Postava a poselství svatého Františka z Assisi
Možná se ptáme, jak prožijeme tyto duchovní cvičení (obnovy) spolu se sv. Františkem z Assisi (1182-1226)? Budeme poznávat jeho mimořádný život, žasnout nad ním a na závěr si z něj vezmeme nějaký podnět pro sebe? Při pohledu na tak fascinující osobnost se to člověku žádá udělat, jenže tak ztotožní Františkovo poselství s jeho postavou. V těchto duchovních cvičeních (obnovách) se vydáme trochu jiným směrem. Budeme postupovat podle dílka P. Thaddea Maturu: „15 dní s Františkem z Assisi“. My si z nich uděláme 15 rozjímání. František totiž přináší ještě jiné poselství než to, kterým je jeho život. Neurčil ho jen svým současníkům, ale také lidem všech dob. Toto poselství nepředkládá Františkův osobní příklad, ale ukazuje jistou cestu, která je vyznačena majákem evangelia a nabízí se každému věřícímu. A tato Františkova výzva dnešnímu člověku je obsažena v jeho spisech, neboť František zanechal spisy, je tedy „duchovní autor“.
František „duchovní autor“?
Mluvit o Františkovi jako o duchovním autorovi nebo spisovateli je překvapivé. Vždyť neměl vyšší školy a sotva zvládal latinu, „oficiální“ jazyk své doby. Přesto nám solidní tradice zachovala od tohoto, podle vlastního vyjádření „nevzdělaného a nestudovaného“ muže kolem 30 textů. Jsou různé délky a tvoří soubor, který zabírá téměř sto stran. Dokonce existují od něj dva vlastnoručně psané texty pečlivě uchovávány na kousku pergamenu. Uvedu jen pro srovnání, že Františkův současník sv. Dominik, i když byl vzdělaný a klerik, nezanechal v písemné podobě téměř nic významného.
Všechny Františkovy texty, kromě „Písně bratra Slunce“ a „Napomenutí chudým pannám od svatého Damiana“, které jsou napsány v umbrijském dialektu, jsou napsané ve velmi prosté, můžeme říci, až primitivní latině, místy i s chybami. I když soubor Františkových textů tvoří texty různých žánrů (básně, řeholní pravidla, listy, modlitby), je svým základním tónem, stylem a hlavně obsahem velmi jednotný. Není to nesourodé dílo: je za nimi cítit sílu velké osobnosti. Pomocí jednoduchých prostředků se v nich Františkovi podařilo vyslovit a šťastně zprostředkovat základní skutečnosti, ze kterých může žít a čerpat člověk snažící se žít podle evangelia.
František si jasně uvědomoval význam svých textů. Nepovažoval je za své vlastní, ale za slova Ježíše Krista a za slova Ducha Svatého. Chtěl, aby se četly, aby se je ti, kteří je čtou, učili nazpaměť, vyzýval k jejich opisování a dalšímu šíření. Své poselství adresoval lidem všech vrstev a stavů, kteří jsou a kteří budou, lidem všech dob a všech zemí. Ale přesto po celá staletí nebyla Františkovy psanému poselství věnována pozornost jakou si zasluhuje.
Františkovy texty, uctivě uchovávány a přepisovány, jak dosvědčuje několik 100 rukopisů z 13. až 15. st., začaly být jako hlavní a základní pramen pro poznání jeho duchovního vidění seriózně studovány až v posledních čtyřiceti letech (úprava dělaná v r. 2009), jako kdyby Františkova postava – oslavovaná, vylepšována a idealizovaná starou i moderní hagiografií – zastínila jeho poselství. Předmětem tohoto poselství není Františkova osobnost ani jeho konkrétní cesta, neboť jeho texty nám o něm samém neříkají téměř nic, to je věc hagiografických studií, zato se z nich dozvíme o jeho chápání Boha a člověka, o jeho představě o životě podle evangelia. Proto mají nenahraditelnou hodnotu. Dávají nám nahlédnout do toho, čím žil, a tak nás přivádějí k samým zdrojem františkánského duchovního postoje.
František – učitel duchovního života
Františkovy texty jsou ihned na první pohlaď nadčasové. Nejenže v nich není o něm samém zmínka, ale téměř se v nich neodráží ani společenský pohyb počátku 13. st., doby jejich vzniku. Za konkrétními postoji, které František navrhuje křesťanům a zvláště bratrům – radikální chudoba, práce, sbírání almužny – a které jsou samy o sobě svázané ze svojí dobou, prosvítají vždy hluboké kořeny. A k nim František míří. Jeho texty mají evangelijní ráz v tom smyslu, že se stejně jako evangelia, týkají čehosi trvalého v člověku: jeho ubohého lidství, které Bůh miluje a volá k životu. Jinými slovy, Františkovy spisy jsou bytostně duchovní. Člověku ukazují Boží i jeho vlastní tvář a vyzývají jej, aby ve vnitřní chudobě a radosti následoval Krista.
Hlavním teologickým a duchovním inspiračním zdrojem je pro Františka Písmo Svaté Starého i Nového zákona zprostředkované liturgií. Výslovně se na něj odvolává. Některé jeho texty jsou jen delšími montážemi rozvážně vybraných citací, skloubení v stejnorodý celek. Těchto několik údajů stačí k tomu, abychom ve Františkovi viděli skutečného duchovního učitele. Je to učitel zvláštního druhu, vždyť byl laikem bez školního vzdělání. Pokud odhlédneme od některých otců pouště, kteří neměli teologické vzdělání a jejichž výroky – apoftegmata – se nám zachovaly, nenajdeme v křesťanské tradici mužského autora podobného typu. František je blíže neškoleným středověkým ženským postavám, takové Angele z Foligna, Kateřině Sienské… a z naší doby například Terezii z Lisieux, než Augustinovi, Bernardovi, Janovi od Kříže, učitelům a učencům. Ale protože je František prostý, protože nám opakuje evangelium, aniž by byl příliš poznamenán nějakou konkrétní epochou a její kulturou, jeho poselství nás zasahuje snadněji než poselství zmíněných velikánů; připadá nám bezprostřední a současné.
Texty, které zde nabízíme a komentujeme, se nezajímají přímo o Františkov život a dílo. Všechny jsou vzaty z jeho spisů a tvoří popis duchovní cesty: vedou nás k poznání sebe, bližního a hlavně tajemství Trojjediného Boha, centra života každého křesťana. Během těchto dní (obnov) nás budou tedy provázet texty od Františka a ne o Františkovi.
15 přednášek a chvíle modlitby, které s Františkem strávíme, chce být uvedením do jeho duchovního vidění. Autor vybral jen několik jeho textů a sestavil z nich jakousi antologii. Předkládáme a propojujeme je samozřejmě podle své úvahy, avšak věříme, že úplně františkovsky. S Františkem se tedy vydáme na cestu a budeme prosit Boha, aby osvítil temnoty našeho srdce (1.). Boží světlo nám nejprve odhalí, co je člověk (2.) a jako cesta naprosté chudoby vede k pravé radosti (3.). Ukáže nám v každém člověku bratra, kterého máme milovat (4.), i kdyby to byl ten největší hříšník (5.). Pak se František zahladí na Boha, nabídne nám svůj duchovní itinerář (6.) a vysvětlí, co je to čisté srdce, které se nepřestává klanět Pánu a hledět na něj (7.). Pak se před naším duchovním zrakem otevře nesmírný pohled: Otec a jeho dílo (8.); tajemství Ježíše Krista, Slova Boha Otce (9.); Maria, Slavná Paní, a svatí (10.) a konečně krása, kterou Bůh oděl vše stvoření, naše bratry (11.). Pak jde František ještě hlouběji a popisuje, co je skutečné duchovní poznání: to, při kterém nám Duch ukazuje Otce a Syna v jejich božském bytí (12.). A tak z jeho a i z našeho srdce vytryskne úžas a čistá chvála (13.). Zanícená výzva určená všem lidem nás zaměří k jediné nutnosti: touze po Bohu a zamilovaní v něm (14.). A vyvrcholením bude rozhodnutí nic nevyhrazovat, nic si nenechat pro sebe, ale vše ve vděčnosti odevzdat Bohu (15.).
Ten, koho představa o Františkovi je založena pouze na příbězích ze životopisných knih, bude určitě udivený hutností duchovního poselství jeho textů. Je to poselství teologální, přímo zacílené na tajemství Boha v jeho Trojjedinosti a na tajemství člověka, které je od něho neoddělitelné. Františkův přístup není subjektivní, nejde o popis Boží práce v duši a psychologických reakcí na ni. Je objektivní, pojednává s jistým odstupem o tom, co skutečně objektivně existuje.
Jeho pohled je mystický v tom smyslu, který toto slovo mělo u církevních otců. Nahlíží a odhaluje mystérium Boha, jaký je sám v sobě a ve svém díle, jehož vrcholem je člověk, aniž by se zastavoval u subjektivních psychologických popisů. Také si všimneme, že Františkova spiritualita je doxologická: nevyjadřuje se abstraktním, suchým jazykem, ale poeticky, zpěvem chvály.
Zkratky
OfUt – oficium o utrpení Páně
CHB – Chvály Boha Nejvyššího
ChHod – Chvály ke každé liturgické hodince
LŘad – List celému řádu
Lmin – List ministrovi
2LVer – List věřícím (pozdější verze)
ModUk – Modlitba před Ukřižovaným
Nap – Napomenutí
NReg – Nepotvrzená regula
PoCt – Pozdravení ctností
PoM – Pozdrav blahoslavené Panně Marii
Reg – Potvrzená regula
PiSlun – Píseň bratra Slunce
VykOt – Výklad modlitby Otčenáš
Vydáváme se na cestu.