Abychom správně pochopili první čtení, podívejme se, co mu předcházelo. Nejprve nám text popisuje oblíbenost Daniela u krále Dareia, který ho dokonce udělal jedním ze tří nejvyšších říšských úředníků. Text dosvědčuje, že Daniel převýšil náčelníky a úředníky, protože měl mimořádného ducha a král jej dokonce zamýšlel postavit nad celé království. Proto ta žárlivost a vztek vůči němu.
Proto se „Říšští vládcové a satrapové snažili nalézt proti Danielovi záminku ohledně jeho správy království, ale žádnou záminku ani zlé jednání nalézt nemohli, neboť byl věrný. Žádnou nedbalost ani zlé jednání na něm neshledali. Proto si ti muži řekli: „Nenajdeme proti Danielovi žádnou záminku, ledaže bychom našli proti němu něco, co se týče zákona jeho Boha.“ A oni sami naléhali na krále, ať vydá zákon, aby každý, kdo by se v údobí třiceti dnů obracel v modlitbě na kteréhokoli boha nebo člověka kromě krále, ať je vhozen do lví jámy. Až na jejich naléhání to král podepsal. Jedině takto pochopíme to navenek zvláštní chování krále, který na jedné straně zákon podepsal, na druhé straně se kvůli Danielovi trápí a těší se, že se mu nic nestalo.
A víte jak zareagoval Daniel: „Když se Daniel dověděl, že byl podepsán přípis, vešel do svého domu, kde měl v horním pokoji otevřená okna směrem k Jeruzalému. Třikrát za den klekal na kolena, modlil se a vzdával čest svému Bohu, jako to činíval dříve.“ A potom následuje text, který jsme četli: „Nejvyšší úředníci se shlukli a nalezli Daniela, jak se modlí a prosí svého Boha.“ Vtom vtrhli ti muži a našli Daniela, jak se modlí a prosí svého Boha.“
Někdo by mohl říci: „Daniel zbytečně provokuje!“. Možná, kdyby se Daniel obrátil o radu na někoho chytrého, tak by mu poradil: „Když se už modlíš, tak si alespoň zavři okna, aby tě nikdo neviděl a neslyšel.“, nebo by mu řekl: „Však jde jen o třicet dní bez modlitby, nejde o zcela zapření víry, to nějak vydržíš.“ Daniel se však s nikým neradil, protože jasně poznává, co je dobré, co se Pánu Bohu líbí. Člověk má v sobě schopnost posoudit, co je správné. Znal také důležitost modlitby, bez níž člověk nemůže vytrvat ve víře. Jedno ruské přísloví říká: „Kdo se nemodlí, ten se nespasí!“
Daniel se se svou vírou neskrývá. Všichni, od krále až po prostý lid, věděli, že Daniel má svého Boha, kterému je věrný. Je možné, že u krále se i proto těšil velké oblibě, že často s ním mluvil o Bohu a z celého čtení se zdá, že král se stále více a více přikláněl k jeho víře. V 14 kapitole tohoto spisu, čteme o tom, jak Daniel postupně králi odhaluje triky, které používaly pohanští kněží a jak se sám král stále více přesvědčuje o podvodech pohanských kněží. „Když o tom uslyšeli Babylóňané, velmi je to rozčililo. Shlukli se proti králi a volali: „Král se stal židem, Béla dal zničit, draka zabít, kněze povraždit!“ Vešli až ke králi a žádali: „Vydej nám Daniela! Nevydáš-li ho, zabijeme tebe s celou tvou rodinou!“ Když král viděl, jak hrozivě na něj dorážejí, z donucení jim Daniela vydal.“ (Dan 14,27-29)
Co mě na tom vyprávění nejvíce zaujalo, je skutečnost, že Daniel na nesmyslný a proti svědomí jedoucí zákon reaguje okamžitě porušením, překročením. A to nejen kdesi v úkrytu ale při otevřených oknech. Kdesi v Písmu jsem našel výrok: „Neboj se jich, abych tě jimi nevystrašil!“ Poslušnost Bohu dává odvahu. Jeho protivníci jej znali a počítali s jeho reakcí a okamžitě to použili proti němu, ale Daniel počítal s Bohem. A slyšeli jsme, co se dělo dál, jak se ho Bůh zastal, jak Bůh poslal svého anděla, který zavřel tlamy lvů a dokonce v dodatku, který jsem již zmínil, se říká, že Daniel byl v této jámě až 6 dní a Bůh poslal proroka Abakuka, který mu tam donesl potravu, aby nezemřel hlady.
Ale nejdůležitější je závěr dnešního čtení, kde slyšíme, že král vydal dekret o úctě k Danielovu Bohu: „Vyhlašuje se, aby se v celé mé královské říši všichni třásli a báli Danielova Boha, neboť On je Bůh živý a zůstává na věky, jeho království nebude zničeno, jeho moc nemá konec. Zachraňuje a vysvobozuje, činí znamení a divy na nebi i na zemi. Daniela vysvobodil z mocí lvů.“ (Dan 6,27-28)
Kdo se přihlásí k Bohu, k tomu se také Bůh přihlásí a jeho modlitba tím nabude sílu. V evangeliu podle Matouše čteme Ježíšova slova: „Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi.“ (Mt 10,32-33) U Lukáše nacházíme trochu jinou variantu: „Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i Syn člověka přizná před Božími anděly. Kdo mě však před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly.“ (Lk 12,8-9) Když mi vyznáme Krista, On se k nám přizná před Božími anděly ale i před Bohem Otcem. Tedy vyznávejme Krista především svým dobrým životem a poctivou prací, jak to dělal Daniel. Ale nestyďme se ani za vnější projevy naší víry, jako je modlitba, ale i pokřižováni se a nošení kříže, aby se nám nestalo to, co říká Ježíš na jiném místě: „On však vám odpoví: „Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.““ (Lk 13, 27)