3. Velikonoční pátek – (Jan 6,52-59)

Pokud nevěřím v Kristovo Božství, je zcela oprávněná a logická námitka Židů: „Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?“ Ale kdo spolu s Petrem věří v Kristovo Božství, ten spolu s ním vyznává i víru v eucharistii: „My jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“ Eucharistie je lékem, pro toho, kdo věří. Tomu, kdo ji s vírou přijímá, se stává zárukou budoucího vzkříšení. A my všichni musíme k ní přistupovat stejně, jak se přistupuje k léku. Apoštol Petr říká: „My jsme uvěřili a poznali.“ Nejprve je třeba lék s vírou přijmout a pak můžeme v sobě rozpoznat jeho účinky.

„Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.“ Hebraizmus „tělo a krev“ vyjadřuje celou realitu Vtělení. Pán Ježíš říká na jiném místě Petrovi: „Blažený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev ale můj Otec, který je v nebi.“ Tedy v eucharistii nejde jen o mrtvé tělo a prolitou krev Ježíše Krista, ale jde o celou skutečnost Vtělení, které tímto způsobem pokračuje v nás. Skrze eucharistii my všichni máme účast na Vtělení Božího Syna. Ježíš v Eucharistii zjevuje mateřský rozměr v Bohu. Podobně jako nás matka 9 měsíců po našem početí držela ve svém lůně a živila svým tělem a krví, tak si podobně počíná Ježíš vůči nám prostřednictvím Eucharistie.

Přijímáním eucharistie můžeme mít v sobě život. „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ Máme takovou úžasnou Svátost. Pokud ji přijímáme, máme záruku budoucího vzkříšení. Nebuďme vlažní a lhostejní vůči tak úžasnému Božímu daru. „Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.“ Slovo „pravý“ ukazuje na ryzost těchto skutečností. Pravé je to, v čem není žádný podraz. To, co je plnohodnotné. To, co je dokonalé. „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ Skrze tuto svátost Kristus proniká do nás a my do něj. Když jsme v něm, tak nám už nehrozí žádné odsouzení. Ježíš je naší jistotou.

„Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.“ Tento život vychází z Otce. Ježíš žije z Otce a my žijeme z Krista. Otec nebeský je jakoby duchovním Sluncem, ze kterého Kristus jako chléb bere životní energii. Skrze eucharistii se přímo spojujeme s Otcem a stáváme se jeho dětmi, protože těm, kteří Krista přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Je to svátost našeho zbožštění.

„To je ten chléb, který sestoupil z nebe – ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky.“ Držme se Pánova zaslíbení. Tak velké a mohutné jsou účinky eucharistie, že nebude ospravedlněn ten, kdo mohl a nepřistoupil. Kristus nám skrze eucharistii slibuje Vzkříšení, Věčný život, Život v něm, svůj Život v nás, sílu pro oběť do našich všedních dnů. Moje víra v eucharistii se nezakládá na ničem lidském, protože nic lidské, nic rozumové, nic smyslové mě zde nepomůže. Moje víra se zakládá výhradně na Božím Slově. Pokud je Kristus pro mě Pravý Boží Syn, pak každé jeho Slovo je slovem Pravdy a Života. Je to sám Ježíš, který koná toto tajemství. Je to Ježíš, který sám ujišťuje: „Vezměte a jezte z něho všichni; toto je moje Tělo.“

Ježíš poznal, že učedníci proti tomu reptají, a řekl jim: „Nad tím se pozastavujete? Co až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.“ Následek tohoto úžasného Božího zaslíbení byl, že mnozí jeho učedníci odešli a více s ním nechodili, ale druhá skupina v čele s apoštolem Petrem ještě více přilnula ke svému Mistrovi: „Pane ke komu bychom šli, ty máš slova věčného života. My jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“ Toto je jediný správný přístup ke Kristu v Eucharistii. Pane ke komu bychom šli, ty máš slova věčného života. My jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“