I když se nám může zdát postoj Ježíše k jeho matce v dnešním evangeliu odmítavý, není to tak. Neboť to, co říká, především platí právě o ní, která mu dala život. Nesnižuje svou matku, ale jen odhaluje základ jejího mateřství. A tím nás osvobozuje od možnosti závisti, neboť to, co Ona dosáhla, můžeme dosáhnout i my. Člověk může mít v sobě Boha, dokonce může Boha zrodit pro svět, když plní Boží vůli. Lidé od nás čekají, že skrze naše ruce, našim srdcem, našimi dobrými skutky bude milovat sám Bůh. A ono to v zásadě je možné, když se snažíme hledat Boží vůli a ne svou. Naše vůle nás svádí k egoismu. Zapři sama sebe a následuj Ukřižovaného, který se zcela vydal z lásky k nám. Ježíš byl poslušný až k smrti. O nás by možná mohlo platit, že jsme neposlušní až k smrti, tedy i za cenu vlastního zničení, přesný opak Ježíše.
Sv. František k tomu dodává: „Jsme Kristovými matkami, když ho nosíme v srdci a ve svém těle božskou láskou a čistým a upřímným svědomím. Rodíme ho svatými skutky, které mají zářit druhým jako příklad. Jak je svaté a jak milé, líbezně, pokorné, klidné a sladké, roztomilé a nadevše žádoucí, mít takového bratra a takového syna, našeho Pána Ježíše Krista!“ Sv. František tvrdí, že tehdy počínáme Krista, když ho milujeme upřímným srdcem a se správným svědomím a rodíme ho, když konáme svaté skutky, které ho zjevují světu.
A na jiném místě říká: „A nad všemi muži a ženami, kteří tak budou jednat a vytrvají v tom až do konce, spočine Duch Páně a udělá si u nich příbytek, budou dětmi nebeského Otce, jehož dílo konají a jsou nevěstami, bratry a matkami našeho Pána Ježíše Krista. Nevěstami jsme, když je věrná duše skrze Ducha svatého zasnoubena s Ježíšem Kristem. Jeho bratry jsme, když konáme vůli jeho Otce, který je v nebesích. Jeho matkami jsme, když ho nosíme s láskou a s čistým a ryzím svědomím ve svém srdci a těle a rodíme ho svatými skutky, které mají svítit ostatním jako vzor.“