Je to velmi důležitý problém a otázka v dějinách církve: „Církev a Izrael“. Proč Bůh vyvolil tento lid? Sv. Pavel v liste Židům říká: „Neboť vírou dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo zaslíbeno.“ (Žid 11,33) Vladimír S. Solovjev upozorňuje na některé rysy tohoto národa, které vzbudily Boží zájem: „Židé vynikají hlubokou religiozitou, zbožností, oddaností Bohu až do úplné sebe žertvy. Je to národ Zákona a proroků, mučedníků a apoštolů. Pravý Bůh učinil z Izraele svůj národ proto, že Izrael přijal Pravého Boha za svého. Když se patriarchové a vůdcové židů oddělili od modlářského pohanství a svou vírou se pozvedli nad pověrčivost Chaldejské magie a také nad chytrost Egypta, stali se hodnými Božího vyvolení. Bůh si je vyvolil, zjevil se jim, uzavřel s nimi svazek. Je to ve světových dějinách jedinečný jev, neboť u žádného jiného národa náboženství nenabylo takovou formu spojenectví nebo smlouvy mezi Bohem a člověkem.“
„Naše náboženství začíná osobním vztahem mezi Bohem a člověkem v dávnověké smlouvě s Abrahamem a Mojžíšem a utvrzuje se co nejužším osobním spojením Boha a člověka v Nové smlouvě Ježíše Krista, ve kterém obě přirozenosti přebývají bez splynutí ale i bez rozdělení. Tyto dvě smlouvy Stará a Nová, nejsou dvě rozdílné náboženství, ale jen dva stupně jednoho a téhož boholidského náboženství. Toto jedině pravé boholidské, židovsko – křesťanské náboženství se ubírá přímou a královskou cestou mezi dvěma krajními omyly pohanství, ve kterém ráz člověka pohlcuje božstvo (v Indii), jindy samo božstvo se mění na stín člověka (v Řecké a Římské mytologii).“
Velmi často v dějinách církev nezajímala biblický postoj vůči tomuto národu. Velmi výstižně to znovu napsal Solovjov: „Vzájemné vztahy židovství a křesťanství v průběhu mnoha věků jejich soužití vykazují jednu pozoruhodnou okolnost. Židé se vždy a všude dívali na křesťanství a chovali se k němu v souladu s předpisy svého náboženství, podle své víry a podle svého zákona. Židé se k nám chovali vždy po židovský; avšak my, křesťané, jsme se naproti tomu dosud nenaučili chovat se k židovství po křesťansky.“
Podívejme se, co to znamená křesťanský postoj vůči židům. Zaposlouchejme se do listu sv. Pavla Římanům: „Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova. Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí? Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů. Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: ‚Přijde ze Siónu vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost; to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.‘ Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce. Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná.“
Vladimír Solovjov dále říká: „Věřím v budoucí sjednocení domu Izraelského s pravoslavným a katolickým křesťanstvím na společné teokratické půdě.“ Dále uvádí shrnutí přednášky, kterou měl v r. 1884 přeosvícený Nikánor, biskup cherzonsky a oděský. Hovořil v ní o nejužším příbuzenstvu mezi náboženstvími SZ a NZ. Hlavní myšlenkou tohoto překrásného projevu bylo spojení židovství s křesťanstvím, ne však na půdě indiferentismu nebo nějakých abstraktních principů, nýbrž na reálné půdě duchovní a přirozené příbuznosti a pozitivních náboženských zájmů. Máme být za jedno se židy, nevzdávajíc se křesťanství, ne navzdory křesťanství, nýbrž v měně a mocí křesťanství, a židé mají být zajedno s námi ne proti židovstvu, nýbrž jménem a mocí pravého židovství. Proto jsme oddělení od židů, že nejsme ještě naplno křesťany, a oni od nás se proto distancují, že nejsou naplno židy. Neboť plnost křesťanství zahrnuje v sobě i židy, a plnost židovství je křesťanství.“
Skutečně se zvláště v naší době naplňují proroctví vyslovené sv. Pavlem. Přímo v Izraeli vznikají komunity tak zvaných mesiášských Židů, kteří svou vlastní cestou, nezávisle na křesťanských církví, objevují v Kristu Pána a Spasitele. Často se tak děje přes osobní setkání s Ježíšem. Modleme se za tento národ. Jestliže oni uvěří, bude to znovu jako na počátku církve. Znovu se objeví křesťané ochotni pro Ježíše žít i umírat, jako apoštol Pavel. Od tohoto národa jsme převzali svaté knihy, z něj podle těla pochází i Ježíš, který je požehnaný Bůh navěky. Amen!