Slyšeli jsme z úst Pána Ježíše, které přikázání je největší: „Milovat budeš Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí! To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: Milovat budeš svého bližního jako sebe sama! Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ Ježíšova odpověď je vlastně zkrácená verze příkazu z Deuteronomie, který v plné verzi zní: „Slyš, Izrael: Pán, náš Bůh, je jediný Pán! Milovat budeš Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti já dnes říkám, budou ve tvém srdci, budeš je opakovat svým synům a mluvit o nich, či budeš sedět ve svém domě nebo cestovat, či budeš léhat nebo vstávat. Přivážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásku na čele mezi očima. Napíšeš je na veřeje svého domu a na své brány.“
Tento text, který židé označují podle prvního slova „Shema (Slyš)“ tvoří zároveň základní židovskou modlitbu, která do dnešního dne zaznívá z domácností věřících židů každé ráno a večer – má tedy velký význam v židovské tradici. Jde tu vlastně o liturgický text, který je určen k tomu, aby se stále opakoval, aby si jej člověk připomínal. Boží Slovo má v sobě náboj – potenciál, který se trvalým opakováním v člověku uvolňuje.
Člověk dostal úžasnou možnost a schopnost milovat Boha. My můžeme milovat Boha. Bůh – Absolutno, který vyslovil tento příkaz, přednostně sám miluje člověka, kterého stvořil pro Lásku. On je Láska. Ten, kterého známe rozumem jako Stvořitele světa, chce být poznáván srdcem jako Milenec. Láska k Bohu má své těžiště v poslušnosti jeho Zákonu. Ježíš říká: „Kdo zachovává má přikázání, ten mě miluje.“ Jen tehdy můžeme pravdivě říci Bohu: „Miluji Tě“, když se chráním hříchu v jakékoli podobě. Všechno je hříchem, co tě odděluje od lásky k Bohu.
Zvykneme říkat, že se jedná o přikázání lásky k Bohu. Možná nás překvapí skutečnost, že při hlubším studiu původního textu člověk zjistí, že to vlastně v pravém významu slova není příkaz, lépe by bylo mluvit o normě, zákonitosti, která platí mezi člověkem a Bohem. Shema popisuje princip, který existuje mezi slyšeným Božím Slovem a jeho působením v nás. Při gramatickém rozboru hebrejského textu čtenář objeví zajímavou skutečnost. V daném textu nacházíme jediné sloveso v rozkazovacím tvaru a to je právě ono první slovíčko „Slyš!“ (Slyš a poslouchej) Všechny další jsou ve tvaru oznamovacím. Měli by tedy spíše znít „milovat budeš“ – ne ve smyslu příkazu „miluj!“, ale spíše ve smyslu něčeho, co se s námi stane, když vírou přijmeme do sebe Boží Slovo. Prvním z následků slyšení a uposlechnutí Slova je, že miluješ Boha, dále, že máš Jeho Slovo ve svém srdci, v duši, v myslí, text pokračuje: vštěpuješ ho svým synům a dcerám t. j. jde to z tebe ven, a také je to vidět kolem tebe – na tvých veřejích, branách… Totiž kdo Boha poslouchá, ten ho miluje!
V textu se uvádí, že následkem lidského poslechu Boha se v nás objeví Láska, která pramení zevnitř. Když mluvíme o Božím Slově, musíme si uvědomit, že tímto termínem označujeme dvě skutečnosti: Boží slovo jako inspirovaná sbírka knih, tedy Bibli, ale zároveň Boží Slovo jako II. Božská Osoba, tedy Logos. Tímto Slovem je Boží Syn, jeden ze svaté Trojice, který je jedné podstaty s Otcem, skrze Něho a pro Něho bylo všechno stvořeno. A toto Boží Slovo je živé a Účinné. Když ho slyšíme a vírou přijímáme, vstoupí do našeho srdce a naše duše se začne rozvíjet k dokonalosti. Ježíš je Život naší duše. Teprve tehdy člověk miluje Boha, protože Bůh je Láska a bez Něho žádná skutečná láska není možná.
Když se chceme Bohu líbit, musíme v tomto světě přijmout zápas jako normu života. Bez zápasu s sebou, bez zápasu se zlým duchem tohoto pomýleného světa, a především bez zápasu o Boží požehnání, nemůžeme mluvit o lásce k Bohu. My všichni máme být Božími bojovníky a stáváme se ním natolik, nakolik zápasíme se zlem z lásky k Bohu. Sv. František říká, že „každé překonané pokušení je jakoby snubní prsten, kterým se Pán zasnubuje s duší svého služebníka.“
Jakmile člověk slyší a je naplněn Božím slovem a láskou je to na něm jednoduše vidět. Láska proniká naše ruce, přechází do konání dobrých skutků. Jak na rukou, tak na tváři, na domě, na bráně pravděpodobně se myslí na brány města – i ve městě, kde lidé poslouchají Boha je to vidět. To, jak je to vidět, jak se to projevuje, o tom text nemluví, jen konstatuje, že tomu tak jel Podobně o tom mluví i Pán Ježíš, když říká: „Vy jste světlo!“ nebo Mt 5,13 „Vy jste sůl země, vy jste světlo světa, když rozsvítíte světlo, nekladete ho pod měřici… Nemůže to zůstat skryto.“
Pán Ježíš doplňuje toto první přikázání ještě o další rozměr. Nejprve řekne: „Poslouchej a budeš milovat Boha“ a pak dodá – „tím také miluješ bližního!“ Milování Boha není oddělitelné od milování člověka. Tedy do člověka poslouchajícího Boha je v Duchu Svatém vloženo Boží Slovo a to Slově proniká zevnitř jedince ven a to nejen k hranicím vlastních dveří, nebo bran, ale i za ně – k dalším lidem, domům. Jedině takto se dá dělat evangelizace, protože jedině takový člověk má svou zkušenost s Bohem a má v sobě svědectví o Boží moci. Jak jsem již říkal tento text není příkazem. Vždyť jak si může člověk uvázat na ruku, čelo nebo bránu slova, která jsou v srdci?! Avšak dodnes židé berou tato Boží slova tak vážně, že si skutečně na ruce i čela uvazují schránky, ve kterých je umístěn text se slovy shema. Vyznávají že tato slova, pro ně mají nedozírný význam a hlubokou cenu a chovají k nim velkou úctu.
Sv. František ve výkladu modlitby „Otčenáš“ stručně vyjadřuje, co to znamená milovat z celého srdce, z celé duše, z celé mysli a z celé síly: „Buď vůle Tvá, jak v nebi tak i na zemi, abychom Tě milovali celým srdcem, když na Tebe budeme stále myslet; celou duší, když po Tobě budeme stále toužit; celou myslí, když k Tobě budeme směřovat všechny své úmysly a ve všem budeme hledat tvou čest, a celou svou silou, když dáme veškerou svou energii a schopnosti duše i těla do služby Tvé lásky a nikam jinam, a abychom milovali svého bližního jako samí sebe, když strhneme všechny, jak jsme jen schopni, k Tvé lásce a když se budeme radovat z dobra druhých jako z vlastního, budeme mít účast na jejich utrpení a neublížíme nikomu.“