V dnešním čtení z listu Židům jsme slyšeli o nové smluvě: „Ježíš Kristus je prostředník nové smlouvy… A není třeba, aby víckrát obětoval sám sebe…“ Zamysleme se nad touto novou smlouvou. Dnes bychom se zaměřili na samotné slova proměnění. Slyšíme je každý den i více krát a přece, rozumíme jim? Jsou to slova, kterými se uzavírá Nová Smlouva v Ježíšově krvi: „Neboť On, když se vydával na smrt, vzal při večeři chléb, vzdal ti díky, lámal, dával svým učedníkům a řekl.“ Tato smrt byla ve svátosti, dříve než se stala skutečností, přijata a to zcela dobrovolně a vděčně vůči otci. Ježíš názorně přijetí své smrti naznačil tím, že vzal chléb a lámal. Ovoce této smrti je naznačeno dáváním chleba učedníkům. Je to smrt, z níž pro nás všechny vyrazily proudy života.
Ježíš, již dříve než ustanovil Eucharistii, říká o sobě: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky.“ (Jn 6,51) Ježíš se tedy nestává chlebem až ve svátosti. Samou svou podstatou je chléb, živý chléb, věčný chléb. Chléb, který přichází od Otce a dává život světu. „A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“ (Jn 6,51) Chléb je nejlepší a nejvhodnější materiál pro svátost Ježíšovy lásky až do krajnosti. Chléb, kterým se každodenně živíme. Stejně chce Ježíš proniknout nejen do svátečních chvil života, ale i do těch všedních. Všedních jak je náš každodenní chléb a přece životně důležitých.
Ježíš nás vyzývá: „Vezměte a jezte z toho všichni: Toto je moje tělo, které se za vás vydává.“ Tato slova Ježíš adresuje svým učedníkům. Je sice velkou touhou jeho srdce, aby přišli skutečně všichni, protože pokud nebudou jíst Tělo Syna člověka, nebudou mít v sobě život. Ale je pravda, že jen ti, kteří v něho věří, mohou ho s užitkem přijmout. Svatokrádež spočívá v tom, že přijímám sice tělo Kristovo, ale nepřijímám ho v tom duchu, ve kterém se nám ono dává. Nemám Ducha Kristova, nemám lásku. Tím nechci tvrdit, že když v sobě necítím lásku, že nemohu přistoupit. Lásku nemusíme cítit. Láska je především záležitostí vůle a ne citu. Láska je v souhlasu s vůlí Boží, láska je v poslušnosti jeho příkazem.
„Toto je moje tělo, které se za vás vydává“. Kde najdeme větší plamen lásky, jako tady. Zde se obětuje již ne krev zvířat, ale sám Boží Syn za nás. Dává své lidské tělo, které je proniknuto Božským životem. Toto tělo je jako zástupná oběť za každého jednoho z nás. My jsme nezažili dobu SZ obětí, když se věřící člověk chtěl nějako dopracovat k usmíření s Bohem skrze oběť zvířat. A navzdory množství obětí, nikdy neměl jistotu, že mu Bůh opravdu odpustil. Ale my jsme smiřování skrze jeho svaté člověčenství, které se za nás vydalo.
„Po večeři vzal také kalich, znovu ti vzdal díky, dal svým učedníkům a řekl“. Druhou částku matérie pro svátost tvoří víno. A znovu můžeme říci, že Ježíš ze své podstaty je vínem, které obveseluje srdce člověka. On sám říká: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!“ (Jn 7,37) Ježíš se nestává vínem až teď, ale On je pravým nápojem od věčnosti, a nyní jen bere na sebe podobu toho, co znovu tvoří základ pro každodenní pokrm v oblasti středozemního moře. Chléb a víno, smíchané s vodou.
A znovu je tu výzva: „Vezměte a pijte z něho všichni: Toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů.“ Smysl vylité krve Pána Ježíše je očištění od hříchů. Bez vylité krve není odpuštění. A právě proto, že Ježíš vylil svou krev, nám se odpouštějí hříchy. Tak velká je Boží láska v eucharistii.
„Toto je smlouva nová a věčná“. Již po této smlouvě nebude nová. Tato smlouva je stále nová a věčná, naprosto dostačující. Nemá smysl vracet se k předobrazům. Ježíš chce, abychom to dělali na jeho památku. Ale památka pro nich neznamenala jen myšlenkový návrat do minulosti, ale připojení se k těm, kteří byli účastni na tomto zázraku na Kalvárii i ve večeřadle. V Talmudu se dočteme, že všichni, kteří slaví SZ paschu, tedy velikonoční oběť beránka, prošly spolu s Mojžíšem přes Rudé moře a byli vysvobozeni z Egypta. Tak se děje i nám, že všichni skrze tuto NZ obětní hostinu máme účast na všech těch dobrech, které vyplynuly ze Spasitelovy smrti na kříži.