V dnešním čtení, z listu sv. apoštola Jana, jsme slyšeli výzvu: „Poslední hodina je tu (Nastala poslední hodina; Je poslední hodina)“. Poslední hodina je něco stále aktuální. Každý den a každý okamžik je pro někoho poslední hodinou. Čas je Boží milostí. V něm může člověk růst v moudrosti a v milosti před Bohem i lidmi. Čas můžeme naplnit dobrém, ale i promarnit. Jak můžeme promarnit čas? Veškerý čas, ve kterém jsme neexistovaly v milosti Boží, je prázdný. Veškerý čas, ve kterém jsme nemilovali Boha a lidí, je prázdný. Prázdný je čas, kdy jsme neexistovaly pro Boha, když jsme nebyli sjednoceni s Ním a neplnili jeho vůli.
Každí si dnes sám za sebe má položit otázku: „Jak jsem využil svůj čas? Byla v něm převaha sobectví, nebo jsem se snažil žít pro druhé?“ Jen ten čas má cenu, který jsme prožili v milosti Boží. Prázdný, nenaplněný čas bude na nás žalovat. Čas sobeckých pitek, fetování a drogování je nenaplněný. Bůh, jako dobrý hospodář, se mě zeptá: „Co jsi udělal s časem, který jsem Ti daroval?“ Co mu odpovím?
Spolu s vámi se chci nyní zamyslet nad tím, co by se dělo, kdybychom se dověděli, že „je tu poslední hodina“? Jak bychom reagovali na stručné oznámení v médiích: „je tu poslední hodina!“ Dejme tomu, že by se k zemi blížila nějaká kometa a hrozila by srážka a zničení všeho živého na zemi. Zkus se do tohoto vžít a ptej se sám sebe: „Co bych dělal?“ Zkus si nad touto otázkou a nad odpovědí na ni meditovat.
Možná by se najednou před zpovědnicí objevila obrovská rada lidí, kterou bych při nejlepší vůli nemohl individuálně vyzpovídat? Co teď? Máme jen hodinu času. Nejlépe by bylo asi kleknout si zde k svatostánku a prosit: „Bože, buď milostiv mně hříšnému!“ Co velkého a radikálního může člověk změnit za hodinu ve svém životě. I v duchovním životě platí zákon setrvačnosti: „Jak si usteleš, tak budeš spát!“ anebo „Strom padá na tu stranu, kam se celý život naklání“ Člověk umírá tak, jak žil.
A přece mi napadá, co by bylo asi dobré udělat. Udělal bych to, co Kristus na kříži: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha.“ Tímto úkonem bych obnovil svůj křest. Přestože jsem slabý a hříšný, chci patřit Bohu, chci být Božím vlastnictvím, neboť je lepší padnout do rukou Živého Boha, jak se dostat do spárů Satana. To by byl můj testament. Něco jiné bych už asi ani nestihl.
A pak bych zůstal s klidem před svatostánkem očekávat příchod P. Ježíše. Ne proto, že bych si věřil, ale proto, že věřím v jeho Dobrotu a v jeho dílo Spásy. Za roky, které jsem prožil, jsem se přesvědčil, že nejsem ani tak dobrý, jak jsem si kdysi myslel. Ale zároveň jsem se přesvědčil, že Bůh je nekonečně lepší, než jsem si myslel. Přestal jsem svou víru stavět na sobě a postavil jsem ji na Bohu. Přijal jsem Ježíše a jemu se ustavičně odevzdávám a tak je moje spravedlnost v něm. On je mou spravedlností a cítím, že bych navzdory své hříšnosti, s klidem, který ve svém srdci prožívám, očekával příchod Páně.
Přemýšlím, co bych ještě asi v poslední hodině dělal. Začal bych spolu s vámi slavit mši svatou, jako projev díků Bohu za všechno. A v ní bych chtěl sobě i vám připomenout velikost Boží lásky, znovu obnovit smlouvu s Bohem, skrze přijetí jeho Těla a Krve. A držel bych se Ježíše jako klíště a nepustil bych se ho. A přece bych se i těšil. Očekával bych splnění blažené naděje a příchod našeho Spasitele Ježíše Krista. Těšil bych se na chvíli, kdy budu definitivně vysvobozen zpod moci ďábla a přičleněn ke Kristu.
„Je tu poslední hodina!“ Blíží se ke mně Věčné Světlo, Světlo Boží Pravdy a já najednou vidím, kolik zbytečných věcí bylo v mém životě. Kolik věci, na které se mi v jeho blízkosti bude špatně hledět. Všechno se zjeví. Ukáže se mé nitro. Ukáže se má nejhlubší podstata. Nebudu moc utéct před sebou samým. Jen jedno je důležité láska a oběť. Často na toto myslete a uvidíte, že budete upouštět od mnoha zbytečných a škodlivých věcí. Když se k něčemu odhodláváte, vždy se ptejte: „Jak mi tato věc prospěje v poslední hodině?“
Když chceme v poslední hodině klidně stát, musíme svůj čas věnovat Bohu, aby On mohl nám věnovat Věčnost. Ale pokud prožívám svůj čas tak, že jen velmi nerad dávám z něj Pánu Bohu, jak mohu čekat, že mi Bůh dá Věčnost? Ježíš je Pán časů, pokud ho důvěrně známe, nemusíme se bát. To co cítíš, že bys měl v té chvíli dělat, to dělej už teď a budeš žít skutečně plnohodnotným životem.
Modlitba: „Pane Ježíši, je tu poslední hodina, protože každá hodina může být poslední. Pane Ježíši chcem být s Tebou. A pokud mi ještě dáš milost Nového roku, pomoz mi do něj nakreslit obraz Tvé Lásky. Amen!“