Sv. Jan nás v prvním čtení z knihy Zjevení upozorňuje na to, že před Božím pohledem „Před jeho tváří prchla země i nebesa, a nezůstala po nich stopa.“ Nezůstalo ani stopy po místech, kde byl urážen Bůh, kde nás lidi Satan týral a naváděl na špatné. Bůh tvoří všechno nové: „Potom jsem viděl nová nebesa a novou zemi ‒ dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není.“ Blažení jsou ti lidé, kteří si toto uvědomují a kteří se neusídlili svým srdcem na této zemi. Jak můžeme být šťastní, když nemáme Boha? Smrt je lepší než život bez Boha. A Boží milost je lepší než život. Každý věřící si může přisvojit slova žalmu: „Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních, mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu.“ (Ž 84,3)
Také kniha Zjevení se svou zprávou o konci tohoto světa patří k evangeliu, k radostné novině. Také zvěst o naší smrti, patří k evangeliu, protože budeme moci odejít z tohoto světa, který chce pokazit člověka, který obírá o víru, naději a lásku a budeme moci být s Tím, který jediný nás skutečně miluje a který je hodný naší lásky.
Sv. František z Assisi nazval smrt sestrou. A sv. Karel Boromejský, dal jednomu malíři namalovat obraz, který měl věrně zobrazovat smrt. Po čase malíř přinesl hotový obraz: byla na něm vyobrazena tradiční kostra s kosou. Světec vyjádřil nespokojenost a poradil mistrovi, aby zobrazil smrt jako anděla držícího v ruce zlatý klíč. tentýž sv. Karel učil, že křesťan musí být v každé chvíli připraven na dvě věci: k přijetí Ježíše v Eucharistii, tedy na sv. přijímání a na smrt. Můžeme říci, že v obou skutečnostech jde o totéž. Jde o příchod Pána Ježíše a náš postoj k tomuto příchodu. Blažení ti, kteří milují a očekávají Pánův příchod.
Sv. Cyprián nám zanechal takovou moudrost: „Máme mít na paměti, že nemáme jednat podle své vlastní vůle, ale podle vůle Boží, tak jak nám Pán přikázal denně se modlit. V naprostém rozporu s tím, ano, přímo zvrácené je, když napřed prosíme, aby se stala Boží vůle, a pak, když nás Bůh volá a odvádí z tohoto světa, příkazu jeho vůle vůbec nechceme poslechnout! Tvrdohlavě odporujeme a vzpíráme se a necháme se vléci před tvář Páně jako vzpurní otroci, s nářkem a smutkem, a odcházíme odsud jen proto, že musíme, a ne ze svobodné poslušnosti. A přitom chceme být od něho poctěni nebeskou odměnou, i když k němu přicházíme neradi.
Proč se tedy modlíme a prosíme, aby přišlo nebeské království, máme-li raději pozemskou porobu? Proč se znovu a znovu modlíme a žádáme, aby Bůh uspíšil příchod svého království, jestliže mnohem víc toužíme a usilovněji si přejeme sloužit tady na zemi ďáblu, než vládnout s Kristem?
Když svět křesťana nenávidí, proč máš rád toho, kdo tě nenávidí, a nejdeš raději za Kristem, který tě vykoupil a miluje tě? Jan ve svém listě upozorňuje, volá a nabádá, abychom nemilovali svět a neřídili se tělesnými žádostmi. Nemilujte svět, říká, ani to, co je ve světě. Jestliže kdo miluje svět, není v něm Otcova láska. Vždyť všecko, co je ve světě, je žádost těla, žádost očí a honosný způsob života. Svět však pomíjí a s ním i jeho žádost.
Kdo však koná, co chce Bůh, zůstává navěky. Milovaní bratři, s čistou myslí, v pevné víře a se statečným odhodláním buďme spíše ochotni ke všemu, co chce Bůh. Beze strachu před smrtí mysleme na budoucí nesmrtelnost. Tím ukažme, že opravdu jsme to, čemu věříme.
Milovaní bratři, je třeba mít na zřeteli a častěji uvažovat o tom, že jsme se zřekli světa a jen v něm dočasně přebýváme jako hosté a poutníci. S radostí vítejme den, který každému z nás určí náš domov a který nás odsud vysvobodí, vyprostí z nástrah světa a znovu uvede do ráje a dá království. Kdo by z ciziny nespěchal zpět do vlasti? My za svou vlast považujeme ráj; tam nás očekává mnoho našich drahých, touží po nás početný a velký zástup našich rodičů, bratří, dětí, kterým už nemůže nic uškodit, mají však dosud starost o naši spásu. Shledat se s nimi, obejmout se s nimi, jaká je to společná radost pro ně i pro nás! Jaká je to tam v nebeském království blaženost být beze strachu z umírání, jaké je to svrchované a trvalé štěstí žít věčně!
Je tam slavný sbor apoštolů, plesá tam množství proroků, je tam nesčetný zástup mučedníků ozdobených slávou, zápasy i utrpením a korunou vítězství, své vítězství tam slaví i panny, které svou zdrženlivostí zkrotily žádostivost těla a přirozenosti, jsou tam odměněni milosrdní, kteří konali skutky spravedlnosti, kteří sytili a štědře obdarovávali chudé a kteří podle rady Páně proměnili pozemský majetek v nebeské poklady. Milovaní bratři, spěchejme dychtivě za nimi. Ať Bůh vidí, jaké je naše smýšlení, ať Kristus shlédne na naše odhodlání a víru, neboť vznešenějšími dary své lásky odmění ty, kdo po něm budou více toužit.“ (Z traktátu svatého biskupa a mučedníka Cypriána O smrtelnosti Kap. 18. 24. 24). CSEL 3, 308. 312-314)