Ekumenický překlad se zřetelem na chápání sv. Pavla, překládá tuto partii trochu výstižněji. Přečtu část textu 8. kapitoly z listu Římanům z ekumenického překladu: „A tak, bratři, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle.“ Člověk je dlužný, ale ne sám sobě. Jsme dlužný svému Stvořiteli. Jsme mu dlužný vděčnost a lásku. Láska je poslušnost jeho vůli. Silou Lásky budeme proměněni v toho, koho milujeme.
„Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete ke smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.“ Svou vůli mám umrtvovat vůlí Ducha Božího. Od okamžiku přijetí Krista jsme bytosti, které mají v sobě dvě vůle. Svou vlastní, nakloněnou k sobectví a k hříchu, a vůli Božího Ducha, která nás vede k životu. Pokud žijeme podle své vůle, spějeme ke smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcuje hříšné činy, budeme žít. V každé chvíli se musíme rozhodovat mezi svojí zvrácenou vůlí a vůlí Božího Ducha, který v nás přebývá. Máme v sobě jakýsi hříšný povrch, ze kterého jsme zvyklí hříšně reagovat, ale máme v sobě i hlubinu dobra, z níž se musíme učit správně reagovat. Pokud sáhneme do této hloubky, je naše reakce správná. Pokud umrtvuje svou vůli, budeme žít.
„Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.“ Sv. Jan evangelista mluví o Ježíši, že těm, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Toto je zárodek našeho posvěcení a proměnění. Pokud chceme růst z dětí do podoby Božího Syna, musíme se nechat vést a proměňovat Božím Duchem. Duch Svatý nás naplňuje vždy tehdy, když dáme přednost Božímu Slovu před vlastní chytrostí a děláme tak kroky víry. Duch Svatý nás stále více proniká, když konáme to, co chce od nás Bůh. Každý dobrý skutek, provedený z lásky ke Kristu, vede k větší plnosti Ducha Svatého. Duch Svatý je Bytostné a Podstatné Dobro.
„Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!“ Jedním z podstatných znaků přítomnosti Ducha Svatého v nás je i to, že mizí otrocký strach z Boha a začínáme prožívat Boží Otcovství a těšit se z Něho. Objevuje se v nás poznání Boha, které nás vede k uctivé bázni a lásce k Bohu.
„Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.“ Člověk potřebuje zažít v nejhlubší úrovni svého ducha toto svědectví, které vydává nám samým Boží Duch. Boží Duch nám dosvědčuje, že jsme Boží děti, že máme účast na téže přirozenosti jako Bůh Otec a Syn Boží. Skrze Ducha Svatého se i my stáváme Vtěleným Božím Slovem, Zjevením Boží Lásky v tomto světě.
„A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.“ Kristus i jako člověk je z Boží milosti dědicem budoucího světa a když máme s ním účast na stejné přirozenosti Lásky, tak jsme spoludědici. Když žijeme podle Ducha jsme Boží Synové s právem na dědictví nebe. Nemáme se chovat vůči Bohu jako otroci, ale jako děti. Budoucí svět Božích synů a Dcer, s celou oslavenou přírodou a kosmem, patří nám.
Jedním negativním znamením toho, že jdeme dobře je i to, že spolu s Kristem a pro Krista trpíme v tomto světě. Když spolu s ním trpíme, budeme mít spolu s ním i účast na Boží slávy. A Boží Slávou je Duch Svatý, který je tím nejúžasnějším Darem. V něm se nám dostává ocenění, uznání a uctění ze strany Boha. Tak jako v tomto světě dýcháme vzduch a žijeme z něho, tak v budoucím světě bude vše pronikat Boží Duch a my i celá příroda budeme z něj blaženě žít.