V tomto týdnu často slyšíme v evangeliu o konci světa. Konec světa, nebo pokud to chceme pozitivně vyjádřit „příchod Božího Království v slávě“. Než vstoupíme do Božího království, čekají na nás skutečnosti a zkušenosti, o kterých mluví evangelium. „Vztáhnou na vás ruce a budou vás pronásledovat.“ Ne tak dávno jsme toto evangelium velmi reálné prožívali každý svým způsobem na vlastní kůži. Možná jsme si mysleli, že po Sametové revoluci slova z dnešního evangelia ztratí svou aktuálnost. Když se však dnes pořádně rozhlédneme kolem sebe, zjistíme, že tato slova neztratily na své aktuálnosti. Zdá se nám přímo nepochopitelné, že největší dobro v lidských dějinách, Vtělené Boží Slovo, vyvolává takové protesty a projevy nenávisti.
Podobně jako příkaz lásky říká milovat budeš, tak i tady se nám zjevuje to, co bude. Nemůžeme říci, že to už bylo, protože to pořád je a bude, dokud bude svět světem. Pokud budeme žít pořádně své křesťanství, určitě na tyto skutečnosti narazíme. Podívejme se dobře kolem sebe, jak a v jakém světě žijeme. Svět od doby prvotního hříchu je ve stavu vzpoury vůči Bohu. Každý jeden hřích je osobním projevem této vzpoury a i my kající hříšníci žijeme uprostřed vzbouřenců vůči Bohu. Nedivme se, že to s tímto světem tak vypadá a nedivme se tomu, že budeme slyšet zvěsti o válkách a pronásledováních. Ďábel se tohoto světa nevzdal. Kniha Zjevení mluví o tom, že se strhla bitva na nebi: „Na nebi se strhl boj: Michal a jeho andělé bojovali proti drakovi. Bojoval drak i jeho andělé, ale neobstáli a už nebylo pro ně místo v nebi“. „A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, což sváděl celý svět, byl svržen; svržen byl na zem a s ním byli svrženi jeho andělé …. Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, že má málo času“. Z toho vyplývá, že se boj přenesl na tuto zem.
A přece se dozvídáme jednu radostnou zprávu. Ďábel má vymezený čas své působnosti. Dokonce se zde říká, že má už málo času. Nic se neděje, aniž by o tom Bůh nevěděl. I kniha Zjevení, která je prorockým spisem, hovoří o jeho definitivní porážce a o stvoření Nového nebe a Nové země, na kterých vládne spravedlnost. Nesmíme se dát mýlit tímto světem. Do zmatků našich časů zaznívá Boží Slovo, které nám osvětluje tmu světa. Zatím se ďábel nevzdal vlády nad světem, zatím je Boží Království jakoby rozházené na různých ostrůvcích v moři vzbouřená světa. Ďábel nepřestal bojovat o lidské duše. V minulosti to byly hrozby a tresty, vězení a týrání. Dnes je jiná doba, jiná taktika ďábla. Když zrno Božího Slova nebylo vyzobané ptáky, když ho nedokázali zničit ti, kteří nám ho chtěli odejmout, dnes přicházejí ti, kteří ho chtějí udusit pohodlím, mamonem, povinným zasvěcováním do okultizmu v některých školách, šílenou sexuální výchovou ještě bezbranných dětí. A je to mnohem těžší. Důležité je uvědomit si, že na tomto světě boj nikdy nekončí. Pokud žijeme na této zemi, jsme a máme být ve stavu bojové pohotovosti. Jsme na této zemi, jakoby výsadky Božího království, někdy skoro jako mimozemšťané.
„To vám dá příležitost k svědectví.“ Podobně říká kniha Zjevení: „Ale oni nad ním zvítězili pro Beránkovu krev a pro slovo svého svědectví a nemilovali svůj život až na smrt.“ Pán Ježíš říká apoštolům, že všechno, co budou prožívat ve svém životě, nepohody, obtíže, že toto všechno bude pro ně příležitostí vydat svědectví. Jaké svědectví máme vydat ostatním lidem? Máme především vydat svědectví o Boží spáse, o síle a moudrosti, kterou dává Duch Svatý. Vydat svědectví o tom, že jen člověk sjednocený s Bohem, je schopen zvítězit a také o tom, že se dá zvítězit nad světem, tělem i ďáblem. Toto svědectví totiž dlužíme světu kolem sebe, který je často špatný právě proto, že ztratil naději.
„Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci“. Ježíš bude v té chvíli blízko nás. Tak blízko, že nám dá výmluvnost a moudrost. Vůbec se nemáme znepokojovat, co budeme říkat. Toto není věc naší šikovnosti. On bude mluvit skrze nás. Skrze nás bude k lidem mluvit sám Bůh. Tuto zkušenost ve svém životě udělal i jeden z vietnamských mučedníků sv. Pavol Le-Bao-Tinh, který roku 1843 ze svého vězení napsal dopis chovancům semináře v Ke-Vinho: „Uprostřed těchto muk, která jiných obvykle zlomí, jsem z Boží milosti naplněn radostí a útěchou, protože nejsem sám, ale jsem s Kristem. On, náš Učitel, nese celou tíhu kříže; na mě položil pouze tu nejmenší a poslední částku. Vždyť On není jen pozorovatel mého zápasu, ale je bojovník i vítěz a dovršitel celého zápasu. Proto má na hlavě vítězný věnec a na jeho slávě mají účast i jeho údy. Milovaní bratři, když toto všechno uslyšíte, vzdávejte v radosti nesmrtelné díky Bohu, od něhož pochází všechno dobro, zvelebujte se mnou Hospodina, „neboť jeho milosrdenství je věčné“.