Jakým způsobem andělé uskutečňují své poslání v našem každodenním životě? Žalm 91,10-13 říká: „Nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží. On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách. Na rukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil; po lvu a po zmiji šlapat budeš, pošlapeš lvíče i draka.“ Jak andělé zasahují do rodin, do škol, do tovární a do kin, do parlamentů, na cestách, na zemi i ve vzduchu? Je vůbec možný vliv těchto nehmotných bytostí na politiku, na sociální život a na povolání? Pokud ano, je účinný? Má rozhodující váhu na osud člověka? Hraje nějakou roli v dějinách lidstva ?
Sv. Tomáš Akvinský nachází odpověď na tyto otázky v samotné přirozenosti andělů. Znají materiální svět nesrovnatelně lépe než člověk a podobně je tomu i s přírodními zákony. Na tento svět mají tajemný vliv. Jejich nadvláda jde tak daleko, do takové míry přesahuje hranice vědy a techniky, že se nám některé andělské díla zdají být zázračné, zatímco ve skutečnosti jsou čistě přirozené. Sám andělský učitel si toho všímá, když celou záležitost v dobrém slova smyslu demytologizuje. Mnoho výdobytků vědy, například letadlo, by se určitě nějakému obyvateli pralesa zdálo zázračně a při tom jsou to jen vědci, které na základě lepšího poznání zákonitosti, sestrojili tento mechanismus. Letadlo využívá ke svému letu i zákon gravitace, který obecně způsobuje, že se létat nedá.
K přirozenosti andělů připojím ještě svůj názor. Neberte to jako učení církve, ale jako spíše mou vlastní intuici. Když mluvíme o Bohu, řekneme Bůh je Duch a Bůh je Láska. Pokud se však zamyslíme nad slovem Láska, kam zařadíme Lásku? Láska je vztah. Zdá se, že vztah stojí výše než jednotlivá osoba, vztah je více než osoba. Už jen v přirozeném životě vidíme, že každá nová osoba se rodí ze vztahu. Samozřejmě mohou být vztahy různé. Vrcholně osobní, nesmírně blaživé. A mohou být vztahy neosobní, sobecké, zvrácené. Zdá se mi, že svět stvořených duchů, ať už démonů nebo andělů, je světem vztahů. Čímž se kteří duch více blíží tomu, co můžeme nazvat Láskou, tím více se blíží k Bohu samotnému.
Vztah a emoce spolu velmi úzce souvisí. Mohou být špatné emoce a špatné vztahy, které se usadí v lidském srdci, ale mohou být i krásné emoce a úžasně vztahy, které rovněž se mohou usadit v lidském srdci. Proto si osobně myslím, že tak jako podle přesvědčení starověkých otců jsou démoni nositeli špatných emocí, myšlenek a vztahů, tak o andělech platí, že nás svým bytím přivádějí do blízkosti a zážitku Toho, který sám se představil jako Láska. Každá ctnost je Láska prožívaná z určitého hlediska. Jsou to podle mého přesvědčení právě andělé, kteří jsou nositelé a způsobovatelé ctností. Totéž, jak jsme již slyšeli, platí o charismatech, o různých milostech. Snad to, co říkám, platí alespoň o určité andělské třídě.
Možná to, co jsem teď řekl, bychom mohli přenést do světa fyzikálních zákonů a vůbec do zákonitosti přírody. Jaká inteligence a síla stojí za jednotlivými zákony přírody? Kvantová fyzika vyslovuje hypotézu, že celý hmotný svět leží v silovém poli vědomí. Především Vědomí Božího, které je Absolutním polem, Vztahovým polem, kde platí, že vše o všem ví a pokud se něco změní na naší straně vesmíru, děje se vyvažující změna na druhé straně vesmíru. Můžeme si položit otázku: Kdo drží pohromadě mraveniště, když samotné a jednotlivé mravenci se nejeví jako příliš inteligentní tvory, ale jakmile je jich určité množství, začínají se chovat rozumně. Kdo řídí lety stěhovavých ptáků, které se umí pohybovat v ohromných vzdálenostech.
Jak je možné, že když vycvičíte nějaké zvířátko v určité věci, v některých případech se jeho schopnosti přenesou na zcela vzdálené zvířata téhož druhu? Všechny tyto skutečnosti ukazují na Vztažnost. Silové pole vědomí je úžasným vztahovým prostorem. Andělský svět to je svět úžasných vztahů, které se ale mají zjevit v hmotném světě právě skrze člověka. Andělé jsou Boží barvy, kterými Bůh a člověk spolu malují Boží obraz v tomto světě. Vyjádření trošku básnické, ale snad i trošku pravdivé.
Není snad moc andělů nad zvířaty větší než ta, kterou disponuje krotitel lvů a zaklínač hadů? Zda sám Bůh ústy proroka v žalmu neříká, že jeho vyvolení projdou bez úhony mezi lvy a hady? Je třeba zdůraznit s učitelem církve: tato slova se musí brát doslovně, ale zároveň také v duchovním slova smyslu, jako je třeba vykládat i slova „na rukou tě ponesou ….“ (Sv. Robert Bellarmino). Člověk se setkává na své pouti s fyzickými překážkami a viditelnými nepřáteli, ale také musí čelit potížím morálním a „zlým duchům v ovzduší“.
Anděl strážný mě pověření za všech těchto okolností pomáhat. Může člověku pomáhat v rovině fyzické tím, že ho nese, že od něj vzdaluje nebezpečné předměty i zvířata, že upozorňuje na nebezpečí hlukem atd. anebo, že mu dokonce pokazí televizní aparát, odebere signál, pokud se chce člověk dívat na něco, co je pro něj nebezpečné. Jako anděl, může zasahovat nejrozmanitěji v rovině psychické buď u samotného svého chráněnce vnuknutím, nebo u nepřátel tím, že jim zatemní poznání nebo odvede jejich pozornost nebo jejich znehybní.
Sv. Tomáš Akvinský říká: „Jakkoli je škála andělských zásahů široká, přesto své hlavně úsilí andělé vkládají do osvěcována svědomí.“ Zde bychom mohli citovat množství příběhů převzatých ze života svatých. Zajisté se mnoho těchto příběhů událo v době, kdy se ještě nekladl takový důraz na kritické posouzení. Někteří dnes pravdivost těchto zásahů zpochybňují, např. pochybují o autenticitě hlasů, které inspirovaly sv. Janu z Arku. Než bych zde uváděl přehled historických faktů, na nichž bychom mohli ilustrovat verše z 91 žalmu, které jsou zásadně pro učení o andělech strážných, raději zdůrazníme dva body: ujištění, které nám dal samotný Bůh, a moc, kterou mají andělé nad materiálním světem a zvláště nad lidskou psychikou.
Věřící možná budou mít výhrady vůči andělským zjevením v životě sv. Františky Římské, která dostala pohlavek od svého anděla strážného, za to, že nenapomenula ve společnosti hříšníka, sv. Lydwiny de Schiedam, sv. Václava, sv. Gemmy Galgani (1878-1905): nedokážou však, alespoň pokud se nebudou chtít dostat do rozporu s vírou, zpochybnit to, že Bůh věrně plní své sliby. Mocní tohoto světa se mohou zpronevěřit tomu, co předtím slavnostně přislíbili, mohou pošlapat všechny předchozí ujednání a smlouvy: za to Bůh je věrný: to co slíbí, do posledního bodu splní. Na mnoha místech Písma sv. se můžeme dočíst, že se zavázal poskytnout svým vyvoleným andělskou ochranu, ochranu duchovních bytostí, které mají mocný vliv na materiální svět i na ďábelské síly. A svůj slib plní. Kolik skutečných křesťanů to ve svém životě vyzkoušelo. Zpochybňovat ochranu ze strany andělů by nepřímo znamenalo zpochybňovat věrohodnost Boha a jeho věrnost danému slovu. To by bylo ovšem rouhání.
Pokud má ochrana ze strany andělů význam pro materiální rámec našeho každodenního života, realizuje se hlavně a především, jak se zdá, v oblasti duševního života. Působí na naši představivost, na naši paměť a na naši citovost prostřednictvím hnutí a obrazů, aby nás osvítili, aby nás odvrátili o zlého a aby nás vedly ke štěstí. Působení anděla nedokáže proniknout přímo do naší vůle. Tato lidská schopnost je mu nepřístupná. Tam může proniknout jen Bůh a jiní duch jen s dovolením člověka samého. Dalo by se to přirovnat ke klauzuře kláštera. Věřící a turisté mohou vstoupit do kostela, ale dále bez výslovného dovolení, nesmějí. A tak jistě andělé, dobří i zlí, mají volný přístup k představivosti, k paměti i k myšlení a k lidské citovosti. Do dalších oblastí mohou vstupovat pouze s naším výslovným svolením. Rozum a vůli ovlivňují nepřímo – tím, že poskytují těmto dvěma oblastem složky na zpracování.
Vliv andělů na lidskou psychiku není nepodstatný. Víme všichni do jaké míry ovlivňují naše chování obrazy, vjemy a pocity. Mají převládající vliv na vůli zvlášť tam, kde se subjekt nemůže opřít o jasný rozum a pevnou vůli, když je nějak vnitřní zraněn. Víme například jako propadají pornografii lidé citově zranění. Když chybí jasný rozum, člověk nedokáže odhalit zrádnost mnoha citových hnutí. Tato prozíravost a energie jsou výsadou lidí, kteří mají v sobě světlo Božího Slova, lidé bez tohoto světla neumějí správně posoudit. Jdou za příjemností, i když je zabíjí (např. Drogy).
Podle realistického zjištění sv. Tomáše se „většina lidí řídí jen svými smysly“. Jsou tak vydáni na milost a nemilost své obrazotvornosti, pocitům a vášním. Toto nám potvrzuje zkušenost. Stačí, když před malými dětmi ale velmi často i před dospělými, vyvoláte nějakou představu lákadla – vždyť na tom funguje celý systém reklamy – a tato představa v nich vyvolá palčivou touhu ty věci mít. Nakonec to vidíme i v tom jak velký vliv má na člověka televize, film, divadlo, rozhlas. Tyto prostředky společenské komunikace působí na představivost a citovost, která následně ovlivňuje lidský rozum a vůli.
Podceňovat roli obrazů a pocitů v každodenním životě znamená zároveň nedoceňovat vliv andělů, tak dobrých jako i špatných, na lidské chování i na osudy celých národů. Pokud uznáme, že vliv pocitů a obrazů je velký, přivede nás to k lepšímu pochopení církevního učení o andělech strážných a démonech a o jejich úloze v životě duší a v dějinách spásy.