V dnešním čtení z proroka Jeremiáše se nám ukazuje nesprávně postoje vůči Božímu Slovu. Boží Slovo má velkou moc, ale musí být přijato s jistou a ochotnou vírou. Boží Slovo má v sobě moc uzdravit naše duše. Pokud stále neprožívám v sobě radost ze společenství s Bohem, chyba určitě není na straně Boha, ale v našich chybných postojích, které stále nejsou zharmonizovány s Božím Slovem. „Přikázal jsem svému lidu: Poslouchejte můj hlas a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem, choďte po všech cestách, které vám přikážu, aby vám bylo dobře.“ Bůh chce, aby nám bylo dobře. Když nám dobře není, tak proto, že jsme nakráčeli cestou Božích příkazů.
Ve vztahu k Božímu Slovu je třeba: „Poslouchat!“ – „Sema“ – „Slyš“ je zcela první přikázání ze všech. Je to první slovo přikázání lásky k Bohu. Jsme zvyklí v modlitbě mluvit k Bohu a divíme se, že nás neposlouchá. Když přistupujeme k vyššímu od sebe, zákon slušnosti káže, abychom nemluvili první, abychom čekali až se nás on zeptá. Abychom nejprve poslouchali a až potom mluvili. I když definujeme modlitbu jako rozhovor s Bohem i zde platí zásada, že poslouchání jeho Slova má přednost před naším slovem. Poslouchat Boha, to znamená především číst Písmo Svaté ale také učit se mlčet v Boží přítomnosti, připravit v sobě prázdný prostor, vzdát se všech svých představ. Dokonce to znamená zastavit své myšlenky. Neboť Boží myšlenky jsou daleko od našich lidských. Ochota poslouchat je zároveň i ochotou nechat se vyvést ze svých zaběhnutých koleji. Evangelium ukazuje lidi, kteří když viděli Ježíšův zázrak na němém: „žasly“. I my máme žasnout nad Božím Slovem.
Boží slovo jsi musíme připustit k srdci, tedy musíme je přijmout s vírou, která si je jistá ve svém předmětu. Jen tak se dotkne srdce. V opačném případě se sklouzne po povrchu duše, nebo zůstane jen v hlavě jako studené poznání. Sv. Pavel říká: „Dobře děláte, že jste naše slovo nepřijali jen jako lidské slovo, ale jako Boží Slovo.“ Jen slovo přijaté s jistotou víry má moc změnit naše vědomí, uzdravit naši duši.
Další verše nám ukazují na důsledky neposlušnosti: „Neposlechli a nepopřáli mi svého sluchu, ale jednali podle zatvrzelosti svého zvrhlého srdce a místo, aby šli vpřed, obrátili se vzad ode dne, kdy jejich otcové vyšli z egyptské země, až dodnes.“ Je rozdíl, zda v duchovním životě kráčím směrem k Bohu, jestli jsem obrácen k Bohu svou tváří, nebo zda jsem na útěku od Boha, jestli jsem obrácen zády. Možná, že dva lidé se po materiální stránce mohou dopustit stejného poklesku; tentýž poklesek a přece je morální rozdíl, zda se ho člověk dopustí na útěku od Boha (obrácen zády), nebo na cestě k Bohu (obrácen tváří).
Evangelium popisuje zvláštní němotu. Dokonce mluví o určité posedlosti zlým duchem, která brání mluvit. Tato posedlost je způsobena nedostatkem víry. I kněz Zachariáš pro neschopnost uvěřit ztrácí řeč, ztrácí schopnost svědčit. Je vnitřně rozdělen. Panna Maria uvěřila a proto mohla mluvit a vydávat svědectví od prvního momentu početí z Ducha Svatého, svým Magnificatem.
Třetí správný postoj je: „Choďte po všech cestách, které vám přikážu, aby vám bylo dobře.“ Jsme pozvaní k tomu, abychom šli, abychom dělali kroky víry. Co jsou to kroky víry? Krok víry spočívá v tom, že dáme ve svém životě přednost Božímu slovu před svou lidskou chytrostí a někdy i zkušeností. Tedy nejen poslouchat a připustit si k srdci, ale i kráčet, následovat, uskutečňovat Boží Slovo.
Slovo Boží se může na své cestě pronikání do našeho života zastavit v nás na dvou místech. První chybou je pokud se zastaví v hlavě. Druhou chybou je pokud ze srdce neprojde do rukou, do činů. Pokud se Boží Slovo na své cestě zastaví, ať už v hlavě nebo v srdci a nepřejde do rukou, vyvíjí nepříjemný tlak, který nás může dusit a ochromovat místo toho, aby nám dával život. Ale každé slovo, které skrze sluch a mysl vstoupilo do srdce a z něho přešlo do našich rukou, nám dává ještě větší víru a odvahu k následování. Dejme si pozor, aby o nás neplatili ta slova, která jsou v závěru dnešního čtení z proroka Jeremiáše: „To je národ, který neposlechl hlas Hospodina, svého Boha, a nepřijal kázeň.“
Sv. František nám dává toto napomenutí: „Apoštol říká: Litera zabíjí, ale Duch oživuje. Literou jsou zabiti, kteří se snaží jen a jen znát pouhé slova, aby byli považováni za moudřejší než ostatní a mohli získat velké bohatství, které pak darují svým příbuzným a přátelům. A literou jsou zabiti řeholníci, kteří nechtějí následovat ducha Písma Svatého, ale touží jen po tom, aby poznali slova a vykládali je druhým. A naopak ti jsou oživení duchem Písma svatého, kteří každé písmeno, které znají, snaží poznat hlouběji a své poznání nepřipisují sami sobě, ale slovem i příkladem ho vracejí Bohu, Nejvyššímu Pánovi, kterému patří všechno dobré.“