Pán Ježíš v dnešním evangeliu hovoří o potřebě pokání. Slovo pokání v jazyce Ježíšova národa mělo smysl „návratu domů“. Bůh sám připravuje člověku cestu domů. Bůh připravuje pro člověka Exodus, vykoupení. Tak to vidíme i v prvním čtení z 2. knihy Mojžíšovy. O Mojžíšovi víme, že chtěl pomoci svému národu. Zabil Egypťana, který surově bil jeho krajana. Když se to odhalilo, utekl ze strachu na poušť. Tam vstoupil do služby midjanského kněze jako pastýř a oženil s jeho dcerou. Při této práci kolem ovcí se jeho život a myšlení zjednodušily. Bůh ke svému dílu nepotřebuje lidskou chytrost, ale potřebuje jednoduchost. Mojžíš postupně zapomíná na chytrost Egypta, ve které vyrostl a byl vychováván a osvojuje si jednoduchost pastýře – člověka pouště. A když se jeho myšlení stává zcela jednoduchým, když je jeho myšlení přiblíží průzračné dětské duši, tehdy se mu zjevuje Bůh.
Bůh se mu zjevuje jako „oheň“. To je první pravda, kterou nám o Bohu poskytuje první čtení: Bůh je Oheň a k ohni nerozlučně patří Světlo i Teplo. Oheň je síla, která vše mění na teplo a světlo. Oheň je síla Proměnění. Je nejvýstižnějším podobenstvím Lásky, která svou silou přeměňuje toho, kdo miluje v milovaného. Zvláštnost tohoto Božího Ohně je i v tom, že ačkoli keř hoří plamenem, přece mu to neublíží a zůstává sám sebou. A to je předobraz Vtělení. Vtělení neničí a nenarušuje lidskou přirozenost, ale ji zušlechťuje.
Mojžíš slyší z keře oslovení. Bůh ho zná po jménu. Bůh každého zná po jménu, zná nás lépe než my sami sebe. „Zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ Svaté je to místo, na kterém se Zjevuje Bůh. Bůh se představuje jako vidící a soucítící. Bůh, který vidí bídu svého lidu v Egyptě a slyší jeho nářek. Bůh zná jeho bolest. Když hebrejština používá slovo znát, tak nemyslí jen na intelektuální poznání, ale má na mysli zkušenostní poznání, v pravém slova smyslu „soucit“. „Znám jejich bolest. Proto jsem sestoupil, abych jej vysvobodil z rukou Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé.“ Bůh je vysvoboditel člověka, ale bez poslušné víry a odevzdanosti neexistuje žádná záchrana, žádné vysvobození.
Když se Mojžíš ptá Boha na jeho jméno slyší: „Já jsem, který jsem“. Je to zvláštní odpověď. O Bohu neprozrazuje skoro nic, jen to, že je. V určitém smyslu je odpovědí na otázku, kterou si asi často kladli zotročení Izraelité: „Existuje Bůh? Kde je Bůh našich otců?“ Toto jméno vyjadřuje Boží existenci a jeho věčně trvání. To jméno je spasitelné pro ty, kteří pochybují pro své velké soužení o existenci Boha. Bůh je a stoji na straně sužovaného člověka. Bůh je Alfa i Omega, počátek i konec. Tento Bůh, věčně existující, se chce zjevit skrze omezený lidský život. On se totiž nazývá Bohem otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův. Bůh si bere jméno po otcích. Bůh Abrahamův je Bohem bezmezné víry, Bůh Izákův je Bohem splněných zaslíbení, Bohem naděje, Bůh Jakubův je Bohem požehnání, Bohem lásky. K Bohu Izraele se přibližujeme vírou, nadějí a láskou.
Starověké národy žili v přesvědčení, že pokud znají jméno někoho, mohou jej ovládat. Proto Bůh nezjevil a neprozradil svou podstatu, aby si člověk nemyslel, že s ním může manipulovat. Židé měli tak velkou úctu k Božímu jménu, že ho v textu nevyslovovaly, ale nahrazovali slovíčkem Adonai, což znamená Pán. Ráz do roku, na svátek Smíření, směl Velekněz potichu ve Velesvatyni vyslovit toto jméno. A proto ani do dnes neznáme jeho přesnou podobu, protože židé v textu psali jen souhlásky. Toto SZ Boží jméno jakoby potřebovalo NZ doplnění. „Já jsem Láska!“ S Bohem nelze manipulovat, ale Boha můžeme milovat. Jediná cesta k zbožštění je Láska. Boha Lásku máme žít.
Celé Boží Zjevení se děje skrze Boží Slovo, které je jedině a které se stalo tělem v osobě Ježíše Krista. Sv. Justin ve své Apológii, kterou adresoval římskému císaři, píše o zjevení Mojžíši, že se událo skrze Krista: „Uvedli jsme svědectví proroků, abychom dokázali, že Ježíš Kristus je Syn a Vyslanec Boží, že existoval nejprve jako Slovo, že se někdy zjevil v podobě ohně, jindy v podobě nehmotných bytostí, nyní však z Boží vůle se stal kvůli lidskému pokolení člověkem a rozhodl se vytrpět všechno, co mu na podnět démonů přichystali nerozumní Židé. Nikdo nezná Otce než Syn a nikdo nezná Syna než Otec a komu by to chtěl Syn zjevit.
Židé se tehdy domnívali, že k Mojžíšovi mluvil Otec Všehomíra a zatím to k němu mluvil Boží Syn, který je nazýván Andělem a vyslancem Božím. Proto je právem pokáral prorocký Duch i samotný Kristus, že neznají ani Otce ani Syna. O Synovi říkají, že je to Otec, a tím dokazují, že neznají ani Otce a ani nevědí, že Otec Všehomíra má Syna. Syn je Boží Slovo, Boží Prvorozený a proto také Bůh. Kdysi se v podobě ohně či nehmotné bytosti zjevil Mojžíši a ostatním prorokům. Nyní v době vaší vlády, jak jsme již řekli, se z vůle Otce, skrze Pannu stal člověkem, aby spasil ty, kteří v něho věří.“
I toto SZ jméno Boha patří stejně Kristu. Jméno Ježíš znamená totiž: „JHVH je spása“. Sám Ježíš si dělá nárok na toto jméno. Na více místech Janova evangelia nalézáme pro nás podivně znějící věty. Bohužel český Liturgický překlad, který užíváte, toto ještě nezohlednil: „Až povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že jsem to já..“, ale Jeruzalémská bible už ano: „Až vyvýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že JÁ JSEM“ (Jan 8,28). „Neboť neuvěříte, že JÁ JSEM, zemřete ve svých hříších“ (Jan 8,24 ). P. Raniero Cantalamessa říká: „Při čtení Umučení našeho Pána, přicházíme k situaci, kdy přicházejí vojáci aby zajali Ježíše. Ježíš se jich ptá: „Koho hledáte?“ Odpovídají mu: „Ježíše Nazaretského!“ „JÁ JSEM“ říká Ježíš, „Oni ustoupili a padli na zem“ (Jan 18,4-6). Proč couvli a padli na zem? Protože vyslovil Božské jméno: „Ego eimi“ – „JÁ JSEM“ a z něj probleskla na okamžik jeho moc. “
Tuto víru zdědila církev od apoštolů, tato víra posvětila její začátky, utvářela její Bohopoctu a dokonce i její umění. Nad aureolou Krista Autokrátora na mozaikách a starověkých ikonách jsou zlatem napsány tři řecká písmena: OON: co znamená: „Ten, který je!“. Toto je naše víra, kterou je třeba si uvědomit zvlášť v dnešní době, kdy svět zaplavuje blud svědků Jehovových. Oni dělají rozdíl mezi SZ Zjevením Boha a NZ, jakoby se Boží zjevení nedělo vždy a výlučně skrze Krista.
Bůh se Mojžíšovi představuje i jako Bůh otců, Bůh Abrahamův, Izákův a Jakubův. Jaký je můj život? Bude se moci ráz Bůh nazvat i mým jménem? Žiji tak, aby se Bůh mohl přihlásit k mému životu? Bůh se přihlásí k mému životu, pokud mu dovolím, aby mi udělal velké věci. Bůh se chce zjevit skrze nás lidi i dnes a tomuto věku. Určení člověka je v tom, aby byl Božím obrazem. Dělejme pokání, vraťme se k Bohu našeho rodu, vraťme se k Bohu dějin. Jen, když se vrátíme k Bohu, k Lásce, zachováme si národ. Uvěřme v Lásku a žijme pro Lásku. V Lásce je velikost člověka, Bůh je Láska. Skutečná láska je soulad s Bohem, který zjevuje svůj charakter ve svém Slově.