„V den letníc, vystoupil Petr s ostatními Jedenácti (apoštoly) a slavnostně (pozvedl hlas) a promluvil: „Muži z Judska a všichni jeruzalémští obyvatelé, pozorně vyslechněte mou řeč.“ Trošku jsem ten text zmodernizoval, ale obsah zůstal zachován. V dnešním čtení ze Skutků apoštolů vidíme, jak chlapským způsobem promlouvá muž s mužem. Kolegium apoštolů mluví k mužům Izraele. Náboženství bylo a je v kultuře Izraele věcí mužů. Muž byl povinný zúčastnit se obřadů v chrámu. Žena měla jiné poslání. Žena připravovala jakousi domácí liturgii a to tím způsobem, že uklidila dům, uvařila výborný oběd a připravila rodinnou pohodu. Dodnes to vidíme v Izraeli, ale i v Islámském světě. Určitě jste si všimli, a možná vás to i zarazilo, kdo se modlí v Mekce v průběhu pouti. Chlap vedle chlapa. Podobně je to i v mešitách a synagogách. Krize křesťanství je právě v tom, že muži selhali. Selháváme jako kněží, ale i jako otcové. Naše kostely jsou plné žen, ale jejich vliv na veřejný život je mizivý. Chlapi smýšlí jinak, než Ježíš a řídí společnost a stát, a to ke zkáze světa i národa. Proto se dnes apoštol Petr a společenství mužů apoštolů, přimlouvá k mužům.
Zajímavé je, že v souvisejícím textu, se hned mluví o něčem, co je dnes problémem mnohých chlapů. Záměrně neříkám mužů, neboť to vůbec nepatří k mužovi. „Ne, ti lidé, nejsou opilí, jak se domníváte! Vždyť je teprve třetí denní hodina (devět hodin ráno). Ale je to tak, jak řekl prorok: „Stane se v posledních dnech“, říká Pán, že vyliji ze svého Ducha na veškeré tělo“. V našem prostředí bychom si nemohli být tak jistí, neboť, kolikrát už brzy ráno, potkáváme opilé chlapy. V Muslimském světě, nepotkáte opilého muže; stejně tak v Izraeli, a pokud náhodou ano, tak je to nějaký turista z našich oblastí. Muž se nesmí opíjet, protože nemá k tomu důvod. Pokud žije, ještě neprohrál, aby musel zapíjet prohru. Dokud žije v těle, ještě nevyhrál, aby mohl pít na oslavu vítězství. Svět, ve kterém žijeme, je místem boje a v průběhu zápasu, není vhodné opíjet se. Tento boj je třeba vyhrát, neboť jde o věčnost. Opilý je vyřazen z boje.
Na tuto aktuální, i když bolavé téma, snad ještě jednu myšlenku z listu sv. Pavla Efezanům 5,18: „Neopíjejte se vínem, v tom je leda nevázanost, ale buďte naplněni Duchem.“ Stojí zde proti sobě dvě skutečnosti, které se vnějšími účinky podobají, ale přece jsou diametrálně rozdílné. Víno a Duch Boží. Alkohol se latinsky řekne spiritus, ale stejně se latinsky označuje Duch. Zpíváme v hymně o Duchu Svatém: „Veni creator Spiritus…“
Když se ve Svátky vylil na apoštoly Duch Svatý, lidé, kteří se na ně dívali jen vnějším pohledem, si říkali: „Jsou plni mladého vína.” Tak opojná radost zachvátila apoštoly, že si lidé neuměli jinak vysvětlit jejich chování. Duch Svatý jim vlil nejen radost do srdce, ale i nadpřirozenou kuráž. Sv. apoštol Petr, který kdysi ze strachu zapřel Ježíše před sluhy velekněze, nyní o něm svědčí, před velkým zástupem mužů. Duch Svatý je Boží blažeností, bytostnou dobrotou Boha.
Staří ruští mniši, dávali takovou radu lidem, kteří trpěli závislostí na alkoholu: „Když dostaneš chuť na alkohol, vezmi Písmo sv. a čti.“ Každý, kdo se skrze Boží Slovo kontaktuje s Kristem, je mocí Ducha Svatého osvobozován spod vlády démonů. Alkoholizmus – to je útěk od reality, od zodpovědnosti, je to vlastně ono zakopání talentu, jak se o tom mluví v podobenství. A nic se tím nevyřeší. A nakonec přijde strašné vystřízlivění: „A neužitečného sluhu, vyhoďte ven do tmy; tam bude pláč a skřípání zubů.“
Muž, možná intenzivněji než žena, prožívá bytostnou prázdnotu. Žena je po oplodnění plna zážitků nového života, který se v ní rozvíjí. Duchovně roste i jako matka, která se vydává pro své děti. Ale muž, který neobnovil skrze kajícnost svůj vztah k Bohu, nemá odkud čerpat. Muž potřebuje obnovit svůj vztah k Bohu, jinak selže. Muž je pozván, aby vzýval jméno Pána. Prorok Joel slibuje, že „Každý, kdo bude vzývat Pánovo jméno, bude spasen.“
„Mužové Izraelští, slyšte tato slova: Bůh u vás potvrdil muže, Ježíše Nazaretského, mocnými činy, divy a znameními, které, jak sami víte, Bůh skrze něho mezi vámi učinil.“ Bůh k nám mužům mluví jako muž. Bůh potvrdil muže, Ježíše Nazaretského. Potvrdil ho vším tím, co Ježíš, jako člověk Boží mocí mohl konat. Byly to Boží skutky, které přesahují přirozenou schopnost padlého člověka. A co jsme s ním my, hříšní a zkažení udělali?
„A vy jste ho vydali, podle přesného Božího záměru a předpovědi, rukama bezbožníků přibili na kříž a zabili.“ Ukřižování Krista, se netýkalo jen těch několika, kteří ho reálně a krutě přibíjeli na kříž. Jejich rukama jsme ho zabili my všichni. Možná si řekneme: „Byla taková surová doba!“ Ale ta krutost se opakuje i v naší době v zemích, kde muž vraždí muže, kde jsou války. Ale ta krutost se opakuje i v naší pokojné zemi, kde se denně vraždí nenarozené děti rukama mužů i žen. Není to tak dávno, co byl Kristus ukřižovaný. Děje se to stále, děje se to i dnes. A přece si nemůžeme myslet, že Bůh o tom neví, že se mu to vymklo z rukou. Děje se to podle přesného Božího záměru a předpovědi, aby jednou člověk poznal hrůzu svých hříchů, aby se s hříchem rozešel.
„Ale Bůh ho vzkřísil a zbavil muk smrti, neboť ho nemohla držet ve své moci.“ Hřích není posledním Božím Slovem. Vzkříšení je Božím výkřikem proti hříchu člověka. Bůh je Život, Bůh je i Vzkříšení. V něm se nám nabízí obnova všeho, co hřích zničil.
„Vždyť David o něm říká: „Pána mám vždy před očima, neboť je po mé pravici, abych nezakolísal. Proto se raduje moje srdce a můj jazyk plesá, i moje tělo odpočívá v naději. Vždyť nenecháš moji duši v podsvětí a nedovolíš, aby tvůj Svatý viděl porušení. Ukázals mi cestu života, naplníš mě radostí před svou tváří.“ To, co se událo s Kristem, to stejné se stane s každým mužem, který má Pána vždy před očima, tedy s tím, který ustavičně bere ohled na Boha. Najde sílu proti hříchu, neboť Pán bude po jeho pravici, aby nezakolísal. Spolupráce s Bohem, zasahuje srdce, jazyk i tělo. Srdce se raduje, jazyk plesá a tělo odpočívá v naději na slavné Vzkříšení skrze Krista, spolu s Kristem a v Kristovi. Toto všechno můžeme prožívat už nyní, když přijmeme Krista, jako svého Pána a Spasitele, když uznáme Boží nárok, na naše bytí. Amen.