Dvě události předcházely bezprostředně před příslibem eucharistie. První událostí je „Zázračné rozmnožení chleba“. Je to zázrak, který snad nejvíc oslovil Ježíšové současníky. Každý jiný zázrak se týkal jednotlivců a bylo třeba určité dávky solidarity, aby ostatní věděli přežít radost spolu s uzdraveným člověkem. Rozmnožení chlebů bylo zázrakem, na kterém měli všichni přítomní účast. Ježíš se zde zjevuje jako Stvořitel hmoty. Před zraky Ježíšových současníků vzniká nový chléb. I druhý zázrak, který se odehrál před očima apoštolů a to „Ježíšův přechod přes moře“, ukazuje, že On, Pán Vesmíru, není vázán a omezený hmotnými zákony a může dělat věci lidský nemožné. Cesta přes moře nám naznačuje cestu víry. Chytit se Neviditelného Boha a kráčet po vodě. Bůh koná pro nás nepochopitelné věci.
„Amen, amen, pravím vám, nehledáte mě proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se. Nevyhledávejte pokrm, který podléhá zkáze, ale hledejte pokrm, který zůstává pro věčný život a ten vám dá Syn Člověka. Neboť jeho označil Otec, Bůh, pečetí.“ Pána Ježíše zajímá, proč ho hledáme? Není totéž, zda ho hledáme proto, že jsme se nasytili jeho prostřednictvím zázračným způsobem, nebo jej hledáme proto, že ho milujeme jako svého Pána a Spasitele.
Ježíš netouží po tom, abychom ho udělali svým králem na způsob lidské volby. Není možné udělat Ježíše králem, neboť On je Králem od Stvoření světě. Ale třeba ho za Krále uznat. Ježíše nemůžeme volit podle způsobu naší lidské volby. V lidské volbě hledáme krále, který by plnil naši vůli a vyhověl našemu vkusu a naší chuti. Ježíš je však skutečný král. Jediný správný postoj vůči němu je podrobit se mu. Ještě před nedávnem, každý pekař vtiskl do bochníku těsta svůj znak, aby lidé věděli, kdo ten chléb pekl. Ježíš je chlebem, který Bůh Otec označil pečetí. Pečetí tohoto chleba jsou skutky, které Ježíš z moci Boha Otce koná. Eucharistie je Boží odpovědí na lidsky hlad.
Řekli mu: „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ Co jsou to Boží skutky? Boží skutky jsou všechny ty skutky, kterými Ježíš jako člověk přesahuje a překračuje lidskou omezenost. Boží skutek je každý čin, kde člověk přesahuje sám sebe, ať už jde o zázrak moci nebo o projev nezištné Lásky. Boží skutky jsou ty činy, ve kterých se manifestuje Bůh. Jsou to skutky, které řeší pro nás neřešitelné problémy.
„Boží skutek je věřit v toho, kterého On poslal.“ To, co Bůh od nás především žádá, je věřit v Boho-člověka, věřit ve vtělené Boží Slovo. Zde na tomto místě znovu připomenu, že věřit znamená s jistotou přijmout určitou pravdu, pro autoritu Boha. Víra to je konec hledání. Víra to je odpočinutí duše a úplné spolehnutí se na Ježíše. Kdo skutečně uvěřil již nehledá jiného spasitele. Základním božím skutkem je víra v Boho-člověka. Víra v Boha, který se zjevil v lidství Ježíše Krista. Víra v Boha, který se nepřestal zajímat o člověka. Víra ve velikost člověka, jehož nejvyšším smyslem je, aby se stal Božím obrazem, aby se skrze jeho lidské tělo a duši mohl zjevit Bůh – Láska. Ježíš je důkazem toho, že Bůh a člověk mohou spolu existovat ve vzájemné jednotě. Ježíš je důkazem toho, že Bůh v člověku neničí žádnou kvalitu, nic co je šlechetné a dobré. Právě naopak. Jedině Bůh nám dává pravou lidskou velikost a dokonalost. Jedině Bůh rozvíjet naši osobnost do nadlidských projevů.
Počátek hříchu je nevěra člověka. Člověk neuvěřil Bohu. Počátek ospravedlnění je víra: „Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to připočteno za spravedlnost!“ Skrze víru vstupuje do našich životů Boží slovo, které je živé a účinné. V osobě Ježíše Krista se nám zjevuje charakter Boha. Věřit v Ježíše znamená, věřit, že Bůh je přesně takový a ne jiný. Je to velmi důležité, neboť představa a poznání Boha tvaruje naši lidskou duši. Jaký je můj Bůh taková bude i moje duše. Bůh přijme jen tu duši, která se bude podobat na něj. Proto je velmi důležité, milovat pravého Boha, milovat Boha, který je Pravdou.