První čtení ze Skutků apoštolských řeší jeden závažný morální problém – problém poslušnosti. Víme, že poslušnost řadíme mezi ctnosti. Všichni máme rádi poslušné děti, poslušné podřízené. Dáváme jim přednost před těmi, kteří rebelují. Dokonce i Bůh má rád poslušná stvoření a Boží Syn dokázal poslušnost až ke smrti a to na kříži. Celé nebe je vybudováno na základě poslušnosti Boží vůli. Víme z učení církve, že Bůh dokonce zavrhl neposlušné anděly, ačkoli byli velmi krásní. Jsme zvyklí na to, že poslušnost je ctnost a neposlušnost necnost. Můžeme si však položit otázku: „Je poslušnost vždy ctností?”
Starší generace si může pamatovat, co se dělo po II. světové válce, kdy probíhaly různé soudní procesy, nejen s velkými rybami, ale také se zcela malými lidmi, kteří nedělali nic zvláštního, pouze slepě poslouchali své nadřízené. Můžeme z toho pochopit, že poslušnost může být dvojí, dobrá i špatná. Poslušnost není absolutním dobrem. Poslušnost zlému může vést dokonce ke zločinům.
Dnešní čtení ze Skutků apoštolských nám vrhá světlo do této oblasti. Sv. Petr jako ten, který je vyvolený učit v církvi, nám všem říká: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi.“.. a o kousek dále: „A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch Svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.” Tedy i poslušnost má svoji hierarchii. Nejsme povinni poslouchat každého. Nebo můžeme to vyjádřit i takto: někoho mám poslouchat víc než druhého. Někdo má přednostní právo na mou poslušnost.
Především a na prvním místě mě váže láska vůči Bohu a ta se projevuje poslušností jeho příkazům. Nic nemá přednost před poslušností vůči vlastnímu svědomí. Sv. Pavel dokonce řekne, že všechno, co se koná proti svědomí, je hříchem, i kdyby se objektivně nejednalo o špatnou věc. Svědomí je Božím hlasem v nás. Svědomí nám zdůrazňuje základní mravní princip: „Konej dobro a vyhýbej se zlu!“ A v takovém smyslu je hlasem Božím. Ale co člověk uznává za dobro nebo za zlo závisí na jeho poznání. Katechismus říká, že po prvotním hříchu se rozum člověka zatemnil a člověk už neumí s jistotou rozlišit, co je dobré a co špatné. Často se nám zlo jeví jako dobro a naopak. Proto je důležité řídit se zjeveným Božím Slovem. V tomto smyslu se dá svědomí formovat. Čím plnější kontakt s Božím Slovem, tím jistější a jasnější svědomí. Znakem správně žité poslušnosti je přebývání a projevy Ducha Svatého v člověku. Přítomnost Ducha Svatého známe podle jeho ovoce. Ovoce Ducha Svatého je láska radost, pokoj, štěstí. Duchovní stav člověka odhaluje, zda je jeho poslušnost správná nebo ne.
Co učí katechismu o poslušnosti? Apoštol Pavel v listu Efezanům říká: „Děti, poslouchejte své rodiče, jak se to sluší u křesťanů, protože tak to má být. ‘Cti svého otce i matku’ ‒ to je první přikázání, (při kterém se slibuje) odměna: ‘aby se ti dobře vedlo a abys dlouho žil na zemi’.“ (Ef 6,1-3) Čtvrté přikázání zahajuje druhu desku Desatera. Ukazuje řád lásky. Bůh chtěl, abychom po něm ctili své rodiče, kterým vděčíme za svůj život a kteří nám zprostředkovali poznání Boha. V Božím otcovství má úcta k rodičům svůj základ. Úcta dětí, nedospělých i dospělých, k vlastním rodičům, pramení z přirozeného citu zrozeného z pouta, které je vzájemně spojuje. Kniha Sirachová říká: „Z celého srdce si cti otce a na vzdechy své matky nezapomínej! Pamatuj, že bez nich nebyl by ses narodil; oddej (se) jim i oni tobě.” (Sir 7,29–30 slovenský překlad) Po celou dobu, po kterou dítě žije v domě svých rodičů, má poslouchat každé jejich přání, zdůvodněné jeho vlastním dobrem nebo celé rodiny. Toto platí jen tam, kde otec i matka jsou křesťané. „Děti, poslouchejte rodiče ve všem, neboť je to milé Pánu!.“ (Kol 3,20) I když děti vyrostou, i nadále mají respektovat své rodiče. Předem vyplní jejich přání, budou se jich často ptát na radu a přijmou jejich oprávněné napomenutí. S plnoletostí přestává poslušnost dětí vůči rodičům, ale ne úcta, která jim patří pořád. Rodiče se mají dívat na své děti jako na děti Boží a respektovat je jako lidské osoby. Své děti vychovávají k dodržování Božího zákona tím, že jsou sami poslušní vůli nebeského Otce.
Čtvrté přikázání se týká také příbuzenských vztahů se členy celého rodu. Požaduje, abychom zahrnovali láskou a vděčností prarodiče a předky. Jsme povinni ctít a respektovat všechny, kterým Bůh pro naše dobro dal svou autoritu. Vztahuje se na povinnosti žáků vůči učitelům, pracujícím vůči zaměstnavateli, podřízeným vůči jejich nadřízeným, občanům vůči jejich vlasti, vůči těm, kteří spravují veřejné věci, a vůči vládním představitelům. Ti, kdo dostali úřední moc, ji mají vykonávat jako službu. „Kdo by chtěl být mezi vámi velký, ať je vaším služebníkem” Provádění nějaké úřední moci je mravně vymezeno jejím božským původem, její rozumnou povahou a jejím specifickým předmětem. Nikdo nesmí nařídit nebo stanovit to, co je proti důstojnosti osob a proti přirozenému zákonu. Výkon úřední moci se snaží ozřejmit správnou stupnici hodnot, aby usnadňoval užívání svobody a odpovědnosti všech.
Občan je ve svém svědomí vázán nejednat podle příkazů občanských orgánů, jsou-li tyto příkazy proti požadavkům mravního zákona, proti základním lidským právům nebo proti učení evangelia. Odepření poslušnosti občanským orgánům, když jejich požadavky odporují požadavkům správného svědomí, má svou omluvu v rozlišování mezi službou Bohu a službou politickému společenství: „Dávejte tedy, co je císaři, císaři a co je Boží, Bohu”. (Mt 22,21) „Více je třeba poslouchat Boha než lidi!” (Sk 5,29).
Podřízenost autoritě a spoluodpovědnost za obecní blaho nesou s sebou mravní požadavek platit daně, vykonávat volební právo a bránit zemi. „Dávejte každému, co mu patří: komu daň, tomu daň: komu clo, tomu clo, komu uctivost, tomu uctivost, komu čest, tomu čest“ (Řím 13,7) Představení ať mají na zřeteli to, aby nařízení a směrnice, které vydávají, neuvádějí do pokušení tím, že stavějí proti sobě osobní zájem a zájem společnosti.
Závěr si udělejte sami. Všichni jsme zodpovědní za společnost, ve které žijeme a sv. Jan Zlatoústy dokonce tvrdí, že se budeme Bohu zodpovídat i za to, jak vypadá svět naším přičiněním, srozumitelněji: za to, co jsme přidali k povznesení světa.