Sv. Pavel hlásá vzájemnou poddanost mezi těmi, které můžeme označit jako členy boží rodiny. „Bratři! Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu (Bratři, buďte si navzájem poddaní z bázně vůči Kristu).” Základním požadavkem je vzájemná poddanost a to nejen v rodině, ale i v církvi. Nemáme se jeden nad druhého povyšovat, ale být si vzájemně poddaní a to z bázně vůči Kristu. Pomysleme si v té chvíli na Ježíše při poslední večeři, který apoštolům myl nohy a tak zjevil Boží pokoru a poddanost. Nebo na jeho poslušnost, o níž čteme, že byl poslušný až k smrti, až k smrti na kříži. Máme si být tedy navzájem poddaný a to:
„Ženy (ať jsou podřízeny) svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy, podobně jako je Kristus hlavou církve, sám Spasitel svého (tajemného) těla. Jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem.“ Toto čtení možná vyvolá znepokojení u žen a bude se jim zdát jako hlásání nereálných požadavků. Možná se některá žena zachvěje, když si vzpomene, co všechno si někteří muži od svých žen vyžadují. Někomu zůstane v paměti jen to: „… ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem.” Musíme si však uvědomovat, že tato slova Pavlova listu nejsou adresovány pohanům, ať už starověkým nebo dnešním, ale křesťanům. A křesťanem můžeme nazvat jen toho, pro kterého je Kristus i Pánem i vzorem, ten kdo žije podle Božího zákona. Skrytý význam přečteného je: A tak jako Kristus je Spasitelem svého těla, tak i křesťanský muž má být spasitelem své ženy. Má své ženě pomáhat.
V další části listu nám sv. Pavel ukazuje jak to má v praxi v křesťanském manželství vypadat. „Muži, (každý z vás) ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev…“ A jak miluje Kristus svou církev: „On vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil koupelí ve vodě a slovem. Tím si chtěl církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla svatá a bez vady.“ Máme tu jakousi biblickou kosmetiku podle sv. Pavla. Říká jak zabránit tomu, aby se ženám objevovaly vrásky. Vrásky nejsou pěkně a jsou znakem stárnutí a vyčerpanosti. Jedině muž, který miluje svou ženu až po sebe-zmaření, je schopen vyhladit z její tváře jakékoli počínající vrásky. Kristus je vzorem skutečného muže, neboť On vydal sám sebe až ke smrti. K tomuto je pozván každý muž. Žádná žena nebude protestovat proti podřízenosti takovému muži, který se chce za ni obětovat.
Další důvod lásky vůči manželce naznačuje sv. Pavel o kousek dál: „Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus (jedná) s církví, protože jsme údy jeho těla.“ Vztah ke vlastní ženě má být podobný vztahu k vlastnímu tělu. Na této dobrotě vůči sobě samému, která je a má být každému normálnímu člověku přirozená, má mít podíl celá rodina. Existuje několik chybných postojů vůči sobě samému. Buď se milujeme sobecký a bezohledně vůči Bohu i vůči bližnímu, nebo se nenávidíme a nepřijímáme. Oba tyto postoje jsou hříšné a pomýlené. Člověk musí najít správnou míru lásky k sobě, aby dokázal milovat druhého.
Sv. Pavel na závěr opakuje poselství knihy Genesis, na které se často zapomíná: „Proto opustí člověk otce i matku a připojí se (přilne) k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk (budou dva jedním tělem).“ Muž a žena v manželství vytvářejí cosi nového, co má přednost před dětinským vztahem k rodičům. Nechci tím tvrdit, že člověk, který vstoupí do manželství, je osvobozen od závazků vůči rodičům. Plnění závazků vůči rodičům je také Božím příkazem. Spíše se nám chce říci, že každá rodina je tak posvátná, že ani rodiče nemají právo ji rozbíjet, snad kromě případu, kdyby se jednalo o hříšný svazek a ne křesťanské manželství založené na Kristu.
Sv. Pavel dokončuje: „Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve. A proto každý z vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a manželka ať zase svému muži projevuje úctu.“ Manželství je tajemství, které se odhalí až ve vztahu člověka k Bohu. P. Aleš Opatrný mluví k dnešnímu čtení tato slova: „Pokud se nám zdají přehnané verše, kde Pavel mluví o podrobenosti ženy o co „přehnanější“ by se nám měly zdát verše, v nichž Pavel mluví o sebe-obětující lásce muže. Kdo z mužů miluje svou ženu tak obětavě, láskou až po smrt dávající, jak miluje Kristus církev? Toto je mnohem větší požadavek kladený na muže. Dnešní svět nám chce namluvit, že sex je jen formou nezávazné zábavy a to není pravda. Sex je a má být totiž tělesným vyjádřením toho, co se nejprve odehrává v duchu člověka. Nemá být výbuchem nezřízené žádostivosti, ale přijetím celého člověka. Nejprve duchovně ve snaze porozumět mu a pak i tělesně a to se zodpovědně uskutečňuje pouze v trvalém manželském svazku, který je otevřený přijetí potomstva.“
Školou lásky pro muže i pro ženu je Kristův kříž. Někdy, skutečně milovat svou manželku, může znamenat i to, že se muž zřekne tělesného projevu lásky, když jeho manželka je unavená nebo nemocná a je to pro ni problém. Prosme Ducha Svatého, Ducha Lásky, který se nejvýrazněji zjevuje v našem Ukřižovaném Pánu.