Chceme-li správně pochopit tajemství dnešního svátku, musíme si nejprve ozřejmit situaci světa, ve které žijeme. Víme, že bible nám mluví o tom, jak Bůh stvořil svět, jak vše ohodnotil, že je to dobré. Víme však i to, že první lidé porušili Boží zákon a tak se dostali lidé a jejich svět pod moc svého svůdce. Sv. Jan charakterizuje situaci světa, ve kterém žijeme následujícími slovy: „svět leží v moci zla…“ Svět, ve kterém žijeme, není tedy Božím Královstvím.
Ježíš nám klade na srdce, abychom se za příchod Božího Království denně modlili. Každý Otčenáš, který z jeho popudu vysíláme k nebeskému Otci, nám znovu a znovu připomíná, že je třeba prosit: „Přijď Království Tvé“. Pán Ježíš během svého přebývání mezi námi a zvláště před svou smrtí na kříži, velmi často upozorňoval na to, že v jeho osobě se přiblížilo Boží Království. A co to v praxi znamenalo: „Slepí vidí, hluší slyší, němým se vrací řeč, chromí chodí, malomocní se očišťují, mrtví vstávají, z posedlých vycházejí nečistí duchové.“ Takto vypadá průnik Boha do lidského světa, do toho světa, který leží v moci Zla, kde je mnohem pravděpodobnější, že se setkám s nějakým zlem jako s dobrem.
Ježíš ve svém Vtělení prožil s námi, v našich poměrech, jeden lidský život od početí a kolébky až po smrt na kříži. Ale závěr jeho života bylo Vzkříšení a Nanebevstoupení. Jeho život byl život člověka zcela sjednoceného se Slovem Božím. Člověka, který nikdy nezhřešil a ve svém lidském těle přemohl smrt i hřích. A teď mi toto své tělo nabízí jako lék proti mé slabosti.
Ježíš však uskutečnil spásu. A spása je v Duchu Svatém. I dnešní evangelium nám ukazuje, že Ježíš nesestoupil z Kříže, ani nepřišel z našeho života odstranit kříž, který je často spravedlivým důsledkem našeho pomýleného života, ale přišel člověka posílit svým Svatým Duchem. Ježíš nemění okolnosti našeho života na této zemi, ale mění naše nitro. A to především tím, že nás svým Duchem vysvobozuje zpod moci a vlivu zlého ducha, který nás nutí hřešit. Ježíš odstraňuje náš hřích, který brání tomu, abychom se mohli setkat s Bohem.
Vrcholem dějin spásy vzhledem k nám lidem žijícím na této zemi není ani kříž, ani vzkříšení a ani nanebevstoupení, ale ten nejúžasnější dar posílaný nám od Otce, Seslání Svatého Ducha. Duch Svatý buduje Boží Království. Duch Svatý způsobuje především změnu lidského nitra. Vysvobozuje nás zpod moci hříchu. Neboť Bohu se nemůžeme zalíbit jen tím, že nehřešíme, ale Bohu se můžeme líbit, až když hřích vůbec nebude v nás. Duch Svatý mění naše myšlení a chtění. On dává chtít i konat. Duch Svatý způsobuje ještě jednu skutečnost, uzdravuje a napravuje náš vztah k Bohu i k lidem. Dokud není v nás Duch Svatý, zjišťujeme takový paradox: „Hřích nám chutí, ale Bůh nám nechutí.“ Přijmeme-li však Ducha Svatého, objeví se v našem životě správný vztah k Bohu.
Dnešní evangelium nám ukazuje Ježíše na kříži. Je vhodně všimnout si, že ten Ježíš, kterého chtěli učinit králem po zázračném rozmnožení chleba, se skryl před lidmi, ale když byl odsouzen a když visel na kříži, odhalil svou královskou hodnost. On je Králem našeho světa od jeho Stvoření. My lidé velmi často křičíme: „Nechceme, aby On panoval nad námi!“ A to je naše tragédie. On se nestává Králem na základě našeho zvolení. Když si totiž někoho zvolíme, čekáme od něj, že bude plnit naše představy. Ježíše nevolíme, ale máme ho uznat. Podřídit se Bohu.
Ježíš prožil lidský život se všemi jeho bídami. Dnes ho vidíme na kříži, kde se mu posmívají velekněží a zákoníci, kde ho opustili apoštolové a jejich víra byla otřesena, kde se mu dokonce rouhá ten, který je spolu s ním ukřižován. Ten lotr se mu nerouhá, jako nevěřící, ale jako člověk, který dobře ví, že On je Mesiáš, že On může změnit situaci svou i jeho, ale ví i to, že Ježíš to neudělá.
Jiným způsobem přistupuje k němu kající lotr, který napomíná svého druha: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“ A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Toto je správný přístup k obtížím našeho pozemského života. Toto je pravá kajícnost a její účinek je velký: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ V situaci, kdy se Ježíšovi posmíval celý svět a jeho apoštolové ho zapřeli a pochybovali o něm, tento lotr poznává v Kristu Krále. Proč, protože Kristus trpí spolu s ním, trpí za něho a v něm. Kristus trpí za něho, s ním a v něm a On si to uvědomuje a možná první ze všech pochopil tajemství Kříže. Jeho víra mu otevřela dveře do ráje. Vstupní branou do Božího Království není naše bezvadnost, ale naše víra. Ježíšova odpověď je: „Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji“.
Svědkové Jehovovi, kteří nevěří v dobrotu Boha Spasitele, který se člověkem stal a přijal na sebe celý lidský úděl, který vzal na sebe naši smrt a naše hříchy, tuto větu ve svém překladu Nového světa překrucují takto: „Amen, pravím ti dnes, budeš se mnou v ráji“. Ale Boží výrok je jiný, plný dobroty a naděje. „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“ Ráj začíná tam, kde je člověk s Kristem. Kde je člověk sjednocen s Bohem, skrze víru, naději a lásku, skrze Boží Slovo a Božího Ducha. I Ty můžeš dnes prožít v sobě tento ráj, přijmeš-li Ježíše do srdce. Pokud se sjednotíš s jeho Slovem a přijmeš svátost Božího Vtělení, Tělo Kristovo, protože až tak tě Bůh miluje.