádají znamení. Ale nezapomínejme, že zde sám Bůh, nabízí znamení, a proto je důstojné a správné, přijmout ho. Prorok Izaiáš říká: „Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha (Nestačí, že obtěžujete lidi, ještě i mého Boha obtěžujete)?“ Prorok prožívá Boha, jako svého Boha, jako Boha, ke kterému má osobní vztah. Izaiáš říká o Bohu podobně, jako když zamilovaný řekne: „To je mé děvče!“ Izaiáš se nestydí za svého Boha. Položme si otázku na zamyšlení: „Prožívám Boha, jako svého Boha, anebo nemám s ním žádnou osobní zkušenost?“ Izaiáš obviňuje Izrael, že omrzuje (obtěžuje) Boha. Jak a čím obtěžuje Boha? Boha neobtěžuje svou modlitbou a ani tím, že od něho očekává velké věci, Boha obtěžuje jedině svojí nedůvěrou, svými nevěřícími postoji, svými falešnými představami o Něm.
„Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel, to je Bůh s námi.“ Jaká je Boží odpověď na strach a pokušení k beznaději krále Achaze a spolu s ním, celého Božího lidu? Boží odpověď je příslib velkého znamení: Panenská Matka a její dítě, které je Emanuel = Bůh uprostřed nás. Možná se nám Boží odpověď zdá trochu od věci, ale ve skutečnosti, Boží Vtělení, které je hlásáno tímto znamením, zjevuje velikost Božího zájmu o člověka a jeho svět a zároveň způsob Boží pomoci. Bůh nechce stát někde vedle nás, ale skrze své Vtělení, které má pokračovat v každém člověku, chce přímo v nás sdílet náš život a svou mocí nás vyzbrojovat k zápasu s hříchem. Panenská Matka, je zároveň poselstvím, že člověk nemůže počít Krista svojí silou. Kristus je Novým stvořením, které se uskutečnilo v Mariině panenském těle, mocí Ducha Svatého, pro její víru.
Všimněme si ještě jednou, jaká je Boží odpověď na strach a pokušení k beznaději krále Achaze. Boží odpověď je v tomto velkém znamení: Panna a Matka. Matka, která nepočíná z lidské síly, ale z moci Boha, z moci Ducha Svatého. Skutečná záchrana světa, pravý mesiáš – Kristus, nikdy nepřichází na svět, jako ovoce lidského úsilí, ale jako projev nesmírné Boží Dobroty. Člověk nemá jinou zásluhu na tom, že je Kristus počat, pouze tu, že se celkem odevzdá Bohu, který ho miluje, že souhlasí s Božím Spasitelným plánem, kterým je Boží Slovo. Jméno Emanuel, vyjadřuje vnitřní podstatu Pána Ježíše. On je Pravý Bůh, ale současně i Pravý člověk, člověk podstatně sjednocený s Božím Slovem.
Maria, je znamením Boží lásky světu, zmítanému úzkostí. Jako ustavičná Panna, zůstává znamením Boží Moci i Lásky. Každé Boží znamení, je třeba číst s vírou, jinak se může pro nás stát pohoršením. Marie byla a zůstává nadále znamením. I apoštol Jan, ji ve svém vidění poznává, jako velké znamení na nebi: „Žena oděná sluncem“ Slunce v symbolice starověkých národů, představovalo Boha. Žena oděná Sluncem, je Žena v Bohu, Matka v Bohu, v Boží Slávě, Žena vyvýšena nad hvězdy a měsíc, které představovali starověká Božstva. Žena stojící na měsíci, který představuje nestálost a pominutelnost světa. Ona stojí na něm. Ona vítězí nad světem, ona se z vůle Otce stává Matkou Božího Syna. Skrze ni, vstupuje na tento svět, Vtělené Boží Slovo. Skrze ni, nám Bůh dává nejúžasnější dar, svého Syna.
Josefovi v dnešním evangeliu, je adresované Slovo: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít (přijmout) svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.” Znám mnoho křesťanů, kteří se bojí přijmout Marii. Bojí se jí, jakoby ona byla překážkou, na cestě k Bohu. Nemůže být překážkou na cestě k Bohu ta, skrze kterou přišel Bůh – Kristus na tento svět. Ona je současně i matkou církve a proto se jí vyhýbá každý, kdo chce roztrhat rodinu jejich dětí. Také tobě dnes říká Boží Slovo: „Neboj se přijmout Marii!“ Vždyť až když jí uvěříš a přijmeš ji, pochopíš, jak velice Bůh miluje člověka, pochopíš radostnou zvěst, kterou Bůh „předem slíbil ústy svých proroků ve svatém Písmě o svém Synu. Ten pochází jako člověk z rodu Davidova, duchem svatosti se prokázal jako mocný Boží Syn tím, že vstal z mrtvých: Ježíš Kristus, náš Pán.“