V dnešním evangeliu nacházíme podobenství o nepoctivému správci. Pokusme se nad ním zamyslet. Především si položme otázku: Kdo je to správce, jak ho můžeme definovat? Správce se nachází kdesi uprostřed mezi panem a otrokem. Otrok je ten, který je řízen svým pánem. Nezná záměry svého pána, nemusí vědět, kam směřuje jeho činnost ale musí poslouchat na slovo. Nic není ponecháno na jeho vlastní fantazii a představivost. Vše dělá v otrocké poslušnosti, protože jinak nemůže a k činnosti ho motivuje strach o život. Pan je zase ten, kdo si ve svém počíná naprosto suverénně, dělá si se svým, co se mu zachce a jen to, co se mu zachce. Nikomu se nemusí zodpovídat za to, co udělal.
Naše situace na tomto světě stojí kdesi uprostřed. Křesťané jsou v Prvním Petrově listě označení jako správci: „Podle toho, kdo jaký dar dostal, služte si navzájem jako dobří správcové rozmanité Boží milosti.” Správce není otrok a používá určitou míru svobody na úseku, který mu byl svěřen. Nemůže však jednat bez omezení jako pan. Především se od něj vyžaduje poctivost, aby se pan mohl na něj spolehnout a zodpovědnost, aby s tím, co patří jeho pánu, jednal zodpovědně. Čím lépe zná svého pána a čím víc ho miluje, tím dokonaleji plní své poslání. Je mu ponechán dostatečný prostor pro jeho vlastní fantazii a podnikavost. Pracuje na cizím, nikoliv na vlastním, a podniká v úmyslech svého pána, ale může do toho vložit míru vlastní podnikavosti a svou vlastní fantazii. Čeká se od něj, že bude podnikat. My křesťané máme jednu velkou výhodu před leckterým pozemským správcem. Poznáme slovo a úmysly našeho Pána zachycené v Písmu svatém a když potom velmi toužíme, můžeme dokonce přijmout i Ducha Ježíšova, tedy můžeme dokonale plnit vůli svého Pána. Postavení správce nejlépe vyjadřuje naši situaci v tomto světě. Jedině Bůh je svrchovaný Pán, ale my nejsme v postavení otroků, ale jsme správci Božích věcí.
Když povrchně posloucháme dnešní podobenství, možná nás zarazí skutečnost, že pan pochválil nepoctivého správce. Ano i ne! Pochválil i pokáral. Něco u něj obdivoval a pro něco ho propustil. Rozhodně nepochválil jeho nepoctivost. Toto podobenství nechce být schválením nepoctivosti, ale chce být pro nás spíše zamyšlením, jak šikovně si umí počínat světští lidé ve světě. Pan nepochválí svého služebníka pro jeho nepoctivost a pro jeho špatné zacházení, ale jen pro jeho opatrnost a předvídavost. V tomto podobenství je pro nás přijatelný závěr, který jej objasňuje: následování opatrnosti a předvídavosti tohoto, jinak nepoctivého, správce.
Pán Ježíš nám, svým učedníkům, vyčítá v tomto podobenství, že synové tohoto světa vědí být chytřejší ve svých věcech jako my křesťané v Božích, pokud vůbec v jménu Božím podnikáme. Kolik sportovců a umělců denně trénuje za deset minut potlesku a nějakou plechovou medaili a nám je zatěžko odříct si i to, co evidentně škodí naší duši i našemu tělu. Nekoukat televizi, když víme, že po tom filmu nám nebude duchovně dobře, že budeme náchylnější na hřích. Oni to dělají za deset minut potlesku, a v našem případě jde o věčné uznání u Boha a trvalý potlesk nebes. Toto zarmucuje srdce Pána Ježíše, že my křesťané, se nevíme zcela nasadit pro Boží Království.
Mnozí světci se s pomocí Boží posvětili právě skrze potíže své i své doby. Když dobrovolné přijímáme kříž, stává se pro nás posvěcením. Nevěřících lidí označuje sv. Pavel jako „nepřátele Kristova kříže”, to znamená, že my jsme a máme být „přátele Kristova kříže”. Kříž je naší zbraní a formou našeho boje proti zlu. Následujme Krista nejen v jeho radostných tajemstvích, ale také v Kříži, abychom skrze bolestné tajemství měli účast na jeho slávě. Amen