Církevní rok se pomalu končí a Boží Slovo nás vede v této době k zamyšlení nad naším koncem, ať už osobním nebo světovým. V dnešním čtení nás Pán Ježíš upozorňuje, jak to bude: „Jako bylo v době Noemově, tak tomu bude v době Syna člověka; „jedli a pili, ženili se a vdávaly, až do dne kdy Noe vstoupil do archy a přišla potopa a zahubila všechny.” Písmo říká, že tehdy Boží shovívavost vyčkávala s trestem, pokud se stavěl koráb. Stavba Noemova korábu byla jakousi prorockou kázní o přicházejícím Božím trestu. Určitě se mnozí Noemovi současníci dověděli o stavbě korábu na suché zemi a smáli se z toho. Jen někteří si vzali k srdci tuto výzvu k pokání. Spolu s Noemem se zachránilo pouze osm lidí. Vše, co patří k chodu tohoto světa, všechno fungovalo. Bylo jídlo i pití, lidé se ženili a vdávaly a nic krom prorocké kázně, kterou dával Noe stavbou svého korábu, nevěštilo trest. Pán Ježíš ani nemluví o nějakém konkrétním zločinu, jehož by se dopustila společnost v Noemově době. Jejich hřích spočíval v tom, že žili plně zahlazení na tuto zem a snažili se z ní vydolovat co možná nejvíce pro sebe. Gn 6,3 je charakterizuje větou: „Byli jen tělo.” Jednoduše nemysleli na Boha a věčnost. Žili, jakoby jim Bůh vůbec nechyběl.
V době Lotově to bylo navlas podobně. „jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli ale ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, z nebe spadl oheň a síra a zahubilo to všechny.” Jedli, pili, kupovali a prodávali, sázel, stavěli a znovu nemysleli na boha a jeho zákon. No v jeden den se spustil z nebe oheň a síra a všech zahubili.
„Právě tak to bude v den, kdy se zjeví Syn člověka. Kdo bude v ten den na střeše a své věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal, a stejně tak, kdo bude na poli, ať se nevrací nazpět!” Podobně tomu bude i při druhém příchodu Syna člověka. On přijde v době, kdy ho nikdo nebude čekat. Tak náhle, že si lidé nebudou moci zajít ani pro své nástroje. V té chvíli bude rozhodující jen Ježíš a náš vztah k němu. Nepomůže žádný pokus chytat se bezvýznamných věcí, žádný útěk do pracovního nasazení. Podstatná je láska a ne majetek, dobrota a ne kariéra.
Trošku mi to připomíná jeden židovský zvyk, který se týkal námluv. Na rozdíl od nás se u Židů námluvy dopředu neohlašovali. Nápadnik přišel do rodiny bez ohlášení a tak měl možnost vidět své možné budoucí příbuzenstvo bez pokrytecké přetvářky. Podobně se dělo i při svatbě. Ani nevěsta nevěděla den své svatby. Vše připravoval ženich a jeho rodina. Úloha nevěsty spočívala v tom, studovat manželskou smlouvu, denně se koupat, aby byla vždy připravena na svatbu. Stále měla udržovat v oknu hořící kahanec, který byl symbolem její věrnosti a stálosti v lásce. A ženich znovu přišel bez ohlášení, často po roce, někdy i po více a někdy i uprostřed noci a běda pokud by již z dálky viděl, že kahanec v okně nehoří. Okamžitě rušil svůj sňatek.
Tyto svatební zvyky velmi dobře vyjadřují Boží myšlení, hledání skutečné Lásky. Bůh nepotřebuje naše pěkné divadlo. Nečeká žádné oficiální přivítání. Jeho vůbec nenadchýna, že jednou za čas přistoupíme ke zpovědi, pokud většinu svého života prožijeme v hříchu. Pokud je hřích převážnou formou naší existence a setkání s Bohem tvoří jen pár svátečních okamžiků během, to je velmi daleko od skutečné lásky k Bohu i k lidem. Největší hřích je to, že se Bohu odpíráme, že Bůh v nás nemůže uskutečnit své království. Největší hřích je v tom, že stále patříme sami sobě, že jsme se nevydali Bohu.
„Pamatujte na Lotovu ženu. Kdo si bude hledět život zachránit, ztratí ho, a kdo by ho ztratil, zachová ho.” Lotova žena sice navenek opustila město hříchu, ale srdcem zůstala v něm. Neoddělila se radikálně od zla a proto zahynula. Třeba se vzdát člověka, výhodného místa, kariéry, dobrého platu. Dokonce odseknout svou pravou ruku, pokud nás svádí. Kdo se neumí takto rázně vzdát některých věcí, kdo se stále ohlíží, ztratí nakonec i tyto věci i věčný život. Vidíme to i v běžném životě. Lidé, kteří chtěli dělat kompromisy v zásadních věcech, ztratili nakonec úctu přátel i nepřátel. Někdo splnil nečistou roli a ti, kterým posloužil, nakonec opovrhli jím jako Jidášem. Život ztratí právě ti, kteří se o něj nejvíce strachují a za každou cenu se ho snaží zachránit.
„Říkám vám: té noci budou dva na jednom lůžku: jeden bude vzat a druhý ponechán. Dvě ženy budou spolu mlít obilí: jedna bude vzata, druhá ponechána.“ Při posledním soudu se ukáže naplno, co lidé v sobě skrývají. Dva navenek stejní lidé, nacházející se ve stejné situaci, se ukáží jako podstatně odlišní. Jeden obstojí a druzí bude odvržený na smetiště dějin. Boží soud ukáže jejich pravou hodnotu. Nebudou se lišit navenek, ale svým vztahem k Bohu, svým duchem a svědomím. Pro jedny měl život význam jen v tomto čase, pro druhých i v příštím věku. Den soudu nás ukáže v nejhlubších vrstvách duše a ze všech stran. Spolu spí, spolu melou, spolu sedí v úřadě, či vaří v kuchyni a přece jeden se ukáže jako spravedlivý před Bohem a druhý jako ten, který se drží hříchu. S Bohem bude žít navěky jen ten, kdo se snažil vnitřně patřit vždy Ježíši, žít jeho životem.
Druhý bude ponechán podle své volby „bez Ježíše”. Poslední soud bude splněním naší volby. Odsoudit nás může jen náš hřích, který jsme milovali víc než Boha. Užasnou přátelé, manželé, sourozenci, když se ukáže, jak kdo jednal a jako myslil, na které straně barikády stal.
Situace lidí budou možná na vlas podobné, tu noc budou dva na jedné posteli, což je znak opravdu velmi intimního společenství a přece budou podivně rozlišení. Dvě ženy budou spolu mlít, jedna bude vzata a druhá ponechána. To, že bude někdo vzat, to logický víme pochopit, ale co s ponecháním. Pokud je svět pod vládou zlého ducha, může toto ponechání znamenat tolik, jako zatracení. Bůh nám ponechává svobodnou volbu, pro koho jsme žili, tady na zemi, pro toho budeme existovat i ve věčnosti. Pokud se pro nás stal idolem titan plný vzpoury vůči Bohu – Lásce, budeme i po smrti ponecháni jeho schizofrenní vládě a to je děsně úděl a představa. Pokud však chceme Krista a navzdory své lidské bídě ustavičně prosíme, aby přišlo jeho Království, budeme v této hodině definitivně vysvobození z tohoto světa a přijdeme tam, kde vládne Otec, Syn i Duch svatý ve věčné slávě a Lásce. Amen