V evangeliu vidíme, že Ježíšovi posluchači stále touží po viditelném znamení. „Řekli mu: „Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš? Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: Dal jim jíst chléb z nebe.“ Apoštol Pavel je charakterizuje slovy: „Řekové hledají moudrost, Židé zas znamení, ale my kážeme Krista ukřižovaného.“ Existovala celá skupina zázraků, o kterých se věřilo, že je může udělat pouze Mesiáš a Ježíš takové zázraky opravdu dělal. Vyhnáni ďábla z hluchoněmého, uzdravení malomocného, otevření očí slepému od narozeni. Vzkříšení mrtvého Lazara čtvrtý den po smrti, bylo také něčím, co mohl vykonat jen Mesiáš.
Eucharistie je Boží odpovědí na touhu člověka vidět Znamení. Člověk touží po znamení, které by udělalo viru lehčí. Bůh nám na naši touhu po znamení viry odpovídá jiným způsobem. Ježíš stanoví znamení, na kterém se ukáže víra. Znamení, které dává Ježíš, odděluje věřící od nevěřících. Kdo věří, má věřit úplně, kdo nevěří, může odejít. Kdo uvěří, uznal Boží moudrost a Boží moc. Kdo nevěří, nikdy nenastoupí na Boží cestu, která přesahuje lidskou omezenost. Ježíš je Božím znamením. Komu nestačí Ježíš se vším tím, co učí a koná, tomu nepomůže žádné jiné znamení. Jen v Duchu Svatém může být správně rozluštěno toto znamení. Jen v Duchu Svatém můžeme skutečně nahlížet na to, že Ježíš je Chléb života. Nejen Ježíš v eucharistii je Chlebem života, ale on sám svou podstatou už předtím než ustanovil eucharistii, byl Chlebem. Pozemský chléb jen nejlépe vystihuje jeho duchovní podstatu – dávat život.
Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžiš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec. Nebo Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ Židé toužili okusit manu, kterou kdysi jejich otcové požívali na poušti. O mane kolovalo mnoho smyšlených pověsti. Pán Ježíš upozorňuje, že mana byla jen předobrazem pravé skutečnosti a tou je On sám, neboť On sestupuje z nebe proto, aby nám dal život. „Řekli mu: „Pane, dávej nám ten chléb stále!“ Možná, že v této prosbě spíše myslí na ten zázračný chléb, který jedli při rozmnožení chlebů. Velmi často to tak bývá, že jsme zaujatí svou představou a nejsme schopni poslouchat Boha.
Ježíš jim řekl: „Já jsem Chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“ Ježíš se představuje jako Chléb života. Pozemský chléb je chlebem dočasné existence, která končí smrti. Ježíš je však Chlebem života. Ovocem tohoto chleba je Život. Někdy si klademe otázku: Co je to život? Život není co, ale KDO. Ježíš je Život. Slovo, které se stalo tělem. Bůh má Slovo, kterým stvořil svět a to Slovo se vtělilo do našeho světa a přineslo život. Biologický život je informace, která se projevuje ve hmotě, ale Boží Slovo to je čistá esence Života, to je Sám Život. Proto je i Chlebem, neboť život způsobuje, obnovuje a dává. Ježíš slibuje dokonalé nasycení těm, kteří přicházejí k němu a dokonalé utišení žízně těm, kteří mu věří. Ježíš je konečnou a dokonalou odpovědí Boha na problémy lidské existence. V něm najdeme vyřešení všech svých problémů. Nemusíme utíkat ze svého těla jako to od požadují různé východní náboženství, které považují život v těle za cosi špatné a zvrhlé, ale musíme dovolit Kristu pokračovat v jeho Vtělení do nás a tak ovládnout své tělo i s jeho vášněmi.
Církev ví, že Pán i nyní přichází ve své Eucharistii a že je tam uprostřed nás. Tato přítomnost je však zahalena. Proto když slavíme eucharistii, očekáváme splnění blažené naděje a příchod našeho Spasitele Ježíše Krista a prosíme, abychom všichni spolu a navěky byly přičtení do slávy v tvém království, kde ty setřeš každou slzu z našich očí a kde uvidíme tebe, svého Boha z tváře do tváře a budeme ti podobní po všechny věky a budeme tě bez přestání chválit. V této velké naději na nové nebe a novou zemi, kde bude přebývat spravedlnost (2 Pt 3,13), nemáme jistější záloh a zřetelnější znak jako Eucharistii. Skutečně vždy, když se slaví toto tajemství, koná se dílo našeho vykoupení a my lámeme tentýž chléb, který je prostředkem nesmrtelnosti, lékem proti smrti a zárukou věčného života v Ježíši Kristu. (Kat. 1404-5)