30. čtvrtek, cyklus II. – (Ef 6,10-20)

Apoštol Pavel nám v listu Efeským vykresluje situaci, do které se dostává každý člověk po svém obrácení ke Kristu. Objeví se množství problémů. Na jedné straně se objevuje hluboký klid, který pramení z odevzdanosti našeho života Bohu, ale na úrovni tělesné a psychické přicházejí různé pokušení zevnitř i z venku, fyzické i psychické trápení. Člověk začíná mít pocit, že se ocitl uprostřed velkého bojiště, kde se bojuje na život a na smrt. A neví jak se bránit. Zjišťuje, že jeho nepřátelé nejsou především nějací lidé. Křesťanská tradice mluví o třech nepřátelích a to o světě, o těle a o ďáblu.

Sv. Pavel nás vyzývá: „Hledejte svou sílu v Pánu, v jeho všemohoucnosti..“ Náš zápas je boj Krista v nás a za nás. Když si všímáme jakoukoliv formu biologického života, objevujeme v něm jakousi vitalitu, spontánnost, děje se to bez vůle toho, kdo žije. Rosteme bez toho, zda chceme, nebo nechceme. Podobně je to i s naším dechem a tepem. Fungují nezávisle na nás a přece pro nás a pro naše dobro. Před prvotním hříchem měla podobnou kvalitu života i lidská duše. Rostla do své dokonalosti, do podobnosti s Bohem. Dýchala z Boha, byla ustavičně napájená Božím Duchem a žila z Božího Slova. Podstata prvotního hříchu je v tom, že člověk chtěl být sám sobě pánem. Vzal si svůj život do vlastních rukou. Naše Spása spočívá v obnově Života z Boha v nás. Tím Životem v nás, tím Božím semenem je Vtělené Boží Slovo, Ježíš Kristus. Celá naše bojeschopnost závisí na přijetí Krista. Toto přijetí Krista sv. Pavel vyjadřuje formou oblečení Boží výzbroje, nebo na jiných místech říká přímo, že si máme obléci Krista.

„Oblečte se do plné výzbroje Boží, abyste mohli čelit ďáblovým nástrahám. Vedeme přece zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, proti těm, kteří mají svou říši tmy v tomto světě, proti zlým duchům v ovzduší. Proto vezměte na sebe plnou Boží výzbroj.“ Náš každodenní problém spočívá v tom, držet tuto výzbroj na sobě, opravovat poškozené části. „Jen tak budete moci odolat, až bude zle, všecko překonat a obstát.“

„Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder (životem podle) pravdy (Bedra si opásejte Pravdou)“ – Opasek je velmi důležitou součástí výzbroje, až natolik, že kdyby se nám podařilo nepřátelské armádě vytáhnout opasky z kalhot, tak by možná kapitulovala. Právě na opasku visí ostatní výzbroj. My se máme opásat Pravdou. Je to výzva, abychom svůj duchovní život budovali na pravdě. V nejužším významu je Pravdou sám Ježíš. Jde tedy o důvěrně poznání Krista.

„oblečeni pancířem spravedlnosti, (Jako brnění si oblečte spravedlnost)“ – Spravedlivý život je dobrou ochranou. Kolik kněží zrazuje jen proto, že jejich život není spravedlivý. Dá se něco proti nim vytáhnout, někdy je to věc dávno minulá, jindy je to aktuální hřích. Jakou pohodu v zápase má člověk, který má čisté svědomí.

„obuti odhodlaností, jakou dává evangelium pokoje. (A obujte si pohotovost hlásat evangelium pokoje)“ – Jak důležitá je kvalitní obuv, umí říct každý voják, který si po cvičení ošetřuje puchýře na nohou. Kristus nám nabízí dobrou obuv. „Pohotovost hlásat evangelium pokoje“. Obuv nám umožňuje chodit i po drsném terénu, jít k jiným, vyjít ze sebe k bližnímu. Naší obuví v duchovním zápase je pohotovost hlásat evangelium. Být zcela proniknut Božím záměrem, nepřinášet mezi lidi své království, ale Boží království. Máme žít v permanentní ochotě hlásat evangelium pokoje. Lidové přísloví říká: „Co na srdci, to na jazyku.“ Kristův učedník, který má v srdci Krista, by měl zcela zákonitě a spontánně skončit ve věci evangelia. Evangelizovat znamená svědčit o tom, co pro mě Kristus znamená.

„Vždy se hned chraňte vírou jako štítem. Tak budete moci uhasit všechny ohnivé střely zlého (ducha) (Neustále držte v rukou štít víry, kterým můžete uhasit všechny ohnivé šípy toho Zlého).“ Tento štít víry je založen na jistotě Božího Slova. Ďábel nás vždy pokouší k jinému životnímu stylu jako zjevuje Boží Slovo, proto mu můžeme a máme oponovat Božím Slovem. Krýt se Božím Slovem jako štítem. Podobně jako Kristus, který nám ukazuje vzor zápasu se Zlým. Když ho ďábel třikrát pokouší, třikrát se brání Božím Slovem. Vírou přijaté Slovo je naším štítem a hlásané Slovo je zase mečem.

„Vezměte (také) přilbu spásy…“ Helma chrání hlavu a hlava je základem našeho přemýšlení a pak z něj vyplývající činnosti. Když dostaneme po hlavě, ztratíme vládu nad celým tělem. Touto přilbou je naděje na spásu. Sv. Pavel na jiném místě říká, že v naději jsme již spaseni. Abychom se vůbec pustili do tohoto těžkého zápasu a rozešli se s tímto světem a ďáblem, musíme mít jistotu v tom, že budeme přijati v Božím Světě. Jen za cenu věčné radosti se nám vyplatí zříci se pozemských radostí. Bez podobné naděje by byl celý boj přinejmenším hloupý. Potom by platilo, to co říká přísloví: „Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše.“ Naše víra jde přesně opačně než toto přísloví. Pouští vrabce z hrsti, aby mohla chytit holuba na střeše. Naší přilbou je naděje na spásu. Naše naděje je založena na úžasném Božím skutku, kterým je Vzkříšení Božího Syna: „Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději.“ (1 Pt 1,3) Naše naděje je živou skutečností, ona roste.

„a meč Ducha, to je slovo Boží.“ Dosud jsme se zabývali obranou. Ukazovaly jsme si jak se uchovat neposkvrněný od tohoto světa, ale víme, že Kristus chce, abychom také útočili. Tou útočnou zbraní je Boží Slovo, které je ostřejší než dvousečný meč. Boží Slovo nás učí Boží taktice, ale zároveň je naší zbraní. Existují staré a osvědčené techniky využití Božího Slova v zápase se Zlým. Proti určitému pokušení zvolit konkrétní výrok a opakovat si ho, dokud v nás nepřevládne.

Na konci toho oddílu z listu Efeským je výzva k modlitbě: „V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne, aby mi bylo dáno pravé slovo, když promlouvám, abych bez okolků zvěstoval tajemné pravdy evangelia – jsem jeho hlasatelem v poutech! – a abych mluvil neohroženě, jak je mou povinností.“ Pokud bychom chtěli zůstat u obrazu boje, mohli bychom říci, že modlitba má podobné poslání jako spojaři. Nevíme si ani představit moderní armádu bez stálého spojení se štábem. Avšak naše velitelství je v nebi. A jak víte z takové výšky je vše lépe vidět. Bůh i boží andělé vidí lépe než my, kde hrozí nebezpečí. Proto je třeba před každým zápasem se s nimi v modlitbě spojit. Většinou se modlíme ráno, v poledne a večer. Ale zkuste uvažovat, jak by to vypadalo na bojišti, kdyby spojaři fungovaly jen ráno, v poledne a večer. Požadavek evangelia je modlit se neustále. My můžeme ze všech svých myšlenek udělat modlitbu. Nemyslet monologických ale dialogický. Bůh je stálá přítomnost a pozornost vůči nám. Všechny své myšlenky můžeme k němu obracet, dokonce všechny své starosti máme uvalit na něj. (srov. 1 Pt 5,7) Pokud nedokážeme stále aktuálně myslet na Boha, snažme se alespoň o to, abychom žili ustavičně ve stavu milosti posvěcující.