4. adventní neděle „C“ – (Lk 1,39-45)

Zřejmě to není náhodou, že právě v tomto čase, kdy mnozí přistupujete ke svátosti smíření a snažíte se svůj život zlepšit, nám Církev předkládá před oči první kapitoly evangelia podle sv. Lukáše. V těchto kapitolách je totiž zachycené početí z Ducha Svatého. Ježíš začíná žít v tom, kdo přijme vírou Boží Slovo. Když Lukáš popisuje Zvěstování, používá pro zastínění Duchem Svatým při početí výraz „episkiadzen“ (zahalit, zastínit), který Septuaginta užívá pro oblačný sloup nad Archou. A dnešní evangelium nám ukazuje plody tohoto duchovního početí. Panna Maria v okamžiku Zvěstování počíná z Ducha Svatého. V Marii začíná žít Ježíš. A protože zde nejde o čistě biologický život, neboť se počíná z Ducha Svatého a Duch Svatý je předpokladem tohoto Života, platí, že každý vědomý a dobrovolný hřích by mohl toto těhotenství přerušit. Přesto nevidíme, že by se Maria s Ježíšem pod srdcem uzavírala před lidmi, aby snad nezhřešila a dokonce se vydává na cestu.

Anděl ji mimo jiné zvěstoval: „I tvoje příbuzná Alžběta, počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou!“ Tato zvěst měla posloužit tomu, aby si plně uvědomila, že Bohu není nic nemožného. Anděl chtěl posílit její víru. Neřekl jí nic o tom, že by se slušelo jít pomoci věkem starší Alžbětě. A přece, v dnešním evangeliu slyšíme, že se Maria vydala na cestu a dokonce spěchala. Toto nám ukazuje její lidskou velikost a zralost. Stačilo jen tolik, že se o tom dověděla a už spěchala pomáhat. Taková je Maria. Boží Slovo nám také zjevuje, že nový život je vždy darem Boží dobroty. Alžběta i když byla v pokročilém věku, se těhotenství nebrání, ale těší se z něho. Boží Slovo zjevuje, že žena se spasí svým mateřstvím a přece i mezi věřícími ženami je málo těch, které touží dávat život. Žena je krásná, když je ochotna dávat život. Rainer Maria Rilke říká: „Ruka, která kolébá kolébku, hýbe světem.“

Ženy mají zvláštní charisma, že se kde co „dozví“. Někdy jsou to radostné zprávy, jindy se jedná o choulostivé problémy. Často to dokonce považují za hřích. Každou takovou informaci můžeme, podobně jako Panna Maria, proměnit v dobro a to svou přímluvnou modlitbou a také praktickou pomocí. Když se něco dovíte, tak to zahrňte do svých modliteb, začněte se za to modlit a pokud na to máte, tak i skutkem pomozte. Tehdy přestanete mít zlý pocit z toho, že jste cosi slyšeli.

V evangeliu jsme slyšeli: „V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jistého judského města v hornatém kraji. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.“ Panna Maria spechá pomoci, protože ví, že láska roste v konání dobra. Uvědomme si, že měla v té době asi 14 let a vydala se na náročnou cestu přes hory. Mária jde stejnou cestou, kterou byla kdysi nesená archa, když ji David nechal přenést do Jeruzaléma (srov. 2 Sam 6,2-11). Víme, že předtím žila v chrámu a při Zvěstování se nám jeví jako plně soustředěná na Boží Slovo a přesto vidíme, že se vydává na cestu. Koncentrace sice hraje důležitou roli v duchovním životě a přece se duchovní život nerovná koncentraci. Ona se chce podělit se svou Radostí.

Evangelium popisuje Mariinu návštěvu u Alžběty, a my jsme v pokušení říci „všední událost“ z jejího života. Maria je požehnaná a plná milosti a tak vše, co dělá, dostává vyšší smysl. Naše setkání s jinými lidmi mohou být banální, nebo i špatná, ale Mariina návštěva dělá na nás jiný dojem. Stává se vzorem pro naše setkání. Prvotní apoštolát je bytostný apoštolát. Více působíme tím, co jsme, jak tím co říkáme. Maria přináší svědectví o změněném bytí, protože přijala Boha do svého srdce, stává se Požehnanou a přináší Požehnání. Ona je těhotná Božím Slovem. Těhotenství mění organismus ženy a ji proměňuje Boží Slovo. Proto Alžběta zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého života. Čím jsem si zasloužila, že matka mého Pána přichází ke mně?“ Alžběta nazývá Marii Matkou Pána. A slovo Pán zde zastupuje hebrejské jméno YHWH, které židé z převeliké úcty nevyslovovali, ale nahrazovali slovem Adonai, což do řečtiny překládáme jako Kyrios = Pán (Ve smyslu YHWH). Titul „Matka Páně“ můžeme přeložit jako „Matka Boží“.

„Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým…“ Podívejte se, co v Alžbětině životě způsobila Mariina návštěva. Maria je tak silná z Boha, že je jako Slunce, které vyzařuje Ducha Svatého. Stačí jeden její pozdrav a člověk je dotčen Boží milostí. V ní žije Bůh, který je nekonečně mocnější než ďábel a hřích. Maria se přiblížila a Alžbětu naplnil Duch Svatý. Exegeze říká, že to nebyl běžný pohyb dítěte v lůně matky. Malý Jan Křtitel začal radostí tančit. Evangelista Lukáš tu používá výraz „skirtan“ (radostné poskakování), jako když se v Septuaginte hovoří o posvátném tanci krále Davida před Archou. V tomto případě nešlo o běžný pohyb dítěte v těle matky, ale o posvátný tanec vyznavače. Maria je pro nás tím, čím pro židy byla a je Archa. Malý Jan Křtitel jedná podobně, jako král David. Svým tancem vyjadřuje víru v přítomnost Boha v Marii, která je Archou Nového Zákona. Maria je požehnaná a přináší požehnání.

Slyšeli jsme jako Alžběta mluví o Panně Marii: „Blahoslavená, která jsi uvěřila..“. Sv. Ambrož takto vykládá tato slova: „Ale i vy jste blahoslavení, vy, co jste slyšeli a uvěřili, neboť každý, kdo uvěří, počne a porodí Boží Slovo a pochopí jeho účinky. Kéž by v každém člověku byla Mariina duše, aby velebil Pána; kéž by v každém byl Mariin duch, aby jásal v Bohu! Pokud má Kristus podle těla jednu matku, podle víry je Kristus plodem všech. Vždyť každá duše přijímá Boží Slovo, ovšem, pokud je neposkvrněná, bez hříchu a pokud si s nepokaženým citem chrání mravní čistotu. Tedy každá taková duše může velebit Pána, jak velebila Pána duše Mariina a její duch jásal v Bohu Spasiteli.“