Dnešní evangelium nám zjevuje Boha, jehož zajímá lidská štědrost a velkorysost. Četli jsme verzi tohoto příběhu z evangelia podle Lukáše. Evangelista Marek k tomu podotýká malý detail, říká, že „Ježíš si sedl naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze.“ Nás spíše zajímá a vzrušuje, kolik a kdo dává. Na rozdíl od nás: „Ježíš si sedl naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze.“ Jeho nevzrušovalo, „kolik“, ale „jak a kdo“.
V Jeruzalémském chrámu nebylo problémem sledovat, kolik kdo dává, protože při každé pokladně stál vyvolávač, který veřejně oznámil darovanou částku. Asi tak, jak se to ještě někde dělá i u nás: „rodina ta a ta darovala na opravu kostela tolik a tolik“. Umíme si představit, jak hrdě odcházeli boháči, kteří darovali mnoho. Věřící židé nešetřili na Božím kultu. Dokonce, ani chudobu milující sv. František, nedovolil šetřit na bohoslužebných nádobách a oděvech. Musely být takové, aby alespoň trochu vyjadřovaly velebnost Toho, jehož Slovo a Tělo obsahují.
Věřící židé skutečně dbali na Boží chrám, který byl symbolem Boží přítomnosti. Jejich velkorysost vůči Bohu byla obdivuhodná. Evangelista Marek si všímá další detail, vysloveně poznamenává, že „mnozí boháči házeli značné částky…“ Je to zajímavé, protože většinou zjišťujeme, že s bohatstvím roste v člověku i lakomství. Ale živá víra a bohatství plodí štědrost. Ačkoli to bylo milé, přece jakoby tato štědrost bohatých lidí nevzrušovala srdce Pána Ježíše. My víme zhodnotit, „kdo kolik dal“. Pana Ježíše zajímá spíše „velikost oběti“, a ta nevyplývá zákonitě z velikosti daru, ale z poměru: „Kolik kdo mohl a kolik skutečně dal“.
„Spatřil také jednu chudou vdovu, jak tam dala dvě drobné mince.“ Evangelista Marek znovu dodává podrobnosti a hovoří o jednom kvadrantu, což byl skutečně maličký peníz a přece velká oběť. Velikost daru nemusí vždy mluvit o velikosti oběti. Boháči dávali z nadbytku, ale ona při svém nedostatku dala všechno, co měla. „Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní. Ti všichni dali darem něco ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku dala všechno, co měla, na živobytí.“ Takto vidí tyto věci Pán Ježíš. Nezapomínejme, že každý chrám je i místem obětí. Nejen eucharistické ale i našich osobních. Přijít do chrámu, aniž bychom cosi obětovaly, je nepatřičné. SZ židé přinášeli do chrámu zvířata, ty máš obětovat živočišný styl života, ke kterému tě svádí každý hřích. To, co Pán Ježíš říká o finanční oběti, platí pro každou oběť. Někdo je plný duchovní síly, neví, co je to vrtkavost nálad a je stálý ve svých předsevzetích, nic není pro něj problém. Pro druhého však již malé morální vítězství může být velkým úspěchem. Proto nás Pán Ježíš vyzývá, abychom nesoudili. Jedině Bůh zná skutečné východiska. Výkon se v Božích očích neměří vnějším efektem, ale velikostí přinesené oběti.
O dnešním evangeliu jsem četl i takovou úvahu: „Podívejte se na příběh vdovy, která hodila své dvě poslední mince do chrámové pokladnice. Jde o schopnost svobodně disponovat svými penězi. Myslíš si, že pokud by vdova byla bez svobody, tak by tam ty peníze vhodila? Našla by si sto důvodů, aby je tam neházela. Dvě mince, čili kvadrans, byly v té době směšné peníze. Skoro jako nic. Zbavit se jich by mohlo vyznít jako jednoduchá záležitost. Ona se však chtěla zbavit něčeho, čeho se měla důvod křečovitě držet, protože to bylo to poslední, co měla. Kolik z nás si takto, pro své dobré svědomí, vyprázdní drobné z peněženky do kostelní kasičky?
Toto byl její projev: „Bože, já věřím, že Ty máš schopnost mi dát tolik, kolik opravdu potřebuji.“ A co jí Bůh daroval? Místo v Písmu Svatém. Přinejmenším. Velmi často podřídíme Bohu všechny oblasti svého života, o kterých si myslíme, že jsou důležité, ale ty, o kterých si myslíme, že jsou bez významu, si ponecháme pod svojí vlastní kontrolou. Říkáme: „Bože, vezmi si toto všechno, ale na toto mi nesahej. Vždyť jsou to jen dvě mince“. Čili věci, které si schválně před Bohem chceme omluvit, zbagatelizovat. Pros Boha, aby ti takové „dvě mince“ tvého života ukázal.“
V Knize přísloví slyšíme příkaz i příslib: „Cti Hospodina ze svého majetku i prvotinami z celé své úrody! Bohatě se naplní tvé sýpky, moštem budou přetékat tvé kádě.“ (Př 3, 9-10)