I když se nám může zdát postoj Ježíše k jeho matce v dnešním evangeliu odmítavý, není to tak. Neboť to, co říká, především platí právě o ní, která mu dala život. Nesnižuje svou matku, ale jen odhaluje základ jejího Božího mateřství. A tím nás osvobozuje od možnej závisti, protože to, co Ona dosáhla, můžeme dosáhnout i my.
Člověk může mít v sobě Boha, dokonce může Boha zrodit pro svět, když plní Boží vůli. Lidé od nás čekají, že skrze naše ruce, přes naše srdce, našimi dobrými skutky bude milovat sám Bůh. A ono to v zásadě je možné, když se snažíme hledat Boží vůli a ne svou. Naše vůle nás svádí k egoismu. Zapřeme sami sebe a následujme Ukřižovaného, který se zcela vydal z lásky k nám. Ježíš byl poslušný až k smrti. O nás by možno mohl platit opak, že jsme neposlušní až k smrti, tedy i za cenu vlastního zničení. Přesný opak Ježíše.
Církevní učitel Origenes říká: „Co mi prospěje, že se Kristus jednou narodil v Betlémě, když se nenarodí vírou v mé duši.“ Mariino Božské mateřství se realizuje ve dvou rovinách, tělesné a duchovní. Maria je Bohorodičkou nejen proto, že nosila tělesně Boha ve svém klíně, ale také proto, že ho nejdřív počala vírou ve svém srdci. Ježíš prohlásil: „Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.“ (Mk 3,35)
Maria svou ustavičnou touhou po Bohu a plněním jeho vůle, počala Boha duchovně, dříve než ho počala tělesně. Ani nám nikdo nebrání, abychom touhou po Bohu, otevříc se Ježíšovu Slovu, z Ducha počali Krista a staly se tak jeho matkou. Sv. Augustin říká: „Stali jste se dítky Božími, buďte také matkami.“ K tomu jsme povoláni. Každá duše, která věří, počíná a rodí Boží Slovo. Pokud podle těla je jen jedna Boží Matka, tak podle víry rodí Krista všichni, kteří přijímají Boží Slovo a praktikují ho.
Sv. Maxim Vyznavač říká: „Kristus se ustavičně tajemně rodí v duši, protože si bere tělo z těch, kteří jsou spaseni a duši, která ho rodí, dělá panenskou matkou.“ Křesťanský východ to vyjadřuje slovy: „Christos raždajetsja, slávite! – Kristus se rodí, oslavujme ho!“ Tato slova zpívají již několik týdnů před svátkem Narození Páně a tím chtějí zdůraznit skutečnost duchovního početí Krista ještě před jeho tělesným zrozením.
Soustřeďme se nyní na to, jak nám Kristus říká, že se můžeme stát jeho matkou: Poslechem jeho slova a jeho zachováváním. Mariina odevzdanost nesměřuje k nějakému nevystižitelnému osudu. Bůh přece zjevuje svou vůli ve svém Slově. Proto se její odevzdanost týká Božího Slova. Marie se odevzdává Bohu, který se zjevuje ve svém Slově. Bohu, který svůj záměr s člověkem vyjádřil ve svém Slově. Jen člověk, který nečte Písmo Svaté, může mít strach z Neznámého Boha. Sv. Jeroným říká, že kdo nezná Písmo Svaté, nezná Krista. Ale Panna Maria dobře znala a zná Slovo Boží. Věděla k čemu říká své „fiat“ a věděla také, Komu ho říká.
Následujme přečistú Pannu a Matku Boží. Začněme si vážit naše člověčenství a plán, který pro něj Bůh připravil. Vždyť to je jedna z nás, která se stala Bohorodičkou, přinášejíc lidstvu Spásu v jejím Synu. Nosme i my Boha ve svém srdci, ať nezůstanou naše duše neplodné, ale ať jsou plodnými pro Boha. Ať svoláme s Pavlem: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus!“
Sv. František říká: „A nad všemi muži a ženami, kteří tak budou konat a vytrvají v tom až do konce spočine Duch Páně a udělá si v nich příbytek, budou i dětmi nebeského Otce, jehož dílo konají a jsou nevěstami, bratry a matkami našeho Pána Ježíše Krista. Nevěstami jsme, pokud je věrná duše skrze Ducha Svatého zasnoubená s Ježíšem Kristem. Jeho bratry jsme, pokud konáme vůli jeho Otce, který je na nebesích.
Jeho matkami jsme, pokud ho nosíme s láskou a s čistým a ryzím svědomím ve svém srdci a těle a rodíme ho svatými skutky, které mají svítit ostatním jako vzor. Jako je svaté a jak milé, líbezně, pokorné, pokojné a sladké, roztomilé a nadevše žádoucí, mít takového bratra a takového syna, našeho Pána Ježíše Krista!“ Sv. František tvrdí, že tehdy počínáme Krista, když ho milujeme upřímným srdcem a se správným svědomím a rodíme ho, když konáme svaté skutky, které ho zjevují světu.
Sv. Bonaventura, duchovní syn sv. Františka, rozvedl tuto myšlenku v spise pod názvem: „Pět svátků dítěte Ježíš“. V úvodu knihy mluví o tom, že sv. otcové tvrdí, že duše, oddaná Bohu, může z milosti Ducha Svatého a mocí Nejvyššího duchovně počít požehnané Slovo a jednorozeného syna Otcova, porodit ho, dát mu jméno, hledat ho a adorovat spolu s mudrci a nakonec ho představit Otci v chrámu.“
Podle sv. Bonaventury počíná duše Ježíše, když je nespokojená s životem, jaký vede a pod vlivem svatých vnuknutí a zanícená svatým žárem se konečně rázně odtrhne od svých starých návyků a chyb a je jakoby duchovně oplodněna milostí Ducha Svatého a dá si předsevzetí, že začne nový život. Došlo ke Kristovu početí. Když byl požehnán Boží Syn počat, narodí se v srdci, ale pouze tehdy, když duše vše rozumně uvážila, vyžádala si vhodnou radu a vzývala Boha o pomoc a ihned uvede své svaté předsevzetí v skutek a začne uskutečňovat to, co v ní už dávno zrálo, ale co stále odkládala z obavy, že se k tomu nehodí.
Ale jedno musíme zdůraznit: Toto předsevzetí začít nový život se musí ihned projevit něčím konkrétním, nějakou změnou, pokud možno i vnější a viditelnou, v našem životě a v našich zvycích. Pokud není předsevzetí uvedeno v skutek, byl sice Ježíš počat, ale nebyl zrozen. Jde o jeden z mnoha duchovních potratů. Nikdy se nebude slavit druhý svátek dítěte Ježíše, kterým jsou Vánoce. Je to jeden z tolika odkladů, kterými je protkán náš život a které jsou hlavním důvodem, proč je tak málo svatých.
Zakončím tuto úvahu slovy sv. Augustina: „Matka ho nosila v lůně, my ho nosíme v srdci. Panna otěhotněla když se v ní vtělil Kristus, naše srdce ať otěhotní vírou v Krista. Ona porodila Spasitele, naše duše ať porodí spásu a chválu. Ať nezůstanou naše duše neplodné, ale ať se stanou plodnými pro Boha. “