Církevní rok se pomalu chýlí ke konci. Každý rok hodnotíme podle velikosti sklizně, podle výdajů a zisků. I na pracovištích se ke konci roku obvykle dělají uzávěrky. Možná právě kvůli charakteru tohoto období i nám církev nabízí zamyšlení o druhém příchodu Krista, o posledním soudu a smrti.
Slyšeli jsme v evangeliu: „V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět (nebeské mocnosti) se zachvěje.“ Všechno to, co dává člověku světlo a zážitek bezpečnosti a moci v tomto životě, najednou selže: Slunce, měsíc, hvězdy. Slunce, které osvěcuje dny a bez něj všechno pozemské hyne, právě toto slunce se zatmí. Samozřejmě, že když se zatmí slunce, zhasne i lesk měsíce, neboť měsíc nemá vlastní zdroj záření, ale v podstatě je velkým zrcadlem, které odráží sluneční světlo na zem. Hvězdy, které osvěcují noc, a slouží v noci k orientaci, ale jsou také používány pro věštění, což je projev okultismu, toto vše v té chvíli selže.
Všechny lidské jistoty zhasnou před jistotou Boha: „A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou.“ Je docela možné, že slunce, měsíc a hvězdy nezhasnou tím způsobem, že by přestali zářit, ale jejich světlo se ukáže jako bezvýznamné ve srovnání s tím, který se představuje slovy: „Já Jsem Světlo světa!“. Syn člověka, Ježíš Kristus, přijde s velkou mocí a slávou. Nepřestane být Tichý a Pokorný Srdcem, a přece přijde s velkou mocí a slávou. Uvidíme velkou moc Boží tichosti a pokory. Bůh se zjeví jako nesmírně lidský člověk, přijde mezi nás jako člověk, Bůh nás bude soudit jako člověk.
„Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran od konce země až po konec (kraj) nebe.“ Pro toho, kdo celý život a celou svou bytostí volal a toužil: „Přijď, Pane Ježíši!“, nebude tento den žádnou tragédií ale naplněním celoživotní touhy. Pán Ježíš pošle své anděly, aby shromáždili jeho vyvolené. Jeho vyvolení jsou ti, kteří v něj uvěřili a přijali ho jako svého Spasitele. Víra je znamením rozlišení. Pro toho, kdo postavil celý svůj život na pozemských a světských jistotách, bude tento den dnem zhroucení a porážky. Celá příroda může být pro nás zdrojem poučení. Máme se učit od fíkovníku: „Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, víte, poznáváte z toho, že léto je blízko.“ Tak i my, až uvidíme, že se toto děje, vězme, že Pán je blízko, přede dveřmi.
Ve čtvrtek jsme četli v evangeliu (Lk 17,23-24): „A řeknou vám: „Hle, tady je!“ „Hle, tamto je!“ Nechoďte nikde, neběhejte za nimi! Neboť jako blesk, když se zableskne, ozáří vše od jednoho kraje nebe až po druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni.“ V podstatě můžeme říci, že Bůh nemusí přicházet, On se jen zjeví. On nemusí přicházet, protože je Všudypřítomný. Zjeví se jako: vše pronikající moudrost, jako duch chápavý, svatý, jediný a mnohonásobný, který zůstává sám v sobě a všechno obnovuje. Bůh, který se zjeví jako Syn člověka, se dokáže najednou věnovat všem osobně. Nebudeme na něj hledět jakoby z dálky, ale zjeví se nám jako hlubina naší vlastní duše, jako nesmírný poklad v našem nitru, jako to nejcennější a nejúžasnější, po čem podvědomě toužíme.
Římský katechismus nás učí: Ode dne nanebevstoupení je Kristův příchod ve slávě blízký, i když není naší věcí vědět „čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil“ (Sk 1,7). Tento eschatologický příchod může nastat každým okamžikem, i když je „pozdržen“ — on i konečná zkouška, která mu bude předcházet.
Příchod oslaveného Mesiáše je totiž v každé chvíli dějin pozastaven, až jej uzná „celý Izrael“. Před Kristovým příchodem musí církev projít závěrečnou zkouškou, která otřese vírou mnohých věřících. Pronásledování, které provází její putování po zemi, odhalí „tajemství nepravosti“ v podobě náboženského podvodu, přinášejícího lidem zdánlivé řešení jejich problémů za cenu odpadnutí od pravdy. Největším náboženským podvodem je antikristův podvod, to je falešné mesiášství, jímž člověk oslavuje sám sebe místo Boha a jeho Mesiáše, který přišel v těle.
Tento antikristovský podvod vyvstává pokaždé, když někdo předstírá, že v průběhu dějin splní mesiášskou naději, která se může naplnit pouze mimo dějiny, a to eschatologickým (posledním) soudem. Církev vejde do slávy království jedině prostřednictvím těchto posledních velikonoc, v nichž bude následovat svého Pána v jeho smrti a vzkříšení. Království se tedy neuskuteční nějakým dějinným trumfem církve, cestou vzestupného pokroku, nýbrž Božím vítězstvím nad posledním řáděním zla, po kterém jeho Nevěsta sestoupí z nebe. Boží vítězství nad vzpourou zla bude mít podobu posledního soudu, a to po závěrečném kosmickém otřesu tohoto pomíjejícího světa.
Kristus je Pánem věčného života. Jako Vykupiteli světa mu náleží plné právo definitivně soudit skutky i srdce lidí. Toto právo totiž „získal“ svým křížem. Také Otec „všechen soud odevzdal Synovi“ (Jan 5,22). Avšak Syn nepřišel proto, aby soudil, nýbrž aby dával spásu a život, který je v něm. Odmítáním milosti v nynějším životě se každý již sám odsuzuje -dostane (odplatu) podle svých skutků a může se odsoudit i k věčné záhubě, jestliže odmítne Ducha lásky. V den soudu, na konci světa, přijde Kristus ve slávě, aby dovršil konečné vítězství dobra nad zlem, které rostly společně v průběhu dějin jako obilí a koukol.
V závěru dnešního evangelia jsme slyšeli: „O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“ Jedině Otec zná tuto hodinu a den. Sv. Karel Boromejský říká, že křesťan má být stále připraven na dvě věci, na smrt a na sv. přijímání. V obou se jedná o příchod Pána Ježíše. Kdo žije v těžkém hříchu a tedy nemůže přistoupit ke svatému přijímání, nemiluje Boha nadevše. Miluje svůj hřích víc než Boha. Poselství posledního soudu vyzývá k obrácení, dokud Bůh ještě dává lidem „milostivý čas, den spásy“.
Zakončím modlitbou sv. Františka: „A my ti děkujeme, že jak si nás stvořil skrze svého Syna, tak si také chtěl skutečnou a svatou láskou, kterou jsi nás miloval, aby se on narodil jako Pravý Bůh a pravý člověk z přeslavné, nejblahoslavenější vždy Panny svaté Marie a že si nás zajatce, chtěl vykoupit jeho křížem, jeho krví a jeho smrtí. A děkujeme ti, že tento tvůj Syn přijde zase ve slávě a velebnosti, aby svrhl do věčného ohně zavržené, kteří nečinili pokání a tebe neuznali: a všem, kteří tě uznali, klaněli se ti a v pokání ti sloužili, aby řekl: „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa!“