Dnešní první čtení nám ukazuje některé postoje, které je vhodné si osvojit při poslechu a studiu Písma sv.. Písmo sv. je Boží Slovo, proto má být přijímáno jinak než lidské slova. Když kněz Ezdráš četl lidu Boží Slovo, stal na vyvýšeném pódiu, aby ho všichni mohli dobře slyšet. Tedy Boží Slovo má být tak přednášeno, aby mu mohli všichni přítomní porozumět. Věřící, který je k tomu určen, musí si ho nejprve sám přečíst, aby ho dokázal správně pronést. Boží Slovo se nedá číst jen tak bez přípravy. Rovněž kněz, který vede bohoslužby, má toto slovo správně vyložit. Je dobré, dříve než přijdete na nedělní bohoslužbu, se podívat jaká budou čtení.
V knize Nehemiáš se píše, že „všichni poslouchali knihu zákona s napětím (pozornost všeho lidu byla upřena ke knize zákona).” Ve východní liturgii se před čtením z Nového zákona kněz spolu s jáhnem odebere na sedes a odtud zvolá: „Vnímajme! Mír všem!“ A jáhen odpoví: „Premúdrosť vnímajme!“ Výzva – Vnímajme! – je vždy naléhavým a vážným pozváním soustředit se na nejbližší úkon, který je velmi důležitý a jeho úspěch v duši člověka závisí na otevřenosti a připravenosti s jakou poslouchá. Jakoby nám říkal: „Dávejte velký pozor, protože teď se bude hlásat Slovo Živého Boha, které má moc spasit vaše duše.“ Na Boží Slovo se třeba dobře soustředit, protože zlí duchové se snaží o to, aby vytrhli z naší duše zaseto Boží slovo. Pán Ježíš v podobenství o rozsévači říká o zrnu zasetém při cestě, a toto se vztahuje na ty, který jen povrchně přijímají Boží Slovo. Přiletí ptáci a sezobou to zrno a ono nepřinese žádnou úrodu. Když Ezdráš otevřel knihu zákona „všechen lid povstal“, tak jako to děláme i my při čtení evangelia. Tento postoj nás má uvést do pozorné bdělosti, podobně jako když sluha stojí před svým pánem a čeká na jeho rozkazy. Také je v tomto postoji vyjádřena ochota vydat se tam, kde mě Pán pošle.
Pak „Ezdráš velebil Hospodina, velikého Boha, a všechen lid odpověděl se zdviženými rukama: „Amen, amen!“ Izrael se vrátil z exilu z babylonského zajetí. Právě ve vyhnanství vznikala synagogalní liturgie jako náhrada za chrámové oběti. Namísto chrámu v Jeruzalémě se Izrael shromažďoval při čtení Božího Slova. Ono se stalo jakoby jejích vlastí. V Babylonu nemohli svobodně poslouchat Boží Slovo a měli po něm velký hlad. A proto muselo být pro ně ohromným zážitkem poslouchat toto Slovo v zaslíbené zemi. Židé, každou svou bohoslužebnou akci začínali velebením Boha. A toto máme dělat i my. Božímu Slovu můžeme vzdát úctu i pokleknutím, tak jak to děláme před Svátosti oltářní. I Ezdrášovi posluchači: „se vrhli na kolena a klaněli se Hospodinu až k zemi.“ Boží Slovo je také svátostí. Sv. Augustin jej nazývá: „Sacramentum audibile“ – „Svátost slyšení“. Kristus je v něm reálné přítomen jako v ostatních svátostech. Ostatní svátosti dokonce čerpají svou sílu z Božího Slova, které se během jejích udělování čte, nebo kterým se přímo uskutečňují. Vždyť Božím Slovem se děje i Proměnění na oltáři.
Sv. František Saleský, jehož svátek slavíme 24.1., nám ohledně Božího Slova dává tuto radu: „Rada poslouchej Boží Slovo, ať už v kázání, nebo v přednášce. Je to dobré semeno, které nesmíš nechat padnout mezi skály. Náboženské vzdělání vždy vyžaduje rozšíření a prohloubení a vůle potřebuje povzbuzení. Jaká škodlivá, nebezpečná a trestuhodná je „domnělá“ soběstačnost v náboženském vzdělávání. Spasitel o tom řekl: „Kdo je z Boha, slyší Boží Slovo.“ (Jan 8,47). Kdo tedy neposlouchá, kdo nerad poslouchá, kdo se mu úmyslně vyhýbá – například chodí do kostela až po kázání – ten není z Boha! Z kohopak je? Z nepřítele božího – ďábla. Poslouchej Boží Slovo vždy uctivě a pozorně. Poslouchej ho v duchu víry, jakoby vycházelo z úst Božích. Dovol, aby slova a myšlenky padaly na tvou duši, aby vnikaly do ní, dělej si vážně předsevzetí podle slyšených myšlenek, aby semeno Božího Slova přinášelo v tvém srdci ovoce třicet, šedesát až stonásobné. Příkladem nechť ti je Ježíšova matka, o které je psáno: „Ale Maria, zachovávala všechna tato slova hluboko ve svém srdci a přemýšlela o nich“. Pamatuj, že Bůh stejně poslouchá a přijímá naše slova, slova naší modlitby, jako my sami posloucháme a přijímáme jeho slova.“
Podobný postoj nacházíme u sv. Františka z Assisi: „Protože ten, kdo je z Boha, slyší Boží Slovo, máme i my, který jsme zvláštním způsobem ustanovení ke službě Boží, nejen poslouchat a dělat, co říká, ale i opatrovat nádoby a ostatní předměty používané při bohoslužbách, které obsahují jeho Slovo. Skrze Boží Slovo do nás hluboce proniká vznešenost našeho Stvořitele. Proto napomínám všechny své bratry a povzbuzuji je v Kristu, pokud najdou kdekoliv napsáno Boží Slovo, zacházely s ním, co nejuctivěji a když to na nich záleží, sbírali je a ukládaly, pokud je najdou na nedůstojných místech nebo někde pohozené a tak v nich ctili Pána, který je vyslovil. Mnoho věcí se totiž posvěcuje Božím Slovem a mocí slov Kristových se děje i proměnění na oltáři.“
Závěr dnešního čtení zněl: „Nebuďte zarmoucení, neboť radost z Hospodina je vaše síla!“ Sv. Augustin říká: „Boží Slovo se ti bude jevit jako nepřítel tvé duše, dokud nepochopíš, že je příčinou tvé spásy.“ I když nám Boží Slovo odhaluje naši hříšnost a pomýlenost, dělá to s podobným úmyslem jako lékař, který odhaluje pacientovi diagnózu, aby uznal potřebu léčit se. Nejlépe se uzdravuje ten, kdo je radostný. Bůh může nejvíce tehdy působit v nás, když je On naší radostí.