Také Židé, podobně jak my, měli svá poutní místa. Nejslavnějším poutním místem Židů byl Jeruzalémský chrám. Byl jakýmsi srdcem národa, středem, centrem jeho duchovnosti. Byl jim vzácnější jako nám Velehrad, Svatá Hora nebo Hostýn. Měli rádi svůj chrám a nešetřili na něm. Chrám byl vyzdoben krásnými kameny a pamětními dary. Byl to jejich chrám, ve kterém se dobře cítili. Pouť do chrámu byla i možností veřejně projevit svou víru a zbožnost.
V dnešním evangeliu stojí Ježíš – Vtělené Boží Slovo – jako chrám v chrámu. Dokážeme stavět krásné chrámy z dřeva i kamenů, avšak Bůh touží po chrámu, který není budovaný lidskou rukou. Chce přebývat v chrámu, který si postavil On sám svou stvořitelskou mocí. Chce přebývat v lidském těle, v lidském srdci. Vtělené Slovo, je nejdokonalejším Božím chrámem. A takové chrámy chce mít Bůh po celém světě a na každém místě. Hmotný chrám může zničit zemětřesení anebo válka, duchovní chrám lze zničit hříchem. Naše těla jsou tehdy božím chrámem, když už v nich nevládne hřích, ale je v nich přítomen Boží Duch.
Situace v dnešním evangelia působí zvláštně. Mesiáš, který podle názorů rabínů, měl být zárukou stability Jeruzaléma i chrámu v něm, předpovídá jeho zkázu. Snad má Bůh pro nás jen poselství o zkáze. Zkáza chrámu a zkáza světa, ty války, nepokoje, zemětřesení, hlad a mor, to všechno jsou následky toho, že svět jako celek, odmítá svého Spasitele. Nevíme, co je pro nás prospěšné, co nám přinese pokoj. Bůh se netěší ze zkázy, ale zjevuje nám, kam vede cesta bez Něho. Vstupní antifona k dnešní mši svaté říká: „Úmysly, které já mám, směřují k pokoji, ne k trápení, praví Pán.“
Lidé dávají otázku: „Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?“ On odpověděl: „Dejte si pozor, abyste se nenechali svést. Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: „Já jsem to!“ a: „Ten čas je tady!“ Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec.“ Také z těchto slov Pána vidíme, že ten čas je Božím tajemstvím a tedy každý, kdo se tváří, že zná ten den, nám může být právem podezřelý. Tím však nechci tvrdit, že ten čas opravdu nemůže být velmi blízko. On je stále blízko a stále stejně aktuální. Ačkoliv platí, že nikdo, ani andělé v nebi, neznají ten čas, stačí, že mi v hlavě praskne jedna malá žilka a už pro mě ten den nastává a já najednou stojím před Pánem. Sv. Karel Boromejský říká, že křesťan má být vždy připraven na dvě věci a to na smrt, ale taky na svaté příjímání, protože obě jsou vlastně příchodem Krista.
Církev si v tomto světě nemůže říct: „Už je pokoj“. Pokud nám duch tohoto světa dává určitou svobodu, dělá to jen proto, aby nás pochytal do jiných sítí, sítí konzumismu a pohodlí. Snaha světa je stále stejná: „udusit Boží Slovo, aby nepřineslo úrodu“. Ďábel útočí na naši nejslabší stránku skrze televizi, nebo internet, které kdysi lidé neznali a tedy ani nebyly problémem. Nezlomilo nás pronásledování, ale buďme opatrní, co se ďáblu nepovedlo, to chce nyní dosáhnout vábením a je to často těžší, než předtím.
Pán Ježíš říká, že všechno, co budeme prožívat ve svém životě, nepohody, obtíže, že toto všechno bude pro nás příležitostí vydat svědectví. Co je to svědectví? Svědectví není to samé, jako přednášení teologie. Svědectví se nedá nastudovat. Svědectví se týká změny bytí, kvality naši existence. Mohli bychom to přirovnat k úspěšné lékařské operaci. Když někdo prodělá operaci srdce a změní se tak od základu kvalita jeho života, spontánně a nadšeně o tom mluví. Když jsme jako křesťané přijali Ježíše jako svého Pána a Spasitele, a cítíme v sobě jeho pozitivní účinky, spontánně o tom vyprávíme jiným.
Máme především vydat svědectví o Boží Spáse, o síle a moudrosti, kterou dává Duch Svatý. Vydat svědectví o tom, že jen člověk sjednocený s Bohem, je schopen zvítězit nad světem, tělem i ďáblem. Toto svědectví totiž dlužíme lidem kolem sebe, kteří jsou velmi často zlí právě proto, že ztratili naději. Ježíš nás uschopní svědčit. Jen ten člověk, který žije z moci Ducha Svatého, má toto svědectví v sobě.
„Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat všichni vaši protivníci.“ Ježíš bude v té chvíli blízko nás, tak blízko, že můžeme říci, je a bude v nás, a dá nám výmluvnost i moudrost. Vůbec se nemáme znepokojovat, co budeme říkat. Toto není věc lidské šikovnosti. On bude mluvit skrze nás. Skrze nás bude k lidem mluvit sám Bůh. On nám dá výmluvnost a moudrost, které nedovedou všichni naši protivníci odolat ani odporovat.
Takovou zkušenost udělal i sv. Pavol Le-Bao-Tinh z Vietnamu, který roku 1843 ze svého vězení napsal dopis chovancům semináře v Ke-Vinho: „Uprostřed těchto muk, která jinak obvykle vyvolávají hrůzu, mě milost Boží naplnila útěchou a radostí: nejsem totiž sám, ale s Kristem. To sám náš Mistr nese celou tíhu kříže a na má bedra klade pouze její pramalou, nepatrnou část. K mému boji jen nepřihlíží, ale sám za mne bojuje, vítězí a celý zápas dokonává. To na jeho hlavě spočívá koruna vítěze, a na jeho slávě mají podíl také údy jeho těla… Bratři milovaní, až toto všechno uslyšíte, s radostí vzdávejte nekonečné díky Bohu, od něhož pochází všechno dobré, a dobrořečte se mnou Pánu; jeho milosrdenství trvá navěky. Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho všechny národy. Neboť co světu je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné, a neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, aby zahanbil urozené. Skrze má ústa a můj rozum zahanbil filozofy, kteří jsou žáky mudrců tohoto světa; jeho milosrdenství trvá navěky“.
Konec Ježíšových slov v dnešním evangeliu je: „Budete pro jméno mé ode všech nenávidění. Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Trpělivostí zachráníte svou duši“. Když nebudeme dělat kompromisy s duchem tohoto světa, opravdu se dožijeme této nenávisti. Pokud žijeme podle Božího zákona, náš život se stává výčitkou pro ty, které tak nečiní. Nemysleme si, že s Ježíšem máme jistotu a záruku stability na této zemi. S Ježíšem máme zaručenou jistotu v budoucím věku, kde bude vládnout spravedlnost, samozřejmě pokud vytrváme dokonce. Tento zápas nemáme vést z vlastních sil, ale tento zápas máme vést v moci Ducha Svatého. On chce přebývat v nás. Vyprošujme si Boží trpělivost, abychom zachránili své duše.