Dnešní evangelium nám ukazuje zvláštní vztah Vzkříšeného Pána k sv. Písmu. Ježíš se zjevuje tam, kde se přemýšlí nad Božím Slovem. Vyčítá apoštolům nechápavost a těžkopádnost srdce. Tato těžkopádnost srdce spočívá v neschopnosti uvěřit tomu, co říkali Proroci. Ježíš apoštolům postupně otevírá smysl Písma a tehdy, při správném pochopení Božího Slova, jejich srdce začínají hořet. Neschopnost uvěřit Božímu Slovu způsobuje těžkopádnost srdce, ožívající víra zapaluje srdce. Srdce počíná hořet tehdy, když je Boží Slovo přijímáno s jistotou. V listu Židům slyšíme: „Živé je Boží slovo, účinné a ostřejší než dvousečný meč: proniká až po oddělení duše od ducha a kloubů od morku a rozsuzuje myšlenky a úmysly srdce.“
Sv. František se takto vyjadřuje k Božímu Slovu: „Protože ten, kdo je z Boha, poslouchá Boží Slovo, máme i my, kteří jsme zvláštním způsobem ustanovení k boží službě, nejen poslouchat a dělat, co Bůh říká, ale také opatrovat nádoby a ostatní předměty používané při bohoslužbě, které obsahují jeho Slovo. Skrze Boží Slovo do nás hluboce proniká vznešenost našeho Stvořitele. Proto napomínám všechny své bratry a povzbuzuji je v Kristu, aby pokud najdou kdekoliv napsáno Boží Slovo, zacházely s ním co nejuctivěji, a pokud to závisí na nich, sbírali je a ukládali, pokud je najdou na nedůstojných místech nebo někde pohozené a tak v nich ctili Pána, který je vyslovil. Mnoho věcí se totiž posvěcuje Božím Slovem, a mocí Slov Kristových se děje i proměnění na oltáři.“
Skrze toto Slovo vstupuje do nás Boží Duch. Čtení Božího Slova je duchovním svatým přijímáním. Sv. Augustin nazývá Boží Slovo – Sacramentum audibile – svátost slyšení. Tuto svátost můžeme mít ve svém domě a můžeme si ji i sami vysluhovat. Je to svátost svatého ovlivňování. Z naší strany je třeba sjednocovat se s tímto Slovem. V duchovním životě jde o stále větší a hlubší ztotožnění se Slovem Božím. Boží Slovo nám postupně odhaluje všechny oblasti, které ještě nejsou pod Boží mocí. Pokud není v nás Boží Slovo, tak se neumíme správně Bohu přimlouvat, Bůh nám nerozumí a my nerozumíme Jemu, a proto nás ani nevyslyší.
Sv. Augustin říká, že „Boží Slovo se nám nejprve bude jevit jako nepřítel naší duše, dokud nepochopíme a nevšimneme si, že je příčinou naší spásy.” Snad bychom mohli tuto skutečnost přirovnat k lékaři, který nás operuje a o kterém si ze začátku můžeme myslet, že nám dělá zle, ale nakonec uznáme, že ten bolavý zásah byl nutný k našemu uzdravení. V každé mši před svatým přijímáním slyšíme výzvu: „Pane,… řekni jen Slovo a uzdravena bude moje duše!“ Lidská duše je uzdravování Božím Slovem. Pokud jsme poslušní Bohu, dostáváme darem věčný život, pokud neposloucháme, sklízíme ovoce smrti.
Můžeme mluvit o dvou úrovních života, ve kterých se odehrává náš růst. A to o nevědomé (biologické), která se děje bez naší vůle. Nemůžeme říct „proti naší vůli“, protože tuto úroveň života jsme dostali dříve, než se dalo hovořit o naší osobě a o její vůli. Druhou úroveň bychom mohli označit jako vědomou, svobodnou. Jakmile existuje naše osoba obdařená svobodnou vůlí, může si vybrat, jestli chce na duchovní úrovni růst do podoby Božího Syna, stát se Božím obrazem, růst z nelásky do Lásky. Sv. Augustin to vyjadřuje slovy: „Ten, který tě stvořil bez tebe, nespasí tě bez tebe!“ Tento vědomý, duchovní život uskutečňujeme svobodně, vždy když žijeme Boží Slovo. Pokud se snažíme žít Boží Slovo, žije v nás Boží Syn.
Slovo Boží se může na své cestě pronikání do nás zastavit na dvou místech. První chybou je pokud se zastaví v hlavě a nepřejde do srdce. Druhou chybou je pokud ze srdce nepřejde do rukou, do činů. Pokud se Boží Slovo na své cestě v nás zastaví, ať už v hlavě nebo v srdci a nepřejde do rukou, vyvíjí nepříjemný tlak, který nás může dusit a ochromovat místo aby nám dával život. Ale každé slovo, které přes uši a hlavu vstoupilo do srdce a z něho přešlo do rukou, nám dává ještě větší víru a odvahu k následování. Sv. Benedikt učí, že láska roste v konání.
Pravá úcta vůči Kristu nespočívá pouze v tom, že adoruje jeho Nejsvětější Tělo, ale pravá úcta spočívá v tom, že se mu snažíme porozumět a poslouchat jeho příkazy. Svaté přijímání nespočívá pouze v tom, že otevřu svá ústa poté, co jsem řekl „Amen“ k Tělu Kristovu. Nemám přijímat Ježíše jako předmět, ale jako živou osobu. Ve svatém a životodárném přijetí Božího Syna jde především o to, aby se Boží slovo, II. Božská osoba, stalo řídícím principem mého života, mým Životem. Toto je první a základní princip svatého přijímání. Prvořadé je přijetí Božího Slova. Snaha přijmout Boha, který se zjevuje ve Slově, snaha porozumět Bohu, který má Slovo, snaha sjednotit se s Ním ve vůli. To znamená: přijmout Ježíše jako svého Pána a Spasitele. Je to zároveň základní předpoklad duchovního boje. Pokud není Kristus v nás, určitě prohrajeme zápas s ďáblem a platí to i naopak: Sv. Pavel prohlašuje: „Kristus ve vás, naděje slávy“.
Katechismus tvrdí, že Bůh v celém Písmu Sv. nevyslovuje nic jiného, než jen jediné Slovo, své Slovo, v němž se sdílí úplně celý. Sv. Augustin říká: „Uvědomte si, že je to jedno a totéž Slovo, které se rozprostírá po celém Písmu Sv.. A že je to, totéž Slovo, které zaznívá v ústech všech svatých pisatelů; to Slovo, které, protože bylo na počátku Bůh u Boha, nepotřebuje slabiky, neboť nepodléhá času.“ Navzdory tomu všemu, křesťanství není náboženstvím knihy jak máme ve zvyku označovat Judaismus. Křesťanství je náboženstvím Božího Slova, ale „ne slova psaného a němého, nýbrž Slova vtěleného a živého“. (Sv. Bernard z Clairvaux) Aby slova nezůstávaly mrtvou literou, je nutné, aby Kristus, věčné Slovo živého Boha, nám skrze Ducha svatého „otevřel mysl, abychom rozuměli Písmu“. (Lk 24,45)
Na závěr jednu myšlenku od sv. Bernarda: „Duše hledá Slovo, se kterým by souhlasila pro svou nápravu, kterým by se osvítila pro poznání, o které by se opřela, aby byla silná, kterým by se napravila, aby byla moudrá, kterému by se podrobila, aby byla krásná, s kterým by se zasnoubila, aby byla plodná, které by požívala, aby byla blažená. Slovo se stalo tělem a přebývá již v nás. Přebývá vírou v našich srdcích, přebývá v naší paměti, přebývá v myšlence a sestupuje až k obrazotvornosti. “