První část listu sv. Pavla, kterou jsme dnes slyšeli, obsahuje množství jmen a množství pozdravů. To znamená, že se bratři a sestry prvotních křesťanských společenství znali velmi důvěrně, často i po měnách a milovali se navzájem. Nebyla to jen přirozená přitažlivost, ale láska, která pramenila ze společné víry v evangelium. Např. o Priscille a Akvilovi, manželech, které popisují i skutky apoštolské v 18. hl., může apoštol říci, že riskovali své životy za jeho život. Dále vidíme, že oni všichni svorně spolupracovali na šíření evangelia spolu se sv. Pavlem. Tedy šíření evangelia nebylo jen věcí apoštolů, ale snahou každého věřícího.
Pozdrav je adresován křesťanům v Římě, ze kterých se jmenovitě vzpomínají: Prisku a Akvila, Epaineta, Marii, Andronika a Júnia, Ampliata, Urbana a Stachyna. V našem výběru se zmiňují pouze tato jména, ale v souvislém textu je jich mnohem více. U některých měn je poznámka, že jsou Pavlem milovaní v Pánu. Sv. Pavel se nestydí vyznat lásku k církvi v jejích konkrétních členech. Když apoštol Pavel mluví o svých příbuzných Andronikovi a Juniášovi, podotýká, že už před ním se stali křesťany. Některé překlady mluví přímo: „byly v Kristu“. Takto vyjadřuje tajemství církve: Církev to je společenství těch, kteří „jsou v Kristu“, nebo ve kterých je Kristus. V ekumenickém českém překladu se často poukazuje na to, že jmenovaní se oddal Pánu. Např. o Epainetovi se zmiňuje, jak o prvotině v provincii Asie, který se „odevzdal Kristu“. List je adresován společenstvu v Římě, ale odesílatelem je také společenství kolem apoštola Pavla. Jmenovitě se vzpomíná: Timoteus, Lucius, Jason a Sosipatros, Tercius, který tento dopis zapisoval a dokonce se vzpomíná Erastos, který byl správcem městské pokladny a také další bratři.
Na závěr čtení jsme slyšeli toto prohlášení sv. Pavla: „Sláva tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista… Jedinému moudrému Bohu buď skrze Ježíše Krista sláva na věky věků. Amen.“ Bohu patří naše oslava. Tato oslava má svůj základ ve stvoření ale vrcholí ve vykoupení člověka. Do tajemství vykoupení člověk vstupuje vírou v evangelium. Vstupní branou do Božího království je víra v evangelium, víra v Bohočlověka Ježíše. Jedině Bůh má tuto moc utvrdit nás v duchu radostné zvěsti o Ježíši Kristu. On to dělá svým Slovem, protože podle téhož apoštola „víra je ze slyšení Slova.“ Existuje víra, které jsme schopni ze své přirozenosti, ale existuje víra, která je výlučně Božím darem. Člověk není schopen takto věřit čistě z přirozených sil, protože se i na Boha dívá skrze svou hříšnost. Taková víra je nám dávána jako zvláštní dar Ducha Svatého, jako charisma.
O co jde v „radostné zvěsti o Božím Synu“? Jde o základní pravdu evangelia, kterou nacházíme v Jan 3,16-18: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“ Říká se tu o Boží Lásce a o víře. Bůh je Láska a Víra je přiměřená odpověď. Věřím v Lásku. Věřím v to „Bůh tak miloval svět …“ Věřím, že když Krista přijímám a odevzdávám mu svůj život, nebudu souzen.
Sv. Pavel nás chce upozornit na to, že Kristus svým vtělením tajemně zasáhl celé lidstvo, že určitým způsobem už vstoupil do lidských životů. On tam už je a naše služba spočívá v tom, abychom lidem hlásali toto úžasné tajemství: „Jeho zvěstujeme, když se vší moudrostí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. (abychom každého člověka udělali dokonalým v Kristu.)“ (Kol 1,28) Člověk se musí vědome rozhodnout pro Krista. Cena každého člověka je právě v tom, že Kristus je v hlubinách lidské duše. Kristus je Život, Boží Program v lidské bytosti. V našem hlásání jde o to, abychom lidi upozornili na tuto úžasnou šanci Života, pro kterou je třeba se ale zcela vědomě a svobodně rozhodnout. Toto mohutné Boží účinkování se v nás neprojeví proti naší vůli a bez našeho výslovného souhlasu.