Z pohledu katolické církve jsou andělé skutečnými stvořeními, osobami obdařenými velkou mocí, čistí duchové, kteří nabývají viditelnou podobu, pokud se chtějí stát viditelnými, mohou vyvolat až hrůzu budící strach z jejich moci přesahující přirozenost člověka ale také obdiv, který vrhá člověka k zemi.
Bl. Peter Favre, jeden z prvních společníků sv. Ignáce z Loyoly, během jedné své mise v Mohuči s pomocí modlitby zahnal z domu, v němž měl bydlet a který se nacházel uprostřed vykřičené čtvrtě, vzpurné anděle a místo nich do oněch míst přivolal jako strážce svaté anděle. On sám o tom praví: „V každé místnosti a v každém pokoji domu jsem poklekl a pomodlil jsem se modlitbu: „Pane, prosím tě, navštiv tento příbytek: učiň, ať se mu vyhnou všechny nástrahy nepřítele, aby zde mohli přebývat tvoji svatí andělé a mohli chránit náš pokoj, a ať máme navždy tvé požehnání skrze Krista, našeho Pána.“ Dále říká: „Učinil jsem to se skutečnou zbožností a s pocitem, že je dobré a vhodné takto jednat, když člověk někam vstupuje poprvé. Pak jsem vzýval anděly strážné sousedů a cítil jsem, že i to je vhodné činit, když se přestěhujeme do nové čtvrti. Modlil jsem se, aby mne ani nikoho z mých spolubydlících nepotkalo nic špatného od nečistých duchů v sousedství, avšak zvlášť jsem měl na mysli ducha smilstva, který se v této vykřičené čtvrti určitě usadil.“ Toto je postoj prozíravého člověka osvíceného Bohem, který se dívá na věci pod takovým zorným úhlem, že mu umožňuje vidět i satanské nástrahy ale zároveň i andělskou pomoc. Lidem, kterým chybí tento vzácný dar pronikat do podstaty člověka a věcí, chybí i dar rozlišování.
Johanes Wagner, německý liturgista, na jedné konferenci o andělech řekl tato slova: „Současná lhostejnost vůči neviditelnému světu nepřinese lidstvu žádný pokrok. Skutečnost, že si moderní člověk, ba dokonce křesťan, neuvědomuje nebo nedostatečně uvědomuje existenci a moc andělů, neznamená, že andělé přestaly existovat a že ztratili svou moc. Toto ignorantství naopak ochuzuje a až vysiluje lidského ducha. Vystavuje ho vážnému nebezpečí a zbavuje ho mocné podpory. Atomová energie zde byla od počátku stvoření hmotného světa, dávno předtím než měl člověk o ní, co jen tušení. Stejně andělé existují od počátku stvoření duchovního světa. A nadále budou navždy přítomni, i kdyby lidstvo o jejich existenci po dobu milion let nemělo ani ponětí. Moderní svět by tím nic nezískal, kdyby atomovou energii považoval za pouhý mýtus a ani křesťan si v ničem nepomůže, pokud se bude chovat, jako by ho Bohem posláni neviditelní přátelé nechránil na všech jeho cestách. Křesťan by tím hodně ztratil na všech úrovních svého bytí a ve všech oblastech své činnosti.“
Jan XXIII. vyslovil přání, aby uctívání andělů strážných mezi věřícími, rostlo. K tomu, aby se tyto tendence prosadili, je nutná lepší znalost povahy a poslání andělů. Je těžké udělat si správnou představu o andělech, protože se jedná o bytosti duchovní, které nejsou viditelné tělesným zrakem. Pokud nám dělá problémy psát život svatých, jejichž myšlenky a skutky daleko převyšují úroveň obvyklou u ostatních lidí, jak bychom si pak mohli namlouvat, že se nám podaří skutečně důstojně mluvit o těchto netělesní bytostech, jejichž inteligence, síla a láska překonávají veškerou naši představivost?
Sv. Tomáš Akvinský, i když během svého života napsal několik pojednání o andělech, přece před smrtí přiznal, že zde na zemi nikdy nemůžeme přesně poznat, kdo jsou to andělé. Říká: „Andělské stvoření přesahují náš rozum, a ten je vůbec nemůže pochopit v tom, co tvoří jejich podstatu.“ Sv. Jan Zlatoústý vysvětloval věřícím v Cařihradě: „Podstatu naší duše zde dokonale neznáme, či lépe řečeno – my o ní nevíme vůbec nic. Co je to základ duše? Je to vzduch? Je to vítr? Je to dech? Nebo snad oheň? Určitě nic z toho, protože toto všechno je tělo, a duše je netělesná. Neznáme podstatu duše a chtěli bychom znát přirozenost andělů? Navzdory všemu našemu zkoumání ji nelze poznat.“
I sv. Bernard, který napsal nádherné řádky o andělech, přiznává, že je neschopný skutečně důstojně o nich říkat: „Andělský duchové – co o nich mohu mluvit já ubohý pozemský červ?“ O jejich poslání a o jejich hierarchii se můžeme tak nanejvýš dohadovat z toho, co nám o nich říká Písmo sv.. Jako ohlas na toto přiznání znějí slova mistra Jana Taulera, když vypovídá o sv. andělech: „Nevím moc dobře, v jakých pojmech se může a má hovořit o těchto čistě duchovních bytostech, protože nemají ruce ani nohy, ani postavu, ani tvář, ani hmotu: tedy bytost, která nemá takové vlastnosti, nemůže myšlenkové pochody nehmotného ducha pochopit. Jak bychom tedy mohli mluvit o jejich podstatě? Nemůžeme je znát a není na tom nic překvapivého, protože neznáme ani sebe: neznáme ducha, který z nás dělá člověka a od kterého dostáváme vše, co je v nás dobré: jako bychom tedy mohli znát oněch vyšších duchů, jejichž vznešenost vysoce přesahuje vše, co nám může nabídnout celý svět?“
Současná krize víry přidává k již uvedeným potížím, které pramení ze samotné přirozenosti andělů ještě další problémy. Snad jde o ještě jednu schopnost, kterou bychom mohli nazvat „čisté srdce“, které otevírá vnitřní zrak. Kdo ho nemá, nepostřehne přítomnost duchovního světa ani Boha. Sovětská kosmonautka Valentýna Těreškovová prohlásila při své cestě do Itálie: „Všichni sovětští kosmonauti jsou komunisté a ateisté. Nikdo z nás v kosmu neviděl anděly nebo archanděly, a myslím si, že jejich neviděli ani naši kolegové z USA.“ Když chtěli od amerického astronauta McDivittova, který je křesťanem, aby toto její prohlášení komentoval, dočkali se následujícího tvrzení: „Zdá se mi, že neexistuje rozdíl mezi tím, co je tady dole, a tím, co je tam nahoře. Pokud žijete v důvěrném vztahu s anděly a s Bohem tady dole, budete žít v podobném vztahu i tam nahoře. Když necítíte jejich přítomnost na Zemi, nepocítíte ji ani na Měsíci nebo na Marsu.“
Důvod problému víry v existenci andělů možná pramení i z nesprávného uměleckého zpracování tohoto motivu. Můžeme se jen porozhlédnout po různých vyjádřeních hlavně baroka, kde se to anděly jen hemží. Holé zadečky, červené tvářičky, tlusté tělíčka. Možná i zde je jistý kořen problému. Naproti tomu stojí krásné vyobrazení andělů ortodoxních ikon nebo našich gotických katedrál.
Dalším pramenem problémů víry v anděly může být takzvaný „vědecký přístup“. Moderní člověk má pocit, že mnohé věci, za které v minulosti lidé prosili anděly, dnes si dokáže udělat sám. Jeden kazatel, který sám sebe považoval za moudrého, řekl: „Kdysi rolníci dělali prosebné procesí do polí, aby měli hojnou úrodu. Dnes již používají hnojivo! V chemii si tak našli výbornou náhradu za modlitbu.“ A podobně se uvažuje i v případě andělů. Zdá se, že moderního člověka dokážou před nepříjemnostmi dostatečně chránit různé bezpečnostně opatření, nemocenské pojištění, policie, pokrok medicíny a podobně. A tak v nesnázích každodenního života už Bůh ani andělé nemají místo. Jako kdyby Bůh svým slovem nevaroval člověka, že se marně namáhá, pokud jeho snahu nepodpoří Pán!
Pokud lidé V minulosti upadly do jednoho extrému, zdá se, že dnes se prohání na opačnou stranu. Ať jsou vědecké objevy jakkoli převratné, stále zůstává v platnosti princip vyslovený sv. Tomášem Akvinským: „Pro všechny své hmotné zásahy ve vesmíru Bůh využívá úřadu andělů.“ Anděl není Božím konkurentem, ale Božím nástrojem. Bůh se zjevuje skrze své stvoření. Platí to ve viditelném světě, ale platí to i v neviditelném světě. Bůh se zjevuje skrze poslušnost svých tvorů.
Papež Jan XXIII. rád připisoval všechny šťastné vnuknutí svému andělu strážnému. I když Bůh je zdrojem všeho dobrého, zdá se, že používá jako kanály našich andělů. Falešný obraz Boha, který spíše v něm vidí soudce jako otce, může podrýt i víru v anděly strážných. Jakoby mohl hrozný Bůh svěřit každého láskyplné péči anděla. K tomu, abychom pochopili gesto Boží lásky v tomto světě, kde se vše prodává a kupuje, a abychom do Boha nepromítali své zvrhlosti, je třeba pozvednout se nad sebe. Není to snadné. Zřídka se to podaří. Je dokonce nemožné dosáhnout to jen čistě lidskými silami.
Člověk potřebuje nadpřirozenou energii, aby dokázal takto překonat sám sebe. Sv. Terezie z Lisieux říká: „Jen velmi vzácně se vyskytují duše, které neměří božskou dobrotu svým omezením myšlením“