Čtení posledního týdne přes rok nám všem ukazují na konec časů, lidově zvykneme říkat „konec světa“. Kdybych teď prohlásil: „Zítra bude konec světa!“, možná mnozí z vás by upadli do zmatku. Možná by se to dalo ještě lépe formulovat. Přišel bych za někým z vás a řekl: „Zítra zemřeš!“
Zkuste se zamyslet, co byste dělali do zítra. Obyčejně naše reakce na takové řeči je jako reakce na blížící se katastrofu. Upadneme do zmatku a deprese. Ale právě to dnešní evangelium, jsme-li skutečně Kristovi učedníci, nás učí jinému postoji. Nemůžeme být Kristovými učedníky a přitom být zamilovaní do světa, který leží v moci Zlého.
Ježíš v dnešním Evangeliu nás poučuje, že uvidíme-li, že se toto všechno děje, máme si uvědomit, že Boží Království je blízko. To Boží Království, za které se denně modlíme v modlitbě „Otčenáš“. Proč se bojíš toho, za co prosíš? Možná neprosíš upřímně? Možná jsi zamilovaný do tohoto světa, který očividně spěje do záhuby.
Sv. Jan Evangelista v prvním čtení nás upozorňuje na to, že před Božím pohledem utekla země i nebe a už pro nebylo místa. Nezůstalo po nich ani stopy, ani stopy po tom místě, kde byl urážen Bůh, kde nás Satan týral a naváděl na špatné.
Bůh tvoří všechno nové: „A viděl jsem nové nebe a novou zemi – neboť první nebe a první země se pominuly a ani moře už není“. Blažení jsou ti lidé, kteří si toto uvědomují a kteří se zde na zemi necítí šťastní. Jak můžeme být šťastný, když nemáme Boha. Smrt je lepší než život bez Boha. Všichni věřící lidé si mohou přisvojit slova žalmu: „Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních, mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu.“
Také kniha Zjevení se svou zprávou o konci tohoto světa patří k evangeliu, k radostné novině. Také zvěst o osobní smrti každého z nás, patří k evangeliu, protože budu moci odejít z tohoto světa, který kazí člověka, který obírá o víru, naději a lásku a budu moci být s tím, který jediný mě skutečně miluje a který je hodný mé lásky.
Sv. František z Assisi nazval smrt sestrou. A sv. Karel Boromejský, arcibiskup milánský, dal jednomu malíři namalovat obraz, který by věrně zobrazoval smrt. Po čase malíř přinesl hotový obraz: byla na něm vyobrazena tradiční kostra s kosou. Světec vyjádřil nespokojenost a poradil mistrovi, aby zobrazil smrt jako anděla držícího v ruce zlatý klíč.
Ještě na závěr k zamyšlení jednu myšlenku od sv. Karla Boromejského: „Křesťan musí být v každé chvíli připraven na dvě věci: k přijetí Ježíše v Eucharistii, tedy na sv. přijímání a na smrt. Můžeme říci, že v obou skutečnostech jde o totéž. Jedná se o příchod Pána Ježíše a náš postoj k tomuto příchodu. Blažení ti, kteří milují a očekávají Pánův příchod.